Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 68:
* [[Štěstí]] příliš posuzujeme podle zdání, předpokládáme ho tam, kde je ho nejméně, hledáme ho tam, kde ani nemůže být, veselost je jen jeho klamavým znamením. Veselý člověk je nejednou nešťastný, chce jen splést jiných a oklamat sebe sama ... Opravdová spokojenost není ani veselá, ani pošetilá ... opravdu šťastný člověk, téměř nemluví, skoro se nesměje, celé své štěstí ukrývá ve svém srdci. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 281</ref>
* Společenský [[člověk]] se skrývá celý život ve své masce. Protože téměř nežije vlastním životem, vždy je sám sobě cizí a necítí se dobře, pokud se má vrátit do vlastního "já." Čím je to mu je ničím, čím se zdá být, to mu je všem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 282</ref>
* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>▼
* Abychom poznali lidi, musíme vědět jak jednají. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 293</ref>
* Není možně, aby události popisované v [[Dějiny|dějinách]] byly přesným vylíčením událostí tako, jak se ve skutečnosti odehrály. Mění svou podobu v hlavě dějepisce, přetvářejí se podle jeho zájmu, dostávají zabarvení podle jeho předsudků. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 294</ref>
* O [[Bůh|Bohu]]: Nepochopitelná bytost, která vše objímá, která hýbe světem a tvoří celý sytém bytostí, není ani viditelná našemu zraku, ani hmatatelná našim rukám, vymyká se našim smyslům; dílo je viditelné, ale jeho tvůrce se skrývá. Není to maličkost poznat jeho existenci; a když jsme se dostali až sem, že si klademe otázku, jaký je, kde je, náš duch je zmatený, bloudí a nevíme, co si máme myslet.. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 320</ref>
* Lepší by bylo nemít žádnou představu o božství, než mít o něm nízké, fantastické, urážlivé a nedůstojné představy; menší zlo je nepoznat Boha, jak ho urážet. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava:
*
*
* Marně si říkám, [[Bůh]] je takový. Cítím to, dokazuji si to; no proto ještě nechápu, jak může být takový. Nakonec čím více se snažím zkoumat jeho nekonečnou bytost, tím méně ji chápu; ale stačí mi vědomí, že je: čím méně ho chápu, tím více se mu klaním. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 313/ ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 364</ref>
* Kdyby poslouchali pouze to, co Bůh mluví k lidskému srdci, bylo by na zemi na věky jen jedno jediné náboženství. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 379</ref>
* Bůh kterému se klaním, není Bohem tmy. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 385</ref>
* Dejte mladým lidem zaměstnání, které milují a na všechno ostatní zapomenou. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 413</ref>
* Celá naše bezmocnost pramení v slabosti naší vůle, ačkoli máme vždy dost síly, abychom provedli, což velmi chceme provést. Pokud člověk chce, nic není těžké (Volenti nihil difficile). <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 419</ref>
* Jméno Žofie má dobré znamení pro budoucnost. Pokud ta, kterou si vyvoliž, nebude mít jméno, bude alespoň hodná, aby ho měla, a už ji dopředu můžeme ním poctít. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 426</ref>
* Keď ľúbime, chceme aby nás tiež ľúbili. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 438</ref>
* Ani milenka, ani kamarád se nedají koupit. Snadno můžeme mě ženy za [[peníze]], ale to je nejlepší způsob, aby nás ani jedna [[Láska|nemilovala]]. Láska není na prodej, a peníze ji dozajista zabíjejí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 456</ref>
* Démon [[vlastnictví]] otravuje všechno, čeho se dotkne. Boháč chce být všude pánem a dobře se cítí pouze tam, kde není; stále ho * ponouká utíkat sám před sebou. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 463</ref>
▲* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>
* Vy nerozumní, kteří naříkáte na [[Příroda|přírodu]], vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi. <ref>ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Rybka Publishers, 2017, s. 379</ref>
* Neblahý dar nebes je citlivá [[duše]]! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
| |||