Dílo:Malý princ: Porovnání verzí

* „Všichni dospělí byli [[Dítě|dětmi]], ale málokdo si na to pamatuje."

:Věnování Léonu Werthovi

* „Když jde [[člověk]] stále rovně, daleko nedojde ... “

:''Kapitola III''

* Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém [[přítel]]i, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry?“ Místo toho se zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.

:''Kapitola IV''

* „Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy [[slunce]]...“

:''Kapitola VI''

* [[Svět]] [[Slza|slz]] je tak záhadný.

:''Kapitola VII''

* „[[Květina|Květiny]] nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich [[Vůně|vůni]]. Moje [[květina]] naplňovala [[Vůně|vůní]] celou [[Planeta|planetu]], ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

:''Kapitola VIII''

* „ Musím přeci snést dvě nebo tři [[Housenka|housenky]], když chci poznat [[motýl]]y.“...

:''Kapitola IX''

* Zkus být šťastný.<ref name="stesti" />

:''Kapitola IX''

* „Správně. Je třeba žádat od každého to, co může dát,“ odvětil [[král]]. „[[Autorita]] je založená především na [[rozum]]u.“...

:''Kapitola X''

* „Ty jsi podivné [[zvíře]]," řekl mu konečně, „tenké jako [[prst]]..."<br />„Ale jsem mocnější, než [[prst]] [[král]]e," řekl had.

:''Kapitola XVII''

* „[[Člověk|Lidé]]? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho [[Léta|let]], co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. [[Vítr]] jimi povívá. Nemají [[kořen]]y a&nbsp;to jim velice vadí.“

:''Kapitola XVIII''

* „Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé [[tajemství]], úplně prostinké: správně vidíme jen [[srdce]]m. Co je důležité, je očím [[neviditelné]].“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.<br />„A pro ten čas, který jsi své [[Růže|růži]] věnoval, je ta tvá [[růže]] tak důležitá.“<br />„A pro ten čas, který jsem své [[Růže|růži]] věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval.<br />„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou [[Růže|růži]]...“<br />„Jsem zodpovědný za svou [[Růže|růži]]...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

:''Kapitola XXI''

* Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.

:''Kapitola XXI''

* „Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář.

:''Kapitola XXII''

* Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít.<br />„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ.<br />„Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“<br />„A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“<br />„Co kdo chce...“<br />Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

:''Kapitola XXIII''

* „Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…“

* „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“

:''Kapitola XXIV''

* „U vás [[Člověk|lidé]] pěstují pět tisíc [[Růže|růží]] v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...“

:''Kapitola XXV''