Spravedlnost: Porovnání verzí

* Chraň se zlého a čiň dobré, a přežiješ věky, neboť Hospodin miluje spravedlnost, neopouští svoje zbožné. Zločinci však zajdou, potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno. Spravedliví budou vlastnit zemi, budou ji obývat věčně.

* To, co jsme totiž hned na začátku při zakládání našeho státu určili jako obecnou povinnost nebo jistý druh toho, je podle mě [[spravedlnost]] ... každý jednotlivec by se měl zabývat pouze jednou činností ve prospěch státu, tou, pro kterou je svou přirozeností nejlépe uzpůsoben.

* Co jsou tedy království bez [[Spravedlnost|spravedlnostispravedlnost]]i, když ne velké lupičské bandy?

* Dokud je tu [[vlastnictví]] a dokud [[peníze]] budou mírou všeho, nemyslím si, že národ možná vést ať [[Spravedlnost|spravedlivě]], nebo šťastně: ne spravedlivě, protože nejlepší věci dostávají nejhorší lidé; ani šťastně, protože vše se přerozděluje jen hrstce (a dokonce ani ta neni v každém ohledu šťastná), zatímco zbytek žije v absolutní bídě. ... cesta k veřejnému blahu je totiž prohlášení majetkové [[Rovnost|rovnostirovnost]]i. ... ať už jde o jakýkoliv velký národ, bohatství se vždy dělí jen mezi pár vyvolených, zatímco ostatním zůstává bída. Takže zde budou dvě vrstvy lidí, ti, kteří si zaslouží, aby se jejich osud změnil -to jsou ti zbyteční, zlomyslní a zlí ... a pak jsou tu ti, kteří slouží více veřejnosti než sobě, upřímní a dobří lidi.

: [[Thomas More]], [[Utopie]] <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 76</ref>

* Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je [[Spravedlnost|spravedlivo]], nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část.

* Ale věru, milý More, abych po pravděřekl, k čemu se má mysl kloní: mně se zdá, že všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi, stěží může kdy nastat, aby byl stát zřízeni [[Spravedlnost|spravedlivé]] a prospěšné. ... Vždyť když u jistých národů každý hledí pro sebe uchvátit, co jen může, mohlo by být hmotných statkůsebevětší bohatství, a přece si je celé mezi sebou rozdělí několik jednotlivců, kdežto ostatním bude ponechána bída. A bezmála se stává, že spravedlivě by byli jedni hodni osudu těch druhých, protože boháči jsou hrabiví, nešlechetní a neužiteční, naproti tomu chudáci jsou mužové skromní, prostí a každodenní přičinlivos-tí zasloužilejší o celek než o sebe sam. ... Proto jsem pevně přesvědčen, že se statky nemohou nijak správně a spravedlivě rozdělit a že nelze lidské poměry šťastně uspořádat, leč úplným odstraněním soukromého vlastnictví; naopak, dokud to zůstane, zůstane vždy u daleko největší a daleko nejlepší části lidí soužení a neunikňutelné břemeno chudoby a bídy. I když připouštím, že jí lze poněkud ulehčit, přece tvrdím, že úplně ji odstranit nelze.

* A tak se zdá, jako by budto [[spravedlnost]] byla [[ctnost|ctností]] í jenom plebejskou, nízkou, a krčila se hodně hluboko pod vysokou úrovní královskou, anebo aspoň jako by byla dvojí spravedlnost, jedna, která sluší lidu, opěšalá a po zemi se plazící, neschopná nikdy překročit ohrady, ze všech stran svázaná hojnými pouty, a druhá, výsada vladařů, proti oné lidové stejně vznešenější jako s velikým odstupem volnější, taková, při níž vladařnesmí jen to, co nechce

* Vždyť jakápak je to spravedlnost, aby kdejaký šlechtic, klenotník, lichvář nebo konečně kterýkoli jiný z těch, kteří buď vůbec nic nedělají, anebo to, co dělají, je toho druhu, že to není pro stát valně potřebné, dosahoval ať zahálkou, ať zbytečným zaměstnáním života v přepychu a lesku?

* Můžeme pracovat v [[Spravedlnost|spravedlnostispravedlnost]]i a položit základnu, aby se Země stala společnou pokladnou pro všechny, bohatých i chudých ... že každý, kdo se narodil v zemi, může být živen Zemí, jeho matkou ... pracující společně jako synové jednoho otce, jak členové jedné rodiny, ne jeden nad druhým, ale všichni se na sebe dívají jako rovni ve stvoření.

* Pramenem všech zákonů je obecná vůle. [[Spravedlnost|Spravedlivé]] [[Zákon|zákonyzákon]]y jednají v souladu s obecnou vůlí.

: [[Jean-Jacques Rousseau]], Emil aneb o vychování <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 2002, s. 365</ref>

: [[Jean-Jacques Rousseau]], Emil aneb o vychování <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. 1956, s. 345</ref>

* Výchova nás učí rozeznávat, co je spravedlivé a nespravedlivé.

* Zda se chce a může náš slovanský národ postavit celou svou silou za svá práva, zda si je chce a může vydobýt na základě spravedlnosti k sobě a jiným národům, o tom jednat, hle, toto je naše velká, svatá úkol!

* Pokud je stát institucí, která má právo vymáhat práva, zakazovat bezpečné soukromé vymáhání [[Spravedlnost|spravedlnostispravedlnost]]i, schvalovat soukromé postupy a tak dále, a za druhé je na daném geografickém území v podstatě jediným nositelem práva, částečně jsme pomocí neviditelné ruky existenci státu vysvětlili. Přesněji řečeno, jsme pomocí neviditelné ruky vysvětlili existenci ultra-minimálního státu.

* Utopie jiného [[Spravedlnost|spravedlivého]], solidárního a rozmanitého světa funguje jako spojení, jako společná naděje, kterou sdílejí marxisté a anarchisté, radikální křesťané a levicoví environmentalisté, jakož i značná část dělnických, rolnických, feministických a domorodých hnutím.