Obličej
část hlavy
Ve výrocích editovat
- Jako se o Stalinovi dá říct, že náboženské ikony nahrazoval svým vlastním obličejem, v Sýrii zase visí fotografie Bašára, jeho otce, dětí, bratra, všude jsou sochy a úplně všechno se po nich jmenuje. A když někdo podstupuje mučení, musí na konci říct: Bašár al-Asad je náš Bůh.[1]
— Olga Grjasnovová - Mluvil jsem s mnoha lidmi mimo kameru. Mluvil jsem se ženami, které se v noci bojí vycházet ven. Ale také se bojí ukázat obličej na kameru. Protože se bojí násilné odezvy a odezvy ze strany vlády a policie.
I've spoke to a lot of people off-camera. I spoke to women who are scared to go out at night. But they're also scared to have their face on camera. Because they're scared of the repercussions from violence and from the government and the police.[2]
— Tommy Robinson, reportáž z Chotěbuzi pro Rebel Media (3. února 2018)
V dílech editovat
- Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.[3]
— Erich Maria Remarque, Na západní frontě klid - Karel IV.: Arnošte, řekni mistru Dětřichovi, ať dokončí ten obraz zpaměti, chci vésti jeho štětec, kde chvěti se bude v rozpacích, znám každý tah jejího obličeje, každý vlásek jejích skrání, každý záhyb jejího úsměvu! Povedu ruku jeho a vytvoří velké dílo, před nímž se zastaví budoucnost, nebo nebude malovati on, ale sama láska! Jsem snad dětinský v očích tvých, Arnošte, ale já nestvořil lásku, já ji jen vděčně přijímám z rukou velikého Boha.[4]
— Jaroslav Vrchlický, Noc na Karlštejně - Na Anarresu není nic pěkného kromě tváří. Jiné obličeje, muži a ženy. Nic jiného nemáme, máme jen sebe. Zde člověk vidí šperky, tam jen oči. A v očích je vidět nádhera, nádhera lidského ducha. Protože naši muži a naše ženy jsou svobodní; protože nic nevlastní, proto jsou svobodní. A vy, majetní, jste posedlí. Jste všichni uvěznění. Každý sám pro sebe, sám, s tím, co vlastní. Vy žijete ve vězení a ve vězení také umřete. To je vše, co vidím ve vašich očích - zeď, zeď![5]
— Ursula Kroeber Le Guin, Vyděděnec - Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –“[6]
— Erich Maria Remarque, Tři kamarádi
Reference editovat
- ↑ VOSLÁŘOVÁ, Marie. Grjasnowa, Olga. iliteratura.cz [online]. 2018-05-22 [cit. 2018-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Tommy Robinson v Chotěbuzi: Německo se brání! 1.8.2019 (české titulky)
- ↑ REMARQUE, Erich Maria. Na západní frontě klid. Překlad František Gel. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1967. 174 s.
- ↑ VRCHLICKÝ, Jaroslav. Noc na Karlštejně. 3. vyd. Praha : F. Šimáček, 1893. (Dramatická díla Jaroslava Vrchlického; sv. XVII.) Dostupné online. Jednání druhé, výstup druhý, s. 54.
- ↑ K. LE GUINOVÁ, Ursula. Vyděděnec. Plzeň : Laser, 1995. 374 s. ISBN 80-7193-002-4. S. 227.
- ↑ REMARQUE, Erich Maria. Tři kamarádi. Překlad Karel Houba, Věra Houbová. 1. vyd. Praha : SNKLU, 1962. 382 s.
