Henri de Toulouse-Lautrec: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Jiné: reformulace poznámky |
ještě citát + mírné přeskupení stávajících |
||
Řádek 7:
* Nemůžu, nemůžu, musím si hrát na holuba a otloukat hlavu o zeď - ano, a to všecko pro umění, které přede mnou prchá a jež nebude nikdy změřeno stejně jako zlo, které jsmem si pro ně přivodil... Ach, milá babičko, udělala jste dobře, že jste se nevydala cestou jako já, k malířství. Je to krutější než latina, když to člověk chce dělat tak opravdově jako já.<ref>Matthias (2001) str. 16</ref>
* Existuje jenom figura, krajina je a nemůže být nic jiného než přídavek. Ryzí krajinář je jenom neotesanec. Krajina může sloužit pouze k lepšímu pochopení charakteru figury. Corot je veliký výhradně díky svým figurám, což platí i pro Milleta, [[Pierre-Auguste Renoire|Renoira]], Maneta a Whistlera. Když dělají figuralisté krajinu, pojednávají ji jako tvář; Degasovy krajiny jsou neuvěřitelné, neboť jsou to snové krajiny a ty od Carriéra se podobají lidským maskám! Monet se figury vzdal, co všechno by byl dokázal!<ref>Matthias (2001) str. 56</ref>
* ''Missia Natansonová'': „Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?“<br />''Henri de Toulouse Lautrec'': „Protože takové jsou!“<ref>Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 176.</ref>
==Jiné==▼
* Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.<ref>Matthias (2001) str. 12</ref>▼
* Snad vás bude zajímat, k jakému stylu mě Bonnat (můj učitel) pobízel. Řekl mi: ,Vaše malba vůbec není špatná, ta je znamenitá, naprosto ne špatná, zato vaše kresba je úplně a naprosto odporná’. Ale člověk musí vzít odvahu do hrsti a začít znovu a jít kupředu, drobečku...<ref>Matthias (2001) str. 15</ref>
* Plakáty, plakáty! Právě v tom je háček!<ref>Matthias (2001) str. 29</ref>
Řádek 16 ⟶ 13:
* Všude a vždy má i ošklivost své okouzlující aspekty; je vzrušující objevovat je tam, kde dosud nikdy nebyly pozorovány.<ref>Matthias (2001) str. 54</ref>
* Kdybych nebyl malířem, rád bych byl lékařem nebo chirurgem.<ref>Matthias (2005) str. 62</ref>
▲==Jiné==
▲* Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.<ref>Matthias (2001) str. 12</ref>
* Člověk musí snášt sám sebe.<ref>Matthias (2001) str. 81</ref>
* ''(Člověku, který při hledání WC v jakémsi hostinci Henriho urazil svou neomaleností)'' Musíte po schodech dolů, tam uvidíte dveře s nápisem ''Džentlmeni'', ale přesto tam běžte.<ref>Freyová, J.: Henri de Toulouse Lautrec, BB art, Praha 1999, s. 288.</ref>
| |||