Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 20:
* [[Otrok|Otroci]] ve svých okovech ztrácejí všechno, dokonce i přání, aby se z nich vyprostili. Milují své poddanství tak, jak Oddyseoví druhové milovali svou zvířecí podobu. Prvních otroků stvořila moc a [[zbabělost]] otroků jejich otroctví prodloužila. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Du contrat social, 1762</ref>
* Jakmile věřejná služba přestane býti hlavní záležitostí občanu a když slouží svou peněženkou než svou osobou, je stát již blízko své skáze. Slovo finance je slovem otroka; je neznámé v obci. V opravdu svobodném státe konají občané vše vlastníma rukama a nic penězi... <ref>ROUSSEAU, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. 1. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1949, s. 106; cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 46</ref>
* [[Člověk]] sa narodil svoboden a všude je v okovech. Ten kdo se má za pána osatních, zustava větším otrokem, než oni. <ref>ROUSSEAU, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. 1. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1949, s. 10; cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 46</ref>
* Prvořadým zlem je nerovnost, kterou zapříčinilo [[vlastnictví]], ačkoli výrazy chudý a bohatý jsou relativně, a kde vládne rovnost, není majetků ani bídy. Z bohatství vzklíčilo přepych a zahálka; z honosnosti vzešly krásné [[umění]]. ... boháči a vědci se jen vzájemně korumpují. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 87</ref>
* Komfort devastuje vše; kazí boháče, co se z něj těší, i ubožáka, co po něm dychtí. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 88</ref>
Řádek 29:
* Nerovnost ... získává stabilitu a legitimitu díky ustanovenému [[Vlastnictví|vlastnickému]] právu a platným zákonem. ... dítě rozkazuje starci, hlupák usměrňuje mudrce, hrstka vyvolených si hoví v nadbytku, dokud zástup vyhladovělých chudáků nemá ani na to nejnutnější. <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode apríčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 100</ref>
* Rád bych se narodil v zemi, kde vládce a lid jednají ve společném zájmu, kde státní aparát sleduje pouze společné štěstí, což je možné pouze v případě, že lid a vládce tvoří "jeden a tentýž subjekt. <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 24</ref>
* Jen [[rozum]] nás učí poznávat [[dobro]] a [[zlo]]. Svědomí, které nás učí milovať jedno a nenávidet druhé, ačkoli je nezávislé na rozumu, nicméně nemůže vyvinout bez něj. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 86, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 14</ref>
* Pokud je [[Sokrates|Sokratův]] život a jeho [[smrt]] životem a smrtí mudrce, je [[Kristus|Kristův]] život a jeho smrt životem a smrtí [[Bůh|Boha]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 339, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 16</ref>
* Rostliny formujeme pěstováním lidí [[Výchova|výchovou]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 6</ref>
* Stěžujeme se na to jaké jsou [[děti]], a nevidíme, že lidské pokolení by zahynulo, kdyby člověk nebyl nejprve dítětem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 6</ref>
* Chovanec, u kterého si rozličné učení odporují, je špatně vychovaný a nikdy nebude sám se sebou vyrovnaný, pouze chovanec u něhož se tato učení setkávají v jednom a bodě a směřují ke stejným, cílem, dosáhne sám svůj cíl a žije ve shodě sám se sebou. Pouze tento chovanec je dobře vychovaný. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 7</ref>
* Podstatné je abychom byli dobří k lidem, se kterými žijeme. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 9</ref>
* Předmětem našeho opravdového studia je studium lidského postavení. Kdo z nás dokáže nejlépe snášet [[štěstí]] a [[neštěstí]] tohoto života, je podle mého mínění nejlepší vychovaný; z toho vyplývá, že opravdová výchova spočívá méně v předpisech a jako ve cvičeních. Učit se začínáme, když začínáme žít; naše [[výchova]] začíná našim narozením; naší první učitelkou je kojná. Proto i slovo "chovat" mělo původně jiný smysl, jaký mu dnes my dáváme; znamenalo živit. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 12</ref>
* Lidé buďte lidští, je to vaše první povinnost; buďte takoví vůči lidem všech stavů, vůči každému věku, vůči všemu, co není člověku cizí! Jaká [[moudrost]] může pro vás existovat kromě lidskosti? <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 64</ref>
* Nevíme, co je absolutně [[štěstí]] nebo [[neštěstí]]. Vše je v tomto životě smíšeny; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní nálady právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. [[Dobro]] a [[zlo]] jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské [[štěstí]] na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 65</ref>
* Skutečný svět má své hranice, obrazný svět je nekonečný. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 67</ref>
* Lidé nejsou od přírody ani králové, ani velmoži ani dvořané, ani boháči; všichni se rodí nazí a chudí; všichni podléhají životním strastem, útrapám, zlu, potřebám, bolestem všeho druhu; nakonec všichni jsou odsouzeni k [[smrt|smrti]]. Všechno toto je opravdu lidské; žádný smrtelník není z toho vyňat. Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od ní neoddělitelné, co tvoří podstatu lidskosti. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 270</ref>
* V čem tedy spočívá lidská [[moudrost]] neboli cesta k opravdovému [[štěstí]]? ... spočívá v tom, že zmenšujeme převahu tužeb nad schopnostmi, a v tom, že uvádíme do úplné rovnováhy [[Síla|sílu]] a vůli. ... [[bída]] netkví v nedostatku něčeho, ale v potřebě, kterou pro ně cítíme. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 66</ref>
* Kdybychom byli nesmrtelní, byli bychom velmi bídně tvory. ... Kdyby nám nabídli nesmrtelnost na Zemi, kdo by chtěl prjať tento smutný dar? Jaké útočiště, jaká naděje, jaká útěcha by nám zůstala proti úderům osudu a proti lidské nespravedlnosti? <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 68</ref>
* Opravdu [[Svoboda|svobodný]] člověk, chce jen to, co může chtít a dělá to, co se mu líbí. Jedná podle své vůle, nepotřebuje k jejímu provedení pomoc jiného. To je moje hlavná zásada. Jde jen o to, aplikovat ji na dětství a vyplynou z ní všechna pravidla výchovy. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 71</ref>
* Víte jaký je nejjistější způsob, abyste udělali dítě nešťastným? Přivyknout ho na to, že všechno dostane. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 77</ref>
* Nikdy nemáme dětem ukládat [[trest]], jen abychom trestali, ale že trest musí vždy přijít jako přirozený následek špatného činu. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 97</ref>
* Dobrý skutek je mravně dobrým pouze tehdy, když ho konáme, protože je dobrý, a ne proto, že ho konají druzí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 101</ref>
* Nic nemůže lépe uklidnit toho, kdo se leká nočních temnot, jak slyšet v sousední pokoji smát se a vesele žertovat shromážděnou [[společnost]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 148</ref>
* [[Výchova]] dětí je zaměstnání, při kterém musíme vědět ztrácet [[čas]], abychom ho získali. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 155</ref>
* Odkud pochází lidská [[slabost]]? Z nerovnováhy, která je mezi silou a přáními člověka. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 188</ref>
* Lidská [[inteligence]] má své meze a člověk nejenže nemůže vědět všechno, ale nemůže vědět ani to málo, co vědí ostatní lidé. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 190</ref>
* Neříkejte dětem o věcech, které nedokážou pochopit... Nenahrazujte znak věcí, s výjimkou případů, kdy nemůžete ukázat věc samou... <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 194, 196</ref>
* Každý člověk chce být [[Štěstí|šťastný]], ale aby takový mohl být, nejprve musí vědět, co je [[štěstí]]. Štěstí přirozeného člověka je tak jednoduché jako jeho život. Spočívá v tom, aby netrpěl, aby byl [[Zdraví|zdravý]], [[Svoboda|svobodný]] a měl, co potřebuje. Štěstí morálního člověka je něco jiného ... <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 207</ref>
* Nikdy neukazujte dítěti něco, co nemůže vidět. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 216</ref>
* Kdo chce být [[Moudrost|moudrý]], musí rozeznat což není moudré. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 220</ref>
* První a obdivuhodné řemeslo je rolnictvo,
* Konvenční [[rovnost]] mezi věcmi vedla k vynálezu [[Peníze|peněz]], neboť [[peníze]] jsou jen prostředkem porovnávání ceny věcí různého druhu. V tom smyslu jsou peníze opravdovým pojivem společnosti; jak peníze však může sloužit vše; kdysi byl jimi dobytek a ještě i dnes u některých národů se platí lasturou; železo bylo platidlem ve Spartě, kože ve Švédsku, zlato a stříbro u nás ... Kdybyste chtěli vysvětlit dětem, jak se pro znaky zanedbávat věci samy, zrodily všechny přízraky lidské mínění, jako země bohaté na peníze musí být ve všem chudé, povídali byste se s dětmi nejen jako s filozofy, ale jako s mudrci, a chtěli byste, aby porozuměli tomu, co správně pochopili jen málokteří filozofové. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 224, 225</ref>
* Způsob vytváření pojmů dodává jistý charakter lidskému [[Duch|duchu]]. Duch, kteří tvoří své pomy pouze na základě reálných vztahů, je hloubavý duchem; duch, který se uspokojí se zdánlivými vztahy, je duchem povrchním. Kdo vidí vztahy takové jaké jsou, je duchem správným, kdo je hodnotí špatně, je duchem chybným; kdo si výmysl domnělé vztahy, které nejsou skutečné, ani pravděpodobné, je [[blázen]]; kdo vůbec neporovnává, je hlupák. Větší nebo menší schopnost porovnávat vztahy je to, co dává lidem více či méně ducha. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 245</ref>
* Jak rychle putujeme po zemi! První čtvrtina života uběhne dříve, než poznáme jeho cíl; poslední čtvrtina plyne, když jsme se už přestali z něj těšit. Zpočátku neumíme [[Život|žít]], brzy už žít nemůžeme; a v intervalu, který odděluje tyto dvě neužitečné krajnosti, tři čtvrtiny zbývající času strávíme spánkem, prací, bolestí, odříkáním a trápeními každého druhu. Život je krátký ani ne proto, že krátce trvá, ale proto, že i z tohoto krátkého času nezbývá nám téměř nic na to, abychom ho užívali. Smrt může být jakkoli vzdálena od narození, život je vždy příliš krátký, pokud období [[Život|života]] je špatně vyplněné. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 254</ref>
* Sebeláska je primitivní, vrozená, prvotní [[vášeň]] a zůstanou vášně jsou v jistém smyslu pouze její obměnami.... Prvním citem dítěte je sebeláska, druhým citem, který vyvěrá z prvního, je [[láska]] k těm, s nimiž přichází do styku; neboť ve svém stavu slabosti, ve kterém se ocitá, poznává lidi jen podle toho, že mu pomáhají a starají se o něj. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 256, 257</ref>
* Jakmile muž pocítí [[Touha|touhu]] za ženou, již není osamocenou bytostí, jeho srdce už není osamělé. Z tohoto citu se rodí všechny vztahy k lidstvu, všechny náklonnosti lidského srdce. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 258</ref>
* Vidím pouze jeden dobrý prostředek, jak zachovat [[Děti|dětem]] nevinnost, a to je ten, aby si ji vážili a milovali všichni ti, kteří jsou v jejich blízkosti. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 263</ref>
* [[Soucit]] je první [[cit]], který se podle přirozeného řádu dotýká lidského srdce. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 271</ref>
* Utrpení [[Bohatství|bohatého]] nevyplývá z jeho postavení, ale z jeho samého, neboť zneužívá své postavení. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 275</ref>
* Není vlastností lidského srdce vcítit se do postavení lidí [[Štěstí|šťastnějších]], než jsme my sami, ale pouze ty, kteří jsou hodni politování. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 272</ref>
* Bližního litujeme pouze pro takové [[neštěstí]], o kterém víme, že i nás může postihnout. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 273</ref>
* [[Soucit]], který máme s neštěstím nějakého člověka, neměří se podle velikosti tohoto neštěstí, ale podle citu, který projevujeme vůči tomu, kdo neštěstí snáší. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 274</ref>
* [[Štěstí]] příliš posuzujeme podle zdání, předpokládáme ho tam, kde je ho nejméně, hledáme ho tam, kde ani nemůže být, veselost je jen jeho klamavým znamením. Veselý člověk je nejednou nešťastný, chce jen splést jiných a oklamat sebe sama ... Opravdová spokojenost není ani veselá, ani pošetilá ... opravdu šťastný člověk, téměř nemluví, skoro se nesměje, celé své štěstí ukrývá ve svém srdci. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 281</ref>
* Společenský [[člověk]] se skrývá celý život ve své masce. Protože téměř nežije vlastním životem, vždy je sám sobě cizí a necítí se dobře, pokud se má vrátit do vlastního "já." Čím je to mu je ničím, čím se zdá být, to mu je všem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 282</ref>
* Abychom poznali lidi, musíme vědět jak jednají. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 293</ref>
* Není možně, aby události popisované v [[Dějiny|dějinách]] byly přesným vylíčením událostí tako, jak se ve skutečnosti odehrály. Mění svou podobu v hlavě dějepisce, přetvářejí se podle jeho zájmu, dostávají zabarvení podle jeho předsudků. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 294</ref>
* Existovat znamená pro nás tolik, jak cítit, naše citlivost byla zajisté dřívější, než naše inteligence a dříve jsme měli [[Cit|city]] než představy. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 318</ref>
* Marně si říkám, [[Bůh]] je takový. Cítím to, dokazuji si to; no proto ještě nechápu, jak může být takový. Nakonec čím více se snažím zkoumat jeho nekonečnou bytost, tím méně ji chápu; ale stačí mi vědomí, že je: čím méně ho chápu, tím více se mu klaním. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 313</ref>
* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>
* Existovat znamená tolik jako [[Cit|cítit]], naše citlivost byla zajisté starší než naše inteligence a dříve jsme měli city, než představy. Ať je příčina našeho bytí jakákoli, postarala se o naše zachování tím, že dala naší přirozenosti přiměřené city; a nedá se popřít, že alespoň ty jsou nám vrozené. "<ref>Jean-Jacques Rousseau, Emil aneb o výchově, s. 381</ref>
* Vy nerozumní, kteří naříkáte na [[Příroda|přírodu]], vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi. <ref>ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Rybka Publishers, 2017, s. 379</ref>
* Neblahý dar nebes je citlivá [[duše]]! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
* Sladké iluze, sladké přeludy. Poslední útočiště [[Neštěstí|nešťastných]]! Ach, pokud je to možné nahraďte nám skutečnost! Jste přece ještě čímsi pro ty, pro které už štěstí neexistuje. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
=== Neověřené ===
|