Wikicitáty

Laco Novomeský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 18:
= Publicistika =
 
* [[Lid]], který se naučil vládnout, nelze ovládat. <br />''{{Cizojazyčně|sk|Ľud, ktorý sa naučil vládnuť, nemožno ovládať.}}▼
* Už jen název (DAV) byl protestem. Protestem proti omezující povýšenosti [[inteligence]] vůbec a slovenské zvlášť proti pohrdavostí, a jakou přistupoval poválečný inteligent k davu, zástupu, kolektivu, lidu; proti postoji, kterým se inteligent vyvyšoval nad lidovou a dělnickou masu. DAV už svým názvem manifestoval svou příslušnost k ní. Všechny ostatní výklady byly jen náhodné. (O [[Davisté|DAVu]]) <ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhu. Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992. ISBN 80-85557-06-3, s.308</ref> <br />{{Cizojazyčně|sk|''Už len názov (DAV) bol protestom. Protestom proti obmedzujúcej povýšenosti inteligencie vôbec a slovenskej osobitne, proti pohŕdavému zaznávaniu, a akým pristupoval povojnový inteligent k davu, zástupu, kolektívu, ľudu; proti postoju, ktorým sa inteligent vyvyšoval nad ľudovú a robotnícku masu. DAV už svojím názvom manifestoval svoju príslušnosť k nej. Všetky ostatné výklady boli len náhodné.}}
* Neporozumenie, chladná zdržanlivosť, ba až nepriateľský vzťah slovenskej inteligencie k domácemu poprevratovému revolučnému hnutiu sme si zvykli vysvetľovať jej nacionálnou obmedzenosťou. Bola a určite tu aj je vo vyššej miere, než v českom prostredí. ... Komunisti zapaľovali myšlienku svetovej proletárskej revolúcie a stará inteligencia sa pýtala, či v nej nezhorí sotva zrodená, ešte neduživá myšlienka slovenskej národnej slobody. Komunisti hovorili o internacionálnom bratstve národov, ale starej inteligencii znelo ešte v užších tvrdeniach, že Slováci národ nie sú.<ref>NOVOMESKÝ, L. Slovensko – DAV – komunizmus. In. ŠULC, D. 1965. Zborník DAV. Spomienky a štúdie. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied: Bratislava, 1965. s. 265</ref>
* Neporozumění, chladná zdrženlivost, ba až nepřátelský vztah slovenské inteligence k domácímu popřevratové revolučnímu hnutí jsme si zvykli vysvětlovat její nacionální omezeností. Byla a určitě tu i je ve vyšší míře, než v českém prostředí. ... [[Komunismus|Komunisté]] zapalovali myšlenku světové proletářské revoluce a stará inteligence se ptala, zda v ní neshoří sotva zrozená, ještě neduživý myšlenka slovenské národní svobody. Komunisté hovořili o internacionálním bratrstvu [[Národ|národů]], ale staré [[Inteligence|inteligenci]] znělo ještě v užších tvrzeních, že [[Slováci]] národ nejsou. <ref>NOVOMESKÝ, L. Slovensko – DAV – komunizmus. In. ŠULC, D. 1965. Zborník DAV. Spomienky a štúdie. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied: Bratislava, 1965. s. 265</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Neporozumenie, chladná zdržanlivosť, ba až nepriateľský vzťah slovenskej inteligencie k domácemu poprevratovému revolučnému hnutiu sme si zvykli vysvetľovať jej nacionálnou obmedzenosťou. Bola a určite tu aj je vo vyššej miere, než v českom prostredí. ... Komunisti zapaľovali myšlienku svetovej proletárskej revolúcie a stará inteligencia sa pýtala, či v nej nezhorí sotva zrodená, ešte neduživá myšlienka slovenskej národnej slobody. Komunisti hovorili o internacionálnom bratstve národov, ale starej inteligencii znelo ešte v užších tvrdeniach, že Slováci národ nie sú}}
 
== O kultuře ==
* [[Kultura|Kulturní]] stavba je velmi jemný organismus. A chtěli bychom poprosit ty, kteří ji chtějí odlevicovat a popravicovat nebo internacionalizovat a odnacionalizovat, aby se jednou pokusili odmyslet si politické sympatie autorů a svůj osobní vztah k nim od hodnotného díla. Objevily by něco úžasného: že totiž neexistuje v celistvém obraze literatury pravice a levice, které se chtějí vzájemně pohltit, ale jen díla (levičáků, pravičáků, internacionalistů a nacionalistů), vzájemně splétající se pevně svou rozmanitostí, doplňující se odlišným smyslem, a tím tvořící súzvučný obraz národní [[Literatura|literatury]]. Tak jako stavba nestojí na pouze na nosných sloupech, ale i na silách vzájemně se opírajících, i kulturní budova [[Národ|národů]] se drží silami vzájemně se na sebe založenými a podepírajícími. <ref>NOVOMESKÝ, L. Triedenie duchov v [[Čech|Čechách]]. In Slávnosť istoty. Bratislava: Nakladateľstvo Epocha. 1970. s. 113 (cit. podľa PERNÝ, L. Kultúrna revolúcia Laca Novomeské. Bratislava: Spoločnosť Ladislava Novomeského, 2017)</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Kultúrna stavba je veľmi jemný organizmus. A chceli by sme poprosiť tých, ktorí ju chcú odľavičiariť a popravičiariť alebo internacionalizovať a odnacionalizovať, aby sa raz pokúsili odmyslieť si politické sympatie autorov a svoj osobný vzťah k nim od hodnotného diela. Objavili by niečo úžasného: že totiž nejestvuje v celistvom obraze literatúry pravica a ľavica, ktoré sa chcú vzájomne pohltiť, ale len diela (ľavičiarov, pravičiarov, internacionalistov a nacionalistov), vzájomne sa splietajúce svojou rozmanitosťou, doplňujúce sa odlišným zmyslom, a tým tvoriace súzvučný obraz národnej literatúry. Tak ako stavba nestojí na len na nosných stĺpoch, ale aj na silách vzájomne sa opierajúcich, aj kultúrna budova národov sa drží silami vzájomne sa na seba opierajúcimi a podopierajúcimi.}}
* Nevím jestli jsem to dělal dobře nebo špatně. Prostě dělal jsem to, co jsem pokládal za správné jako [[básník]] i jako člověk. Měl jsem prý ... propustit všechno učitelství a z propuštěných pak vybírat schopných příslušníků nových kádrů ... byl jsem v zajetí [[Lenin|Leninovy]] myšlenky, že i na kulturní revoluci se vztahuje zásada, která platí pro revoluci vůbec, t .j. že se provádí s takovými lidmi jací jsou ... lituji, že mým nástupcem připadla potom nevděčná úloha dokončit a uskutečnit proces, který nadlouho poznamenal postoj celé poúnorového generace k našemu socialistickému zřízení, co mi je líto více, upřímně a opravdu. ... jako politický funkcionář máš určité možnosti, a ty je třeba využít, i když jsou okolnosti nepříznivé. ... Já osobně jsem prohrál. ... no zůstává povinností zajímat se o věci národa, světa. I v básních. (o funkci povereníka pro školstvo a osvětu) <ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhu. 1. zv. Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992. ISBN 80-85557-06-3,s.395</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Neviem či som to robil dobre alebo zle. Jednoducho robil som to, čo som pokladal za správne ako básnik aj ako človek. Mal som vraj... prepustiť všetko učiteľstvo a z prepustených potom vyberať schopných príslušníkov nových kádrov... bol som v zajatí Leninovej myšlienky, že aj na kultúrnu revolúciu sa vzťahuje zásada, ktorá platí pre revolúciu vôbec, t .j. že sa robí s takými ľuďmi akí sú... ľutujem, že mojim nástupcom pripadla potom nevďačná úloha dokončiť a uskutočniť proces, ktorý nadlho poznačil postoj celej pofebruárovej generácie k nášmu socialistickému zriadeniu, čo mi je ľúto väčšmi, úprimne a naozaj. ...ako politický funkcionár máš určité možnosti, a tie treba využiť, aj keď sú okolnosti nepriaznivé. ... Ja osobne som prehral. ... no zostáva povinnosťou zaujímať sa o veci národa, sveta. Hoci aj v básňach.}}
* Nerozuměli jste snad doslovně stoleté slovenštině [[Ľudovít Štúr|Štúrovej]]? Tato nejjasnější hlava, říká v podstatě toto: Nejlépe se zdierajú a vykořisťuje [[lid]] nevědomý a zaostalý. <br />{{Cizojazyčně|sk|''Nerozumeli ste azda doslovne storočnej slovenčine [[Ľudovít Štúr|Štúrovej]]? Táto najjasnejšia hlava, hovorí v podstate toto: Najlepšie sa zdiera a vykorisťuje ľud nevedomý a zaostalý.}}.
 
=== O politice ===
 
* Vlastní matkou evropské tragédie v letech 1933 až 1945 bylo důsledné [[Liberalismus|liberalistického]] chápání [[demokracie]], které ovládlo západní [[Evropa|Evropu]]. Banskobystrický príhovor, 1945 <ref>PERNÝ, Lukáš: Kultúrna revolúcia Laca Novomeského. Bratislava : Spoločnosť Ladislava Novomeského, 2017</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Vlastnou matkou európskej tragédie v rokoch 1933 až 1945 bolo dôsledné liberalistické chápanie demokracie, ktoré ovládlo západnú Európu.}}▼
▲* Lid, který se naučil vládnout, nelze ovládat. <br />''{{Cizojazyčně|sk|Ľud, ktorý sa naučil vládnuť, nemožno ovládať.}}
* To, co [[demokracie]] Briandův, Vandervelvů, Müllerů a [[Edvard Beneš|Benešů]] připravila při zelených ženevských stolech (a v zbrojovkách Evropy) použijí poslední imperialistické války [[Fašismus|fašismem]] Hitlerových, Piłsudských, králů Alexandrov a jiných ... Toto desetiletí bude rozhodujícím mezníkem. Zakončí jednu a začne novou historickou epochu. ... dějepisy nezaznamenali krutější přechodná období, jak budou nastávající blízké roky, zalité krví a slzami. ... Pozice, které se rozbíhají nyní i davy na Slovensku, rozhodnou o krátkosti či délce tohoto utrpení. (1931) <ref> NOVOMESKÝ, L. Ukľudnené Slovensko. In DAV. Roč. 4. č. 1. 1931</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|To, čo demokracia Briandov, Vanderveldov, Mullerov a Benešov pripravila pri zelených ženevských stoloch (a v zbrojovkách Európy) použijú posledné imperialistické vojny fašizmov Hitlerových, Pilsudských, kráľov Alexandrov a iných ... Toto desaťročie bude rozhodujúcim medzníkom. Zakončí jednu a začne novú historickú epochu. ... Dejepisy nezaznamenali krutejšie prechodné obdobia, ako budú nastávajúce blízke roky , zaliate krvou a slzami. ... Pozície, ktoré sa rozbiehajú teraz aj davy na Slovensku, rozhodnú o krátkosti či dĺžke tohto utrpenia}} ▼
▲* Vlastní matkou evropské tragédie v letech 1933 až 1945 bylo důsledné liberalistického chápání demokracie, které ovládlo západní Evropu. Banskobystrický príhovor, 1945 <ref>PERNÝ, Lukáš: Kultúrna revolúcia Laca Novomeského. Bratislava : Spoločnosť Ladislava Novomeského, 2017</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Vlastnou matkou európskej tragédie v rokoch 1933 až 1945 bolo dôsledné liberalistické chápanie demokracie, ktoré ovládlo západnú Európu.}}
▲* To, co demokracie Briandův, Vandervelvů, Müllerů a Benešů připravila při zelených ženevských stolech (a v zbrojovkách Evropy) použijí poslední imperialistické války fašismem Hitlerových, Piłsudských, králů Alexandrov a jiných ... Toto desetiletí bude rozhodujícím mezníkem. Zakončí jednu a začne novou historickou epochu. ... dějepisy nezaznamenali krutější přechodná období, jak budou nastávající blízké roky, zalité krví a slzami. ... Pozice, které se rozbíhají nyní i davy na Slovensku, rozhodnou o krátkosti či délce tohoto utrpení. (1931) <ref> NOVOMESKÝ, L. Ukľudnené Slovensko. In DAV. Roč. 4. č. 1. 1931</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|To, čo demokracia Briandov, Vanderveldov, Mullerov a Benešov pripravila pri zelených ženevských stoloch (a v zbrojovkách Európy) použijú posledné imperialistické vojny fašizmov Hitlerových, Pilsudských, kráľov Alexandrov a iných ... Toto desaťročie bude rozhodujúcim medzníkom. Zakončí jednu a začne novú historickú epochu. ... Dejepisy nezaznamenali krutejšie prechodné obdobia, ako budú nastávajúce blízke roky , zaliate krvou a slzami. ... Pozície, ktoré sa rozbiehajú teraz aj davy na Slovensku, rozhodnú o krátkosti či dĺžke tohto utrpenia}}
* Vánoční dohoda o SNR, SNR, SNP, ¾ roční partyzánská válka, pak obnovení republiky, Košický vládní program a všechny nejmenované rozhodující články našeho dramatického politického a společenského vývoje neměli a nemají jiný smysl než boj o nové Slovensko ...v našem životě podle představ a programů osnovaných ještě před zahájením ozbrojeného zápasu neměly být pouze lidé při správě veřejných věcí, jak to konečně plyne iz Vánoční dohody o SNR, ale nové měly být i zřízení, instituce, nový měl být přístup k problémům i metody práce. <ref>NOVOMESKÝ, L. Piate výročie Vianočnej dohody (1948). In. Zväzky a záväzky. Bratislava: Pravda. 1972. s. 344</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Vianočná dohoda o SNR, SNR, SNP, ¾ ročná partizánska vojna, potom obnovenie republiky, Košický vládny program a všetky nemenované rozhodujúce články nášho dramatického politického a spoločenského vývoja nemali a nemajú iný zmysel než boj o nové Slovensko.. ..v našom živote podľa predstáv a programov osnovaných ešte pred začatím ozbrojeného zápasu nemali byť iba ľudia pri správe verejných vecí, ako to konečne plynie i z Vianočnej dohody o SNR, ale nové mali byť i zriadenia, inštitúcie, nový mal byť prístup k problémom aj metódy práce.}}
* ... u všech trpkých a trapných, ďesných a dalších zkušenostech, třeba říci nahlas, že byl a je rozdíl mezi [[Socialismus|socialismem]] a [[Fašismus|fašismem]], pokud chcete i mezi [[Stalin|Stalinem]] a Hitlerem. Je pravda, jsou zde zjevy a znaky lákající k porovnávání: jeden i druhý byl "nadčlověkem", předmětem zbožštění ... autokratickí ... disponovaly hrdelní soudy a lágry, zavrhovali konkrétně směrování umění ... no u všech těch zkušenostech, ještě i jiných podobnostech, byl propastný rozdíl mezi společenskými třídami na jejichž čele stáli. A tyto rozdílné povahy tříd, jejich cílů, historického poslání důrazně varují před porovnáváním [[Stalin|Stalina]] s Hitlerem, dokonce před vkládáním znaménka rovnosti mezi [[socialismus]] a [[fašismus]]. Rejdy kultu Stalinovy ​​osobnosti šly na účet třídy a její pokrokového poslání, jejíž byly cizí a která je nepotřebuje. Kdežto Hitlerovy ve prospěch třídy a její příživnické a reakční pozice, která jinou volbu neměla a potřebovala jejich v zájmu udržení a prodloužení své moci. <ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhu. Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992.ISBN 80-85557-06-3, s. 145</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|...pri všetkých trpkých a trápnych, desných a ďalších skúsenostiach, treba povedať nahlas, že bol a je rozdiel medzi socializmom a fašizmom, ak chcete i medzi Stalinom a Hitlerom. Je pravda, sú tu zjavy a znaky lákajúce k porovnávaniu: jeden i druhý bol „nadčlovekom“, predmetom zbožštenia... autokratický... disponovali hrdelnými súdmi a lágrami, zavrhovali konkrétne smerovanie umenia... no pri všetkých tých skúsenostiach, ešte aj iných podobnostiach, bol priepastný rozdiel medzi spoločenskými triedami na čele ktorých stáli. A tieto rozdielne povahy tried, ich cieľov, historického poslania dôrazne varujú pred porovnávaním Stalina s Hitlerom, dokonca pred vkladaním znamienka rovnosti medzi socializmus a fašizmus. Výčiny kultu Stalinovej osobnosti išli na účet triedy a jej pokrokového poslania, ktorej boli cudzie a ktorá ich nepotrebuje. Kdežto Hitlerove v prospech triedy a jej príživníckej a reakčnej pozície, ktorá inú voľbu nemala a potrebovala ich v záujme udržania a predĺženia svojej moci.}}
 
=== O socialismu a komunismu ===
* [[Socialismus]] se od [[Kapitalismus|kapitalismu]] odlišuje tím - a to i slíbil - že zvedá závory, které [[kapitalismus]] už zvednout nemohl. ... Lidé přijali [[socialismus]] mimo jiné v naději, že otevře cestu k takové [[Svoboda|svobodě]] myšlení a projevu, jakou jim [[kapitalismus]] neotevřel ... disciplína se musí uplatňovat uvnitř mechanismu, který se bude budovat na [[Svoboda|svobodě]] projevu a ne na její omezování. ... kulturu země málokdy vytvářely [[Spisovatel|spisovatelé]] oficiální ... od III. sjezdu se, pravda, stalo velmi mnoho. [[Jaroslav Seifert|Seifert]] je národním umělcem, Holan vyšel a rozebrali ho atd. Uznal se jednoduše faktický stav. Současně vzniklo rozsáhlé široké pole pro pokrokovou a progresivní tendenci. ... jenže všechny tyto velké plus existují k tomu, co bylo, a nikoli ve vztahu k tomu, co mělo být. ... úkolem [[Spisovatel|spisovatelů]] bude umožnit a zajistit zcela svobodný projev v nejdokonalejší míře ... jde mi o to, aby se dnešní [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Dostojevskij]] mohl stát Dostojevským, aby mohl říci své slovo v krizi lidí i v socialistické společnosti. ... Mluvím o Dostojevském ne pro jeho názory, ale proto, že je to pojem, ne pro jeho pravoslávnosť, ale proto, co dal [[Lidstvo|lidstvu]] .... Žádný řád přece není [[Dokonalost|dokonalý]], na to jsme si už zvykli. A co se společností, která se dusí ve vlastní spokojenosti? To je tragédie sovětské [[Literatura|literatury]]. Nelze přece řešit věci tak, že namísto [[Stalin|Stalina]] budeme citovat [[Lenin|Lenina]] ... <ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhu. Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992. ISBN 80-85557-06-3, s.383-384</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Socializmus sa od kapitalizmu odlišuje tým – a to aj sľúbil – že dvíha závory, ktoré kapitalizmus už zdvihnúť nemohol. ... Ľudia prijali socializmus okrem iného aj v nádeji, že otvorí cestu k takej slobode myslenia a prejavu, akú im kapitalizmus neotvoril ... disciplína sa musí uplatňovať vnútri mechanizmu, ktorý sa bude budovať na slobode prejavu a nie na jej obmedzovaní. ...kultúru krajiny málokedy vytvárali spisovatelia oficiálni... od III. zjazdu sa, pravda, stalo veľmi veľa. Seifert je národným umelcom Holan vyšiel a rozobrali ho atď. Uznal sa jednoducho faktický stav. Súčasne vzniklo rozsiahle široké pole pre pokrokovú a progresívnu tendenciu. ... lenže všetky tieto veľké plus existujú k tomu, čo bolo, a nie vo vzťahu k tomu, čo malo byť. ...úlohou spisovateľov bude umožniť a zabezpečiť celkom slobodný prejav v najdokonalejšej miere ... ide mi o to, aby sa dnešný Dostojevskij mohol stať Dostojevským, aby mohol povedať svoje slovo v kríze ľudí aj v socialistickej spoločnosti. ... Hovorím o Dostojevskom nie pre jeho názory, ale preto, že je to pojem, nie pre jeho pravoslávnosť, ale preto, čo dal ľudstvu .... Nijaký poriadok predsa nie je dokonalý, na to sme si už zvykli. A čo so spoločnosťou, ktorá sa dusí vo vlastnej spokojnosti? To je tragédia sovietskej literatúry. Nemožno predsa riešiť veci tak, že namiesto Stalina budeme citovať Lenina...<ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhu. Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992. ISBN 80-85557-06-3, s.383-384</ref>}}
* [[SocializmusSocialismus]] bez [[Demokracia|demokracie]] prostě nemůže existovat, dokonce na příkladě předmnichovské republiky se mi žádá říct, že sama [[demokracie]] je jen taková silná a ve společnosti zakotvena, jak silný a společensky zakotvený je [[socialismus]] v ní. A když i potřebuje, ba mu i přiznáváme jisté nedemokratické práva na to, aby svou moc posílil a bezpečně upevnil, nepřiznává je do aleluja, navěky, ale jen na vymezený čas, který v různých zemích může a musí být rozličný. Jinak se z vlády [[Lid|lidu]] stává vláda nad lidem a ze socialismu v takové pseudo jen nepříliš přitažlivá karikatura socialismu. ... [[Demokracie]] v prvním desetiletí republiky měla kardinální nedostatky. Nevěděla přemoci mocnou vládu bohatých tříd nad ní, vládu finanční oligarchie, nevěděla vyřešit národnostní otázku v ní, t. j. aby Slováci a Češi vládli jako rovní s rovnými ... <ref>NOVOMESKÝ, L. Splátka veľkého dlhuII.Bratislava: Nadácia V. Clementisa. 1992. ISBN 80-8555-06-3,s.170-176</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|Socializmus bez demokracie proste nemôže existovať, dokonca na príklad predmníchovskej republiky sa mi žiada povedať, že sama demokracia je len taká silná a v spoločnosti zakotvená, ako silný a spoločensky zakotvený je socializmus v nej. A keď aj potrebuje, ba mu aj priznávame isté nedemokratické práva na to, aby svoju moc posilnil a bezpečne upevnil, nepriznávame ich do aleluja, naveky, ale len na vymedzený čas, ktorý v rozličných krajinách môže a musí byť rozličný. Inak sa z vlády ľudu stáva vláda nad ľudom a zo socializmu v takejto pseudodemokracii len neveľmi príťažlivá karikatúra socializmu. ... Demokracia v prvom desaťročí republiky mala kardinálne nedostatky. Nevedela premôcť mocnú vládu bohatých tried nad ňou, vládu finančnej oligarchie , nevedela vyriešiť národnostnú otázku v nej, t. j. aby Slováci a Česi vládli ako rovní s rovnými...}}
* Nechcem byť teraz múdry a vyčítať februárovým víťazom poklesy, ktoré som svojho času nevidel, alebo som nad nimi prižmuroval oči. Bolo mi, prirodzene jasné, že práve zrodená socialistická moc nemôže so svojimi odporcami jednať v rukavičkách. Šetrne a ohľaduplne. Akonáhle sa [[socializmus]] dostane k moci - a aj teraz som o tom presvedčený - je povinnosťou socialistov chrániť ho v tej miere, v akej sú schopní ho ohrozovať jeho odporcovia. To mu nesmieme vyčítať a túto tvrdosť mu v nijakom mene nevyčítame. Ale vyčítame mu bezohľadný, tvrdý prístup k "zásadám", ktoré so socializmom nemajú nič spoločné a boli len pseudosocialistickou fasádou prekrývané. V bezohlavej honbe za centralizovanou mocou, za jej pevnosťou, neváhali jej predstavitelia zneužiť aj štátnu moc - ako je bezpečnosť a súdy - a v umelo nastrojených procesoch odsudzovali pod rozličnými zámienkami na mnohoročné žaláre mnohých jej odporcov, ba ministra zahraničných vecí [[Vladimír Clementis|Vladimíra Clementisa]] dokonca na smrť.
* Združstevňovanie poľnohospodárstva bolo správnou myšlienkou socializmu. ... hospodárenie na malých gazdovstvách predstavovalo pri neprestajnom roľníckom lopotení neprestajný núdzny život a jednak si moderná strojová výroba priam vynucovala väčšie plochy - veď je neprestaviteľné, že by nepatrné pásiky zeme, ktoré prevažovali, obrábali traktory a kombajny...) a bude patriť k jeho veľkým úspechom, že sa ho podujal uskutočniť. Ale bude patriť aj zahanbujúcim nedostatkom ten spôsob, ako k jeho záslužnej úlohe pristupovali. Aké prefíkané formy nátlaku využíval na väčšinu roľníkov, hoci ortodoxný t.j. pravoverný výklad socializmu predpokladal podmienku dobrovoľný prístup roľníkov do kolektívneho hospodárenia. Toto okaté figliarstvo bolo tak všeobecné, že medzi roľníkmi sa väčšmi ujalo označenie "vzali mi", než iné, jediné priliehavé "dal som" ... do družstva svoju škvarku, svoj dobytok, náradie atď. Taktiež súkromná obchodná a remeselnícka malovýroba bola zadministrovaná valcom socializmu... aby nefigurovalo v štatistikách súkromné podnikanie, hoci od čias, čo bolo praktické vytreté, trpí socialistická verejnosť na nedostatok drobných služieb. Štát (daňový úrad) mohol malovýrobu mať pod kontrolou, aby sa z nej postupne nevyvinul súkromno-kapitalistický element.<ref>L. Novomeský, Splátka veľkého dlhu II. zv., s. 170-176</ref>
Řádek 43:
* Bolo to roku 1871, pri vzniku Parížskej komúny. Rimbaud sa aktívne zúčastňuje na bojoch o Komúnu a o Duccasovi sa nedohodli jeho životopisci, či nie je totožný s politickým ľudovým rečníkom Ducassom, prevadepodobne zákorene zavraždeným políciou. Komúna sa skončila na Pére Lachaise. A atmosféra smrteľnej úzkosti, mrazivý, mŕtvolným jedom napustený dych tohto ovzdušia, to bolo duševné útočište zo situácie, pred ktorou fyzikum prekliatych sa schovávalo v tuláckych krmách v susedstve, nad páchnúcím, ničivým alkoholom. Medzi dvoma revolúciami: jednej dávno minulej, druhej zďaleka neprichádzajúcej, uprostred prevratových kvasov znamenajúcich koniec koncov rozmach nenávidenej tuposti žije poézia zmyslového opojenia, desivý smútok vyziabnutých postáv na popravišti, úžasný, nebývalý rozkvet poézie podmienený hnilobou, do ktorej boli vsadení prekliati básnici. Takýto je básnický typ 1830. Básnický typ 1870. (O Pařižské komuně)
* A na tomto stupni, v měřítku nesmírně širokém, rodí se nové lidské touhy. Nový člověk, přesněji řečeno, nové lidstvo, které je podněcované novými zájmy, intelektuálními, citovými a smyslovými - když staré touhy vykořisťované třídy, touha po chlebu, po lidské existenci je již řešena a vyřešena. ... komsomolci se shodli, aby se všichni mladí muži holili, čistě oblékali, aby do divadel nechodili v pracovním obleku a bez límce, aby nosili kravaty. Do oken dělnických příbytků se nastěhovali květináče s květinami, veřejné jídelny soutěží o to, která bude mít dříve na stole bílé ubrusy; v sovětské tisku probíhající debata o tom, zda pouliční hodiny mají zvonit o čtvrt nebo ne ... (O Svietskem svazu) <ref>NOVOMESKÝ, L. Publicistika zv. III., s.166-177. Cit. podľa ŠMATLÁK, S. Ladislav Novomeský. Praha: Československý spisovateľ.1977. s. 72</ref> <br />''{{Cizojazyčně|sk|A na tomto stupni, v meradle nesmierne širokom, rodia sa nové ľudské túžby. Nový človek, presnejšie povedané, nové ľudstvo, ktoré je podnecované novými záujmami, intelektuálnymi, citovými a zmyslovými – keď stará túžby vykorisťovanej triedy, túžba po chlebe, po ľudskej existencii je už riešená a vyriešená. ... komsomolci sa zhodli, aby sa všetci mladí muži holili, čisto obliekali, aby do divadiel nechodili v pracovnom obleku a bez goliera, aby nosili kravaty. Do okien robotníckych príbytkov sa nasťahovali kvetináče s kvetinami, verejné jedálne súťažia o to, ktorá bude mať skôr na stole biele obrusy; v sovietskej tlači prebiehaj debata o tom, či pouličné hodiny majú zvoniť o štvrť alebo nie...}}
 
 
== Ve výrocích ==
* On byl humanista, on ustavičně tento termín, tento pojem humanismu zdůrazňoval, a v jeho poezii je to zcela zřejmé. On mluvil o člověčích podstatách a podobně, všude zdůrazňoval moment lidskosti oproti nějakému politickému zařazení. – [[Milan Hamada]] <br />''{{Cizojazyčně|sk|On bol humanista, on ustavične tento termín, tento pojem humanizmu zdôrazňoval, a v jeho poézii je to úplne známe. On hovoril o človečích podstatách a podobne, všade zdôrazňoval moment ľudskosti oproti nejakému politickému zaradeniu}}.<ref> [http://kultura.sme.sk/c/7563035/laco-novomesky-komunisticky-humanista-humanisticky-komunista.html Laco Novomeský. Komunistický humanista, humanistický komunista]</ref>
* Smutně vyprávěl o radosti, po níž lidé touží, a kterou však nikdy nedosáhnou a nemohou dosáhnout uprostřed světa chladných věcí a studených zákonů, krutě potrestat každou odvahu sáhnout po kousku vlastního štěstí. – Stanislav Šmatlák <ref>ŠMATLÁK, S. ''Ladislav Novomeský''. Praha: Československý spisovateľ.1977. s. 65</ref>
* "Humanista v pravém smyslu slova vnímal novodobé Slovensko netradičně, bez provinčních koncepci, moderně, v rozměrech svého komunistického světonázoru. – Valér Peťko
* Mstila se na něm malost. Čí, koho, v jakém zájmu? Na podobné dotazy, bohužel, dosud neumíme uspokojujícím způsobem odpovědět. Ovšem známe fakta o tom, že Novomeský v poválečných funkcích – jakkoli se to někdejším stoupencům režimu Slovenského státu jeví jinak – vykonal mnoho dobrého i statečného, že nebyl (jako ostatně nikdy) poplatný dobové dogmatice. – M. Kučera <ref>KUČERA, M. Dialektika poézie a života. In BALÁŽ, A. V tenkej koži básnika. Bratislava: Literárne informačné centrum. 2004. ISBN: 8088878942. [cit. 2016-03-03]. Dostupné na http://www.litcentrum.sk/31861 </ref>
* Do vysokého věku v něm zůstalo cosi chlapecké, hravé a bezprostřední, což zmiňují i jeho vrstevníci. – [[Vojtech Mihálik]] ]<br />''{{Cizojazyčně|sk|Do vysokého veku v ňom zostalo čosi chlapčenské, hravé a bezprostredné, čo spomínajú aj jeho rovesníci.}}.
Citováno z „https://cs.wikiquote.org/wiki/Laco_Novomeský“