Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 93:
== Napsali o něm ==
* Občanská svoboda je vymezena zákonem, který je projevem obecné vůle a jeho smyslem je odstranění libosti a svévole bohatých a vlivných jednotlivců a skupin. Svoboda bez rovnosti nemůže přetrvat. Svobodu, osobní či dokonce politickou, tedy lze považovat za společenskou hodnotu až tehdy, když jsou k dispozici alespoň teoretické předpoklady její dostupnosti pro všechny Jinak jde pouze o prvilégium nemnohých. [[Richard Sťahel]] <ref>Richard Sťahel o Rousseaove teorii. In: MANDA, Vladimír, Richard SŤAHEL; Tomáš PRUŽINEC. Človek,
* Život a dílo Rousseaua jsou v literární historii případem, snad jediným svého druhu, kdy genialita ovládne génia, když ji nejenže nehledal, ale je i proti jeho vůli ... Všechny ty síly ho prorůstají a on se je snaží zbavit. Je to vskutku jako nějaký dočasný a hrozný dar, který mu byl udělen jako vyšší rozkaz, který mu přikazuje nějaké poslání a povznáší jej nad něj samého ... [[Romain Rolland]] <ref>ROLLAND, Romain, 1948. Nesmrtelnéstránky J. J. Rousseaua. Praha: Fr. Borový. s. 11; cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 10, 86</ref>
* Vystoupit ze stavu divochů a vstoupit do svazu národů; kde by každý, i ten nejmenší, stát mohl očekávat svou bezpečnost a právo, a to ne od své vlastní moci nebo od vlastního právního posouzení, ale jen od tohoto velkého svazu národů, od sjednocené moci a od rozhodnutí podle zákonů... Rousseau ne tak neprávem upřednostňoval stav divochů, pokud totiž vynecháme tento poslední stupeň, na který musí náš druh ještě vystoupit... [[Immanuel Kant]] <ref>KANT, Immanuel
* Když se však společnost, která je držena v područí despotické moci násilím, vymaní z této moci pomocí násilí, nedochází k žádné nespravedlnosti. Tato myšlenka udělala ze společenské smlouvy "evangelium" Velké francouzské revoluce. [[Dalimír Hajko]]
* Mezi myšlením Rousseaua a [[Immanuel Kant|Kanta]] existují určité analogie prostřednictvím společných znaků (deismus a kritika společnosti) ... pokud Rousseau charakterizovalcelé lidské dějiny jako pád ze stavu nevinnosti a blaženosti, ve kterém člověk žil předtím, než vstoupil do společnosti a sdružil se do nepravých sociálních svazků; Kantovi se myšlenka takového přirozeného stavu traktovaná jako skutečnost jevila jako utopická a nazírání jako mravní ideál - stav nezkažené človečenskosti - se mu viděla dvojznačná a nejasná. Jeho etika odkazuje sice směrem k individuu a základnímu pojmu mravní osobnosti a její zákonodárství, avšak Kantův dějinný a zejména historicko-filozofický pohled (něm. Geschichtsphilosophische Einsicht) vedl k přesvědčení, že jedině přes médium společnosti může ideální úkol mravního sebeuvědomění najít své skutečné empirické naplnění. Lubomír Belás <ref>BELÁS, Ľubomír
* Rousseauov způsob, tak jak si představuje dějiny: původní rovnost - skaza v důsledku nerovnosti - nastolení rovnosti na vyšším stupni -je negace negace. [[Friedrich Engels]] <ref>MARX, Karl a ENGELS, Friedrich: Spisy. Zv. 20. Praha: Svoboda, 1966
</ref>
== Dílo ==
| |||