Petr Příhoda: Porovnání verzí

'''Petr Příhoda''' (17. ledna 1939, Netolice – 14. září 2014, Praha) byl pedagog a publicista, původním povoláním psychiatr. Od roku 1992 přednášel lékařskou etiku na Univerzitě Karlově.

 

* Dnes je skoro masový jev [[lenost]] myslet. Lidé se vydávají všanc médiím, nechávají si od nich naplnit obsah svého vědomí, a při tom sami aktivně nepřemýšlejí, nesnaží se tvořit.

* Opakem lenosti je vůle k činu, činorodost, té se musím učit. To mě má naučit ten, kdo mě učí důležitým věcem, to je rodič, zejména [[matka]]. Učí mě to tak, že mě nakazí svou vlastní činorodostí, svým vlastním zájmem o něco. Když si [[dítě]]te nevšímá, tak ho to nenaučí.

* Nejsme zas tak úplná neviňátka, pokud jde o neduhy doby. Ta je sice smutná, vede k osamělosti, k návyku na [[luxus|komfort]] atd., ale lze se tomu vymknout. Pak se ale [[člověk]] musí rozhodnout, že bude v určitém smyslu disidentem. Nebaštit to všechno s navijákem, nejít s proudem, ale tím pádem vědomě rezignovat na jisté výhody, které komfort přináší, např. na [[kariéra|kariéru]].

* Dříve starší lidé zůstávali včleněni do společenství, i když připouštím, že někteří výminkáři byli bráni dosti zkrátka. Ale na vesnici byl [[stáří|starý člověk]] pořád příslušníkem komunity, vážen a nepřipadal si, jako že je do starého železa. Dnes je to velice častý pocit u starých lidí.<ref name="evangnet">

{{Citace elektronické monografie