František Josef Studnička: Porovnání verzí

* Není-li [[člověk]]u volno v tomto slzavém údolí pozemském, obrací mimovolně své zraky ku blankytu nebeskému, za nočního klidu k velebné obloze hvězdnaté, aby útěchy neb aspoň zapomenutí svých útrap nalezl zde v nadzemských prostorách mezi věčně neskalenými světy vznešenými, klidně a soucitně k zemi patřícími. V jejich tajemném pohybu hledá klíč k vysvětlení svého temného [[osud]]u, z jejich podivuhodného sestavení snaží se vyzpytovati záhyby své [[budoucnost]]i, v jejich líbezné a klidné záři přichází i utrmácený duch jeho k poklidu[[poklid]]u vnitřnímu, na zemi marně hledanému.<ref>{{Citace monografie