|
[[Soubor:Havlíček.jpg|Karel Havlíček Borovský|náhled]]
'''Karel Havlíček Borovský''' (31. října 1821, v BorovéBorová u Přibyslavi – 29. července 1856, v PrazePraha) byl český novinář, básník a satirik.
== Výroky ==
* Ctím a podporuju všechno [[Dobrý|dobré]], nenávidím a pronásleduju všechno darebné: to je moje [[víra]].<ref
name="kaleidoskop-247" />
=== Doložené ===
* [[Čechové]] platiti budou vždy jen za tolik, kolik budou mít ve svých [[Hlava|hlavách]] a [[Kapsa|kapsách]].<ref
* Kdo seje les, kdo zakládá sad, zřídka se dočká sám ovoce a užitku: ale jak bídný by byl svět, kdyby proto již nikdo sady zakládati a lesy síti nechtěl? Kdo tedy se chce ujímati lidu, musí k tomu míti jiné a vyšší pohnutky nežli vděčnost a odměnu od něho: ve zdaru svého díla, ve svém srdci a ve vděčném přátelském uznání malého počtu svých stejně smýšlejících musí hledati jedinou odměnu, nechce-li býti brzy zklamán.<ref>článek ''Sbírky na naše národní divadlo'' v časopise Slovan 12. 7. 1851</ref>
name="kaleidoskop-200" />
* [[Komunismus]] znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk.<ref>''Slovan, 1, 26. 6. 1850, převedeno do modernějšího jazyka''</ref>
* Hlavní [[Pravidlo|pravidla]] proti [[Kněz|kněžím]] jsou dvě: 1. [[Nic]] jim nedávat. 2. [[Nic]] jim nevěřit. – Pak je s nimi lehko.<ref>Karel Havlíček Borovský, Dílo 1, Československý spisovatel, Praha 1986; uvedený aforismus je na str. 209.</ref>
name="aforismus" />
* Byrokracie je ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předepisují, žádnou svobodnou vůli a samosprávu jim nenechávají. Je to způsob vlády, při kterém, jak praví Andriani, ani vrabec nemůže spadnout ze střechy, aby se o tom k ministerstvu nepodala zpráva, je to způsob vlády, při kterém z kabinetu ministra buď telegrafem nebo poštou se veškeré zemi předepisují cesty k pohybování. (...)
* Já každou [[Myšlenka|myšlenku]] tak dlouho hobluju, až je z ní [[epigram]].<ref
* Byrokracie je, když si může každý ministr, tedy jeden člověk, podle okamžitého svého nápadu vydat na cokoli několik milionů neb až na sta milionů, které musí země, to znamená celý národ, zaplatit, kdežto v dobře řízeném právním státě nesmí být bez povolení sněmovny uložena žádná nová výloha. (...)
name="kaleidoskop-077" />
* Něco jiného je úřednictvo a něco zcela jiného byrokracie, úřednictvo musí být v každém dobře řízeném státě, byrokracie je neštěstí každého. (...)<ref>(úryvky, Slovan, 1, 11. 6. 1850, převedeno do modernějšího jazyka)</ref>
* Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší [[Podpora|podporu ]] nalezl. <ref▼* Jenom národ zachovalý a vzdělaný může míti svobodu a spojenou s ní dobrou vládu, tuto pravdu, které nás učí zkušenost dějepisu, musíme vždy především na zřeteli míti. Národ nevzdělaný, kdyby se celý zkrvácel samými revolucemi, nedocílí přece svobody a práva, nýbrž bude vždy zase brzy ošizen a do libovlády nazpět vtlačen. Národ mravně zkažený, byť by i vzdělán byl, přece zase svou pokažeností plete vždy sám na sebe metlu absolutie. … Kde není národ zachovalý a vzdělaný, tam jest marné svrhovati revolucemi staré vlády, neboť zase se dříve nebo později všechno zlé navrátí, třeba se osoby a okolnosti změnily, a národ nemá z revoluce nic než trochu škody a nepořádku. V takovém pádu musí se napřed odstraniti tyto závady každé pravé svobody a teprva potom jest naděje a vyhlídka na možnost dobré a trvanlivé právní vlády.<ref>(Politické spisy Karla Havlíčka Borovského, Slovan, část I., Praha 1903, s. 595–597)</ref>
name="kaleidoskop-016" />
* Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovat za chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně mít účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovat a musí také vždy jen zasahovat spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámení c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) stran zabavení našeho posledního sobotního čísla, zpozoruje tam, že c. k. zastupitelství jenom v tomto čísle nachází sedm přestupků. (následuje výčet přestupků a odpovídajících trestních sazeb) Musí se tedy říci, že pan kutnohorský státní zástupce má dobře na zřeteli zásadu: Co děláš, dělej důkladně, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5100 zlatých pokuty je zajisté pro každého redaktora dostatečné kvantum a zvláště pro takového, který má na krku ještě několik jiných procesů. Půjde-li to takto dále, budou zajisté někteří páni biskupové donuceni vypsat všeobecné modlení za redaktora Slovana a přiměřené prodloužení jeho života, aby spravedlnosti mohl být dán náležitý průchod, neboť by se jinak mohlo lehce stát, že by tento redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří, přece k velkému svému zármutku nebyl v stavu celý trest náležitě odsedět.<ref>(Slovan, 2, č. 46, s. 9, 2. 7. 1851, převedeno do modernějšího jazyka)</ref>
* Kdo seje [[les]], kdo zakládá [[sad]], zřídka se dočká sám [[ovoce]] a [[Užitek|užitku]]: ale jak bídný by byl [[svět]], kdyby proto již nikdo [[sad]]y zakládati a [[les]]y síti nechtěl?<ref
* Ve středu 16. konfiskováno bylo zase číslo 50. Slovana a to sice jak každý vidí na základu prý §. 52 tiskového zákona, kdežto přece tiskový zákon jenom 44 paragrafů obsahuje!! - Pravdě nepodobno, ale přece pravda, úřední dopis vlastní rukou úřadujícího p. komisaře Rudolfa podepsaný a zde vytištěný to dokazuje. Co asi obsahuje tento posud jen snad p. podkrajskému komisaři Rudolfovi známý §. 52. tiskového zákona? Konfiskace Slovana děje se nyní najednou vždy s asistencí dvou c. k. žandarmů, příčinu toho jakož i mnoho jiného povíme čtenářstvu někdy při lepší příležitosti. Ve středu tedy odpoledne strávili jsme s pouhou konfiskací.<ref>(Slovan, 2, č. 51, s. 1, 20. 7. 1851)</ref>
name="sbirky-na-nase-narodni-divadlo" />
* Z přátelského dopisu od Blaníka: Před nedávným časem byli jsme pozváni od p. barona Viláního na kopec Blaník, odtud asi tři hodiny vzdálený. Nemohouce tehdy z důležitých příčin být společnosti přítomni, dozvěděli jsme se hned druhý den nato smutnou náhodu. Když se totiž pozvaní hosté z Blanického kopce ubírali, byli od žandarmů obklíčeni. Příčinou bylo udání jistého komisaře, který se věc neostýchal udat až do Prahy. Spatřivše žandarmové ve společnosti jisté pány z Benešova, museli protentokrát ještě zatýkání odložit, neboť místo domnělého spiknutí nenašli nic než přátelský veselý výlet.<ref>(Slovan, 2, č. 53, s. 159, 27. 7. 1851, převedeno do modernějšího jazyka)</ref>
* Kdo si nechce [[Huba|hubu ]] spálit, musí mlčet nebo chválit.<br▼/>musí mlčet nebo chválit.<ref
name="kaleidoskop-068" />
* Přislibujte si mně,<br
/>poroučejte si mně,<br
/>vyhrožujte si mně,<br
/>přece [[zrádce]]m nebudu.<ref
name="kaleidoskop-020" />
=== Přisuzované ===
* Jedna ne[[pravda]]nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce [[pravda|pravd ]]. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼* Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná [[práce]] a snažení kupředu pomůže. ▼* Jsou kupříkladu vlády, které se proti rozličným svým provinciím zcela jinak chovají, a sice tím spravedlivěji a šetrněji, čím probuzenější je národ, čím důrazněji jeví touhu po svobodě. Čím více se národ podrobuje ve všem do libovůle vlády, tím nešetrněji se s ním nakládá. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼* Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší [[literatura|literatuře]]. ▼* Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼* Smažme [[husitství|husitskou]] válku z naší historie, i zhasne sláva českého [[národ]]a. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše. ▼* Kéž by nám Pán Bůh všeliké to [[vlastenčení ]] z huby do rukou vraziti ráčil! {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼▲* Jedna ne[[pravda]] ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce [[pravda|pravd]].
* Nečinně se chovat, je nazpět jít. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼* Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.
▲* Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší [[literatura|literatuře ]]. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}
▲* Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu nalezl.
▲* Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná [[práce ]] a snažení kupředu pomůže. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}
▲* Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.
* Prospěšná bývá rada jen v jednom případě. V jakém? Když jde Pokora k Moudrosti na radu. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}▼▲* Nečinně se chovat, je nazpět jít.
▲* Smažme [[husitství|husitskou ]] válku z naší historie, i zhasne sláva českého [[národ]]anároda. Ta jediná doba váží více než ostatní naše dějství, ba více, než celé věky čínské říše. {{Doplňte zdroj|2021-10-31}}
▲* Prospěšná bývá rada jen v jednom případě. V jakém? Když jde Pokora k Moudrosti na radu.
▲* Jsou kupříkladu vlády, které se proti rozličným svým provinciím zcela jinak chovají, a sice tím spravedlivěji a šetrněji, čím probuzenější je národ, čím důrazněji jeví touhu po svobodě. Čím více se národ podrobuje ve všem do libovůle vlády, tím nešetrněji se s ním nakládá.
▲* Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.
▲* Kéž by nám Pán Bůh všeliké to [[vlastenčení]] z huby do rukou vraziti ráčil!
== Dílo ==
* [[Dílo:Články ze Slovana|Články ze Slovana]]
* [[Dílo:Epigramy|Epigramy]]
== Reference ==
<references />
<ref name="sbirky-na-nase-narodni-divadlo">
článek ''Sbírky na naše národní divadlo'' v časopise Slovan 12. 7. 1851.
[https://cs.wikisource.org/wiki/%C4%8Cl%C3%A1nky_ze_Slovana/Sb%C3%ADrky_na_na%C5%A1e_n%C3%A1rodn%C3%AD_divadlo Wikizdroje]
[2021-10-31]
</ref>
<ref name="aforismus">
Karel Havlíček Borovský, Dílo 1, Československý spisovatel, Praha 1986; uvedený aforismus je na str. 209.
[https://cs.wikisource.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD_(T%C5%AFma)/III._Ide%C3%A1l_a_skute%C4%8Dnost Wikizdroje]
[2021-10-31]
</ref>
<ref name="kaleidoskop-016">
''Kaleidoskop.'' Str. 16.
</ref>
<ref name="kaleidoskop-020">
''Kaleidoskop.'' Str. 20.
</ref>
<ref name="kaleidoskop-068">
''Kaleidoskop.'' Str. 68.
</ref>
<ref name="kaleidoskop-077">
''Kaleidoskop.'' Str. 77.
</ref>
<ref name="kaleidoskop-200">
''Kaleidoskop.'' Str. 200.
</ref>
<ref name="kaleidoskop-247">
{{Citace monografie
| příjmení = Vaněk
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora =
| titul = Kaleidoskop
| překladatelé =
| vydavatel = Zdeněk Vaněk
| místo = Plzeň
| rok = 2009
| vydání = 1
| počet stran = 420
| isbn = 978-80-254-5071-0
| url = http://kaleidoskop.webz.cz/Kaleidoskop.pdf
| strany = 247
}}
</ref>
</references>
== Externí odkazy ==
| 