Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 13:
* První člověk, který si ohradil pozemek a odvážil se prohlásit: ,Tohle je moje!' A našel dostatek prostoduchých lidí, co mu uvěřili, se stal skutečným zakladatelem civilizované společnosti. Kolik zločinů válek, vražd, bídy a hrůz by si lidstvo ušetřilo, kdyby byl někdo vytrhl kůly, zasypal příkopy a svolal na své druhy:, Mějte se na pozoru před tím podvodníkům, pokud ho poslechnete azabudnete, že plody patří všem apod nikomu, jste ztraceni! <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 71</ref>
* Mezi právem silnějšího a právem prvního majitele se rozpoutal nelítostný spor, který se obvykle končívá bitvami a vraždami. <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 83</ref>
* Nakonec bych dokázal, že na vrcholu vážnosti a bohatství vidět jen hrstku mocných a majetných, zatímco v temnotě a bídě se rýsuje zástup ubožáků... Uprostřed tohoto chaosu a zvratů vládne despotismus... Tatáž síla, což ho udržela u moci, ho i zvrhne <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 96, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 34</ref>
* O suverenitě: Každý člen dává svou osobu a všechnu moc pod nejvyšší řízení obecné vůle a každý je tak přijímaný jako neoddelitelná část celku. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 228</ref>
* Pokud suverén tvoří jednotlivci, skládá se z nich, nemá ani nemůže mít opačný zájem než oni. Svrchovaná [[moc]] nepotřebuje vůči poddaným žádné záruky, protože je nemožné, aby těleso chtělo škodit všem svým členům ... aby společenská smlouva nebyla prázdnou formulí, obsahuje mlčky závazek, který státnímu tělesu dává takovou sílu, která každého, kdo by odepřel poslechnout obecnou vůli, k tomu může donutit, což znamená, každý je nucen být [[svoboda|svobodný]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 227 - 231, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 48</ref>
* Obecná vůle je první zásadou veřejné ekonomie a základních pravidlem vlády. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 178</ref>
* Pramenem všech zákonů je obecná vůle. Spravedlivé zákony jednají v souladu s obecnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 182, 183</ref>
* Život jednoho nebo druhého je společnou věcí všech, všichni společně cítí; je zde vzájemná vnitřní spojitost mezi všemi částmi. Pokud dojde k porušení vzájemných vztahů, zanikne jejich dokonalá jednota. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 175</ref>
* Společenská smlouva je základem takové rovnosti mezi občany, kdy se všichni zavazují za stejných podmínek a mají také všichni stejná práva. ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 242</ref>
* Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 195, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 42</ref>
* Nestačí však mít občanů a chránit je, je třeba také pamatovat na jejich existenci. Starost o veřejné potřeby je samozřejmou záležitostí obecné vůle a třetí hlavní povinností vlády. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 196, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 44</ref>
* Vzdát se své svobody znamená vzdát se své lidské hodnoty, svých lidských práv a dokonce i svých povinností. Když se kdokoli všeho vzdá, není možné ho za to nijak odškodnit. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 221 - 225, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 49</ref>
* Ctnost je souladem soukromé vůle s veřejnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 167, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 52</ref>
* Zvláštní a neblahé je zřízení, kde nashromážděné [[bohatství]] poskytuje prostředky na ještě větší akumulaci a kde nemajetní nemohou nic nabýt, kde dobrák nemá šanci zbavit se [[chudoba|chudoby]], kde nejvyšší vážnost požívají darebáci a kde se nevyhnutelně třeba zříci počestnosti, aby se člověk stal ctihodný. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 105 </ref>
* Jedním z nejdůležitějších úkolů [[Vláda|vlády]] je předcházet krajnosti v majetkové nerovnosti, nikoliv však odnětím [[bohatství]] jeho majitelů, ale tím, že všem odebere prostředky na jejich hromadění, ne stavěním chudobince pro chudé občany, ale tím, že jim zajistí, aby se staly skutečnými [[Občanská společnost|občani]]. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozpravy. Praha : Svoboda, 1978, s. 192-213, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Jean-Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve. In: Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 141</ref>
* Čím větší je [[stát]], tím menší je [[svoboda]]. <ref>ROUSSEAU, J. J. O spoločenskej zmluve. Bratislava : Kaligram, 2010, s. 83.</ref>
* Rodina je prvním vzorem státní společnosti, hlava státu je obrazem otce, lid je obrazem dětí; a všichni jsou zrození rovni a slobodní, zcizují svou svobodu jen pro svůj užitek. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva.1. vyd.Praha: Právnické knihkupectví anakladatelství V. Linhart. 1949, s . 11</ref>
* Ať se tedy vlast ukáže společnou matkou všech občanů, ať výhody, kterým se těší ve své zemi, jim ji učiní drahou. Ať vláda ponechá aby cítili, že zde jsou doma, a ať jsou v jejích očích zákony vždy zárukou společné svobody. Tato práva patří v celé své kráse všem lidem. ... Vlast nemůže existovat bez svobody, svoboda bez ctnosti a ctnost bez občanů. Všechno to budete mít, až když vytvoříte občanů. ... Nestačí však mít občanů a chránit je, je třeba také pamatovat na jejich existenci. Starost o veřejné potřeby je samozřejmou záležitostí obecné vůle a třetí hlavní povinností vlády. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o politickej ekonómii. In: ROUSSEAU, J. J. Rozpravy. 2. vyd. Praha : Svoboda, 1989, s. 191, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 41</ref>
* Lidé tvoří [[stát]] a půda živí lidí: průměrný poměr je, aby území postačilo na obživu svých obyvatel! Vsprávnom poměru spočívá síla ideálního státu. <ref>ROUSSEAU, J. J. O společenské smlouvě. Praha : V. Linhart, 1949, s. 58, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Jean-Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve. In: Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 143</ref>
Řádek 30 ⟶ 44:
* Rád bych se narodil v zemi, kde vládce a lid jednají ve společném zájmu, kde státní aparát sleduje pouze společné štěstí, což je možné pouze v případě, že lid a vládce tvoří "jeden a tentýž subjekt. <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 24</ref>
* Jen [[rozum]] nás učí poznávat [[dobro]] a [[zlo]]. Svědomí, které nás učí milovať jedno a nenávidet druhé, ačkoli je nezávislé na rozumu, nicméně nemůže vyvinout bez něj. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 86, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 14</ref>
* Jsme maličká částka velkého celku, jehož meze nám unikají a který přenechává Tvůrce našim nerozumným hádkám. Jsme dost ješitný, když chceme rozhodovat o tom, čím je tento velký celek ve své podstatě a čím jsme my vůči němu. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 293, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 13</ref>
* ...vím proto, že cítím. ... Nevím proč existuje vesmír, ale přece pozoruji stále, jako je uspořádaný, stále pozoruji vnitřní souvislost, podle níž bytosti, ze kterých se svět skládá si navzájem pomáhají. Jsem jako člověk, který poprvé viděl otevřené hodinky a neustále by obdivoval jejich sestrojení, ačkoli by neznal použití tohoto stroje anevidel ještě jejich ciferník. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 298, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 13</ref>
* Pokud je [[Sokrates|Sokratův]] život a jeho [[smrt]] životem a smrtí mudrce, je [[Kristus|Kristův]] život a jeho smrt životem a smrtí [[Bůh|Boha]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 339, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 16</ref>
* Rostliny formujeme pěstováním lidí [[Výchova|výchovou]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 6</ref>
Řádek 77 ⟶ 93:
* Kdyby poslouchali pouze to, co Bůh mluví k lidskému srdci, bylo by na zemi na věky jen jedno jediné náboženství. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 379</ref>
* Bůh kterému se klaním, není Bohem tmy. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 385</ref>
* Čtení [[Bible]], zvláště čtení evangelia, které jsem pěstoval už několik let, přinutilo mě opovrhovat hloupými anízkymi výklady, kterými vysvětlovali [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] lidé pramálo hodni toho, aby ho pochopili. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques.Vyznání.Praha: Rybka, 2017, s. 55</ref>
* Pamatuj, že náboženské povinnosti nejsou závislé na lidských institucí, že spravedlivé srdce, je opravdovým božím chrámem ... Mluv pravdu, konej dobro, to je důležité; aby člověk plnil své povinnosti na zemi ... pracujeme pro sebe tím, že na sebe zapomínáme .... jen naděje spravedlivého člověka nás nikdy nelže. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 345</ref>
* Dejte mladým lidem zaměstnání, které milují a na všechno ostatní zapomenou. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 413</ref>
* Celá naše bezmocnost pramení v slabosti naší vůle, ačkoli máme vždy dost síly, abychom provedli, což velmi chceme provést. Pokud člověk chce, nic není těžké (Volenti nihil difficile). <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 419</ref>
Řádek 84 ⟶ 102:
* Démon [[vlastnictví]] otravuje všechno, čeho se dotkne. Boháč chce být všude pánem a dobře se cítí pouze tam, kde není; stále ho to nouká utíkat sám před sebou. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 463</ref>
* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>
* Vy nerozumní, kteří naříkáte na [[Příroda|přírodu]], vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi. <ref>ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Rybka Publishers, 2017, s. 379</ref>
* Neblahý dar nebes je citlivá [[duše]]! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
| |||