Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ link |
m vyčištění URL |
||
Řádek 103:
* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>
* Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob... odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd ... křičel jsem ... Vy nerozumní, kteří naříkáte na [[Příroda|přírodu]], vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi. <ref>ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Rybka Publishers, 2017, s. 379</ref>
* Z vlastní zkušenosti jsem se dozvěděl, že zdroj skutečného štěstí je v nás. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Les reveries du promeneur solitaire, 1782, http://walkerd.people.cofc.edu/misc/reveries.html
* Nikdy jsem si nemyslel, že by svoboda člověka záležela v tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíše v tom, aby nikdo nedělal, co nechce. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Les reveries du promeneur solitaire, 1782, http://walkerd.people.cofc.edu/misc/reveries.html
* Vše v zemi plyne, nic nezachovává stejný nezměněný tvar a naše náklonnosti, spojené s věcmi, které se nacházejí před námi, se nevyhnutelně změní a odejdou. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Les reveries du promeneur solitaire, 1782, http://walkerd.people.cofc.edu/misc/reveries.html
* [[Štěstí]] je trvalý stav, který není v tomto světě a pro člověka možný. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Les reveries du promeneur solitaire, 1782, http://walkerd.people.cofc.edu/misc/reveries.html
* Neblahý dar nebes je citlivá [[duše]]! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
* Sladké iluze, sladké přeludy. Poslední útočiště [[Neštěstí|nešťastných]]! Ach, pokud je to možné nahraďte nám skutečnost! Jste přece ještě čímsi pro ty, pro které už štěstí neexistuje. <ref>Jean Jacques Rousseau: Júlia alebo Nová Heloisa</ref>
| |||