Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 52:
* Neříkejte dětem o věcech, které nedokážou pochopit... Nenahrazujte znak věcí, s výjimkou případů, kdy nemůžete ukázat věc samou... <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 194, 196</ref>
* Každý člověk chce být šťastný, ale aby takový mohl být, nejprve musí vědět, co je štěstí. Štěstí přirozeného člověka je tak jednoduché jako jeho život. Spočívá v tom, aby netrpěl, aby byl zdravý, svobodný a měl, co potřebuje. Štěstí morálního člověka je něco jiného ... <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 207</ref>
* Nikdy neukazujte dítěti něco, co nemůže vidět. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 216</ref>
* Kdo chce být moudrý, musí rozeznat což není moudré. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 220</ref>
* První a obdivuhodné řemeslo je rolnictvo, kovář bych dal na druhé místo, tesařské na třetí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 222</ref>
* Konvenční rovnost mezi věcmi vedla k vynálezu peněz, neboť [[peníze]] jsou jen prostředkem porovnávání ceny věcí různého druhu. V tom smyslu jsou peníze opravdovým pojivem společnosti; jak peníze však může sloužit vše; kdysi byl jimi dobytek a ještě i dnes u některých národů se platí lasturou; železo bylo platidlem ve Spartě, kože ve Švédsku, zlato a stříbro u nás ... Kdybyste chtěli vysvětlit dětem, jak se pro znaky zanedbávat věci samy, zrodily všechny přízraky lidské mínění, jako země bohaté na peníze musí být ve všem chudé, povídali byste se s dětmi nejen jako s filozofy, ale jako s mudrci, a chtěli byste, aby porozuměli tomu, co správně pochopili jen málokteří filozofové. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 224, 225</ref>
* Jak rychle putujeme po zemi! První čtvrtina života uběhne dříve, než poznáme jeho cíl; poslední čtvrtina plyne, když jsme se už přestali z něj těšit. Zpočátku neumíme žít, brzy už žít nemůžeme; a v intervalu, který odděluje tyto dvě neužitečné krajnosti, tři čtvrtiny zbývající času strávíme spánkem, prací, bolestí, odříkáním a trápeními každého druhu. Život je krátký ani ne proto, že krátce trvá, ale proto, že i z tohoto krátkého času nezbývá nám téměř nic na to, abychom ho užívali. Smrt může být jakkoli vzdálena od narození, život je vždy příliš krátký, pokud období života je špatně vyplněné. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 254</ref>
* Sebeláska je primitivní, vrozená, prvotní vášeň a zůstanou vášně jsou v jistém smyslu pouze její obměnami.... Prvním citem dítěte je sebeláska, druhým citem, který vyvěrá z prvního, je láska k těm, s nimiž přichází do styku; neboť ve svém stavu slabosti, ve kterém se ocitá, poznává lidi jen podle toho, že mu pomáhají a starají se o něj. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 256, 257</ref>