Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 10:
* [[Příroda]] žádá, aby [[Dítě|děti]] byly dětmi, než se stanou dospělými lidmi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kohout | jméno = Karel | titul = Základy obecné pedagogiky | vydavatel = UJAK | místo = Praha | rok = 2007 | strany = 126 | isbn = 978-80-86723-38-9 | poznámka = Z díla Emil čili o vychování}}</ref>
* Nač by nám bylo [[právo]], kdyby nebyla lidská nespravedlnost. <ref>{{Citace monografie | příjmení = Perný| jméno = Lukáš | titul = Jean-Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve. In: Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu | vydavatel = Matica slovenská | místo = Martin| rok = 2020| strany = 380 | isbn = 78–80–8128–257–7 | poznámka = Z díla Rozprava o vědách a uměních}}</ref>
* První člověk, který si ohradil pozemek a odvážil se prohlásit: ,Tohle je moje!' A našel dostatek prostoduchých lidí, co mu uvěřili, se stal skutečným zakladatelem [[Civilizace|civilizované]] společnosti. Kolik zločinů [[Válka|válek]], vražd, [[Bída|bídy]] a hrůz by si lidstvo ušetřilo, kdyby byl někdo vytrhl kůly, zasypal příkopy a svolal na své druhy:, Mějte se na pozoru před tím
* Mezi právem silnějšího a právem prvního majitele se rozpoutal nelítostný spor, který se obvykle končívá bitvami a vraždami. <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 83</ref>
* Nakonec bych dokázal, že na vrcholu vážnosti a [[bohatství]] vidět jen hrstku [[Moc|mocných]] a majetných, zatímco v temnotě a bídě se rýsuje zástup ubožáků... Uprostřed tohoto chaosu a zvratů vládne despotismus... Tatáž [[síla]], což ho udržela u moci, ho i zvrhne <ref>ROUSSEAU, J. J. O pôvode a príčinách nerovností medzi ľuďmi. Bratislava : VSSS, 2010, s. 96, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 34</ref>
* O suverenitě: Každý člen dává svou osobu a všechnu moc pod nejvyšší řízení obecné vůle a každý je tak přijímaný jako neoddelitelná část celku. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 228</ref>
* Pokud suverén tvoří jednotlivci, skládá se z nich, nemá ani nemůže mít opačný zájem než oni. Svrchovaná [[moc]] nepotřebuje vůči poddaným žádné záruky, protože je nemožné, aby těleso chtělo škodit všem svým členům ... aby společenská smlouva nebyla prázdnou formulí, obsahuje mlčky závazek, který státnímu tělesu dává takovou [[Síla|sílu]], která každého, kdo by odepřel poslechnout obecnou vůli, k tomu může donutit, což znamená, každý je nucen být [[svoboda|svobodný]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 227 - 231, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 48</ref>
*
*
* Pramenem všech zákonů je obecná vůle. Spravedlivé [[Zákon|zákony]] jednají v souladu s obecnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 182, 183</ref>
* [[Život]] jednoho nebo druhého je společnou věcí všech, všichni společně cítí; je zde vzájemná vnitřní spojitost mezi všemi částmi. Pokud dojde k porušení vzájemných vztahů, zanikne jejich dokonalá jednota. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 175</ref> * Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k [[Vlast|vlasti]] a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 195, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 42</ref>▼
▲* Pozorná a dobře smýšlející vláda, která neustále bdí na tom, aby v lidech udržovala a připomínala lásku k vlasti a dobré mravy, předchází tak už zdaleka zlům, které jsou dříve či později důsledkem nezájmu občanů o osud republiky, a klade úzké meze soukromému zájmu jednotlivců, kteří svou silou oslabují stát a od nichž stát nic dobrého nemůže čekat. Všude, kde národ miluje svou vlast, respektuje zákony a žije prostě, zbývá jen málo, aby se stal šťastným. Ve veřejných záležitostech, kde štěstí hrá menší roli než v osudech jednotlivců, je moudrost tak blízká štěstí, že spolu splývají. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 195, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 42</ref>
* Nestačí však mít občanů a chránit je, je třeba také pamatovat na jejich existenci. Starost o veřejné potřeby je samozřejmou záležitostí obecné vůle a třetí hlavní povinností vlády. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 196, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 44</ref>
* Vzdát se své [[Svoboda|svobody]] znamená vzdát se své lidské hodnoty, svých lidských práv a dokonce i svých povinností. Když se kdokoli všeho vzdá, není možné ho za to nijak odškodnit. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 221 - 225, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 49</ref>
* [[Ctnost]] je souladem soukromé vůle s veřejnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 167, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 52</ref>
* Zvláštní a neblahé je zřízení, kde nashromážděné [[bohatství]] poskytuje prostředky na ještě větší akumulaci a kde nemajetní nemohou nic nabýt, kde dobrák nemá šanci zbavit se [[chudoba|chudoby]], kde nejvyšší vážnost požívají darebáci a kde se nevyhnutelně třeba zříci počestnosti, aby se člověk stal ctihodný. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 105 </ref>
* Jedním z nejdůležitějších úkolů [[Vláda|vlády]] je předcházet krajnosti v majetkové nerovnosti, nikoliv však odnětím [[bohatství]] jeho majitelů, ale tím, že všem odebere prostředky na jejich hromadění, ne stavěním chudobince pro chudé občany, ale tím, že jim zajistí, aby se staly skutečnými [[Občanská společnost|občani]]. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozpravy. Praha : Svoboda, 1978, s. 192-213, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Jean-Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve. In: Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 141</ref>
* Čím větší je [[stát]], tím menší je [[svoboda]]. <ref>ROUSSEAU, J. J. O spoločenskej zmluve. Bratislava : Kaligram, 2010, s. 83.</ref>
* Rodina je prvním vzorem státní společnosti, hlava státu je obrazem otce, lid je obrazem dětí; a všichni jsou zrození rovni a slobodní, zcizují svou svobodu jen pro svůj užitek. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva.1. vyd.Praha: Právnické knihkupectví anakladatelství V. Linhart. 1949, s . 11</ref>
| |||