Adam Bartoš: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Vlakovod (diskuse | příspěvky)
m + link
oprava kódu
Řádek 7:
* Je mi jedno, co Halíkovi soupis pravdoláskařů připomíná. Má to podle mne asi stejnou vypovídací hodnotu, jako kdybych řekl, že mi Halík připomíná osvíceného budhistického mnicha, více než křesťanského kněze. Kdyby se oholil a zabalil do rudo-žlutého hábitu, klidně by mohl být nástupcem marxisty Dalajlámy, do nějaké tibetské pagody by se ostatně hodil více, než do křesťanského kostela. Nebo by mohl být knězem novopohanského Havlova kultu v jeho ´kostele´ u sv. Anny, který pro ty účely přebudovávala pravdoláskařka Jiřičná, ta co chodila roky s pravdoláskařem Kaplickým, tím, co pro Prahu připravil pyramidu-chobotnici s iluminátským okem na vrcholu. To je ostatně třetí místo, kam by se Halík hodil – pokud tam už dlouho není – s jeho čertovským výrazem si ho představuji v zednářské zástěrce při satanistických zednářsko-iluminátských rituálech.<ref>http://abbartos.wordpress.com/2011/03/22/halik-o-mne-ja-o-halikovi/</ref>
* Moje psaní v redakci iDnes podléhalo [[Cenzura|cenzuře]] čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.<ref>STWORA, Vladimír. Adam Bartoš: Baví mě psát o věcech, kterým se jiní záměrně vyhýbají. Zvědavec, 15. VII. 2011, URL: http://zvedavec.org/komentare/2011/07/4486-adam-bartos-bavi-me-psat-o-vecech-kterym-se-jini-zamerne-vyhybaji.htm</ref>
* Mediální svět je ovládán židovským vlivem, o tom není sporu. Týká se tot [''sic''] téměř každého titulu. Co je ale potom časopis KRAUS? Jakýsi extrakt této židovské žurnalistiky a židovské propagandy, odpovídám si. Obsahuje veškeré triky a fígle, které známe z běžných médií, zde ale v jaksi koncentrované formě, nahuštěné, pohledově přiznané, až provokativní. Jeho poslání by se dalo shrnout do pár slov: Řekneme vám, co si o vašem ubohém čecháčkovském národě myslíme…<ref name="Kraus">https://abbartos.wordpress.com/2012/02/11/kraus/</ref>
* Židovské tiskoviny neměly nikdy jiný účel, než mystifikovat, zamlčovat, vést propagandu, dělat si legraci z křesťanských hodnot, z národa, útočit na lidské pudy, narušovat morálku, preferovat [[zvrácenost]]i a úchylnosti, propagovat revoluci, usilovat o rozvrat, o změnu režimu.<ref name="Kraus" />
* Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příkladem budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 (a předtím zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět a do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří více než český národní zájem sledovali zájmy svého vlastního etnika a často i své zájmy osobní.<ref>https://abbartos.wordpress.com/2015/01/21/pozadujeme-omluvu-za-historicka-prikori-spachana-zidy-na-ceskem-narode-otevreny-dopis-mose-kantorovi</ref>