Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m vyčištění URL |
m + link |
||
Řádek 35:
* [[Peníze]], které člověk má, jsou nástrojem svobody, ty, které loví jsou nástrojem otroctví. Peněz jsem si nikdy necenil tak jako druzí lidé. Navíc se mi nikdy nezdály příliš pohodlné: sami o sobě nejsou k ničemu, pokud se z nich chce člověk radovat, musí je v něco proměnit, musí kupovat, dohadovat se, často být oklamán, dobře platit a být špatně obsloužen. ... Dobře cítím, že peníze jsou pro mě ničím a tak se téměř stydím za to, že vůbec nějaké mám, a ještě víc, že jejich užívám. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Smlouva společenska. (Contract social.). Přeložil Karel Adámek. Mares, 1871, s. 17, https://books.google.sk/books?id=NQB-NBCtXF0C&hl=sk&source=gbs_navlinks_s</ref>
* [[Člověk]] se narodil [[Svoboda|svobodný]] a všude je v okovech. Ten, kdo se má za pána ostatních zůstává větším otrokem než oni. <ref>ROUSSEAU, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. 1. vyd. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1949, s. 10; cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 46</ref>
* Prvořadým zlem je nerovnost, kterou zapříčinilo [[vlastnictví]], ačkoli výrazy chudý a bohatý jsou relativné, a kde vládne rovnost, není majetků ani bídy. Z bohatství vzklíčilo přepych a zahálka; z honosnosti vzešly krásné [[umění]]. ...
* Komfort devastuje vše; kazí
* Zvláštní a neblahé je zřízení, kde nashromážděné bohatství poskytuje prostředky na ještě větší akumulaci a kde nemajetní nemohou nic nabýt, kde dobrák nemá šanci zbavit se chudoby, kde nejvyšší vážnost požívají darebáci a kde se nevyhnutelně třeba zříci počestnosti, aby se člověk stal ctihodným. <ref>ROUSSEAU, J. J. Predslov k narcisovi, s. 105</ref>
* Občanská [[svoboda]] je vymezena zákonem, který je projevem obecné vůle a jeho smyslem je odstranění individuálních závislostí, tedy odstranění svévole bohatých, vlivných jednotlivců a skupin. <ref>ROUSSEAU, J. J. Du contrat social; ou Principes du droit politique, 1762</ref>
Řádek 55:
* Nevíme, co je absolutně [[štěstí]] nebo [[neštěstí]]. Vše je v tomto životě smíšeno; neokusíme v něm žádný čistý cit, nezůstanou ve stejném stavu ani dva okamžiky. Naše duševní [[Nálada|nálady]] právě tak jako naše tělesné uzpůsobení se ustavičně mění. [[Dobro]] a [[zlo]] jsou nám všem společné, ale v různé míře. Nejšťastnější je ten, kdo nejméně trpí; nejubožejší je ten, které prožívá nejméně radosti. Vždy je více utrpení než radosti: tento nepoměr je všem společný. Tedy lidské [[štěstí]] na zemi je pouze negativním stavem; třeba ho měřit podle nejmenšího množství vytrpěné zla. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 65</ref>
* Skutečný svět má své hranice, obrazný svět je nekonečný. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 67</ref>
* Lidé nejsou od přírody ani králové, ani velmoži ani dvořané, ani
* V čem tedy spočívá lidská [[moudrost]] neboli cesta k opravdovému [[štěstí]]? ... spočívá v tom, že zmenšujeme převahu tužeb nad schopnostmi, a v tom, že uvádíme do úplné rovnováhy [[Síla|sílu]] a vůli. ... [[bída]] netkví v nedostatku něčeho, ale v potřebě, kterou pro ně cítíme. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 66</ref>
* Kdybychom byli nesmrtelní, byli bychom velmi bídně tvory. ... Kdyby nám nabídli nesmrtelnost na Zemi, kdo by chtěl prjať tento smutný dar? Jaké útočiště, jaká naděje, jaká útěcha by nám zůstala proti úderům osudu a proti lidské nespravedlnosti? <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 68</ref>
Řádek 100:
* Když milujeme, chceme aby nás také milovali. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 438</ref>
* Ani milenka, ani kamarád se nedají koupit. Snadno můžeme mít ženy za [[peníze]], ale to je nejlepší způsob, aby nás ani jedna [[Láska|nemilovala]]. Láska není na prodej, a peníze ji dozajista zabíjejí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 456</ref>
* Démon [[vlastnictví]] otravuje všechno, čeho se dotkne. [[Boháč]] chce být všude pánem a dobře se cítí pouze tam, kde není; stále ho to nouká utíkat sám před sebou. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 463</ref>
* Pokud chceme vychovat přirozeného [[Člověk|člověka]], to ještě neznamená, abychom z něj udělali divocha a vyhnali ho do hlubin lesa; ale stačí, aby se nedal strhnout do víru spoločenského života, ani vášněmi, ani mínkami lidi, aby viděl vlastníma očima, cítil vlastním srdcem, aby se nedal vést žádnou autoritou, ale jen svým rozumem. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 278</ref>
* Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob... odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd ... křičel jsem ... Vy nerozumní, kteří naříkáte na [[Příroda|přírodu]], vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi. <ref>ROUSSEAU, J. J. Vyznání. Praha: Rybka Publishers, 2017, s. 379</ref>
| |||