|
[[Soubor:Franta Černý 1941.jpg|náhled|František Černý]]
Alchymista Scotta z Císařova pekaře: Láska k jídlu herce (✝58) předčasně zabila
23. března 2020 5:55
'''František Černý''' (2. července 1904, Praha-Nusle – 18. ledna 1963, Praha) byl český herec, filmový zvukař a architekt.
Zřejmě nejslavnější filmovou postavou herce Františka Černého je Jeroným Alessandro Scotta, který se ve filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951) pokouší vyrobit elixír mládí pro císaře Rudolfa II.
== Ve výrocích ==
Tento podvodný alchymista, vlastním jménem Honza Skoták z Hrdlořez, vyrábí místo elixíru samé nepotřebné věci, kterými se snaží zakrýt svou neschopnost - jeho univerzální čisticí prostředek na šaty odstraňuje skvrny i s látkou a po leštidle na podlahu uklouzne nejen maršál Russworm.
* [[František Černý|Franta Černý]] byl svým způsobem velice jednoduchej člověk, nebyl ani zdaleka intelektuál, a bylo na něm taky hezký, že se nesnažil… nepředstíral, že by byl intelektuál, čímž se uchránil být paintelektuál. On byl velmi tlustej, a přitom byl velmi pružnej; v tý svý tloušťce byl půvabnej. A výbornej rybář a já s ním jezdíval na ryby a dycky jsme zažili spolu velkou srandu. On nás měl rád a my jsme ho měli taky rádi a on nám věřil.<ref>František Cinger: ''Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha'', Formát, Praha, 2004, str. 56, ISBN 80-86718-33-6.</ref><br
/>— [[Jan Werich]]
== Reference ==
Scottovi jde nakonec o krk, a když se mu elixír mládí podaří zdánlivě vyrobit, je sám v šoku. Lékař se ho ptá, co do něj dal, a Scottova odpověď zní: „Já jenom vím, že jsem tam asi nedal to, co jsem tam měl dát.“ Lékař: „A co jste tam měl dát?“ Scotta: „To jsem právě zapomněl.“ Lékař: „A co jste tam dal?“ Scotta: „No to právě nevím!“
<references />
== Externí odkazy ==
Pod taktovkou V + W
* {{Wikipedie|článek=František Černý (herec)}}
{{DEFAULTSORT:Černý, František}}
Dobrácký tlouštík František Černý (2. 7. 1904 – 18. 1. 1963) se původně vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech. Vždycky ho to ale táhlo ke kumštu. Nejdřív vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle a další zkušenosti pak sbíral u kočovných společností.
[[Kategorie:Osoby od Č|erný, František]]
[[Kategorie:Češi]]
Od roku 1922 se začal objevovat i na profesionálních činoherních a kabaretních scénách. V roce 1932 zakotvil na tři sezóny v Osvobozeném divadle, kde hrál mj. v inscenacích Osel a stín či Rub a líc.
[[Kategorie:Herci]]
Právě spolupráce s Janem Werichem (✝75) a Jiřím Voskovcem (✝76) měla na jeho další herecký vývoj největší vliv. Poté vystřídal několik dalších angažmá a v roce 1948 nastoupil do karlínského Hudebního divadla, z nějž odešel v roce 1962 do předčasného důchodu.
Komediant od boha
Před kameru se dostal poprvé ještě v éře němého filmu - poprvé už v roce 1926, kdy si zahrál ve válečné komedii Švejk v ruském zajetí. Současní diváci si ho ale vedle Scotty vybaví ještě jako královského kuchaře z pohádky Byl jednou jeden král (1954), který konstatuje: „Jo, bez soli to nikdy není ono…“
Černý měl kromě hereckého také pěvecký talent, který předvedl i na filmovém plátně. Například ve slavné komedii Hostinec U kamenného stolu (1948) si v jeho podání můžeme poslechnout píseň Jenom ty mě, můj koníčku.
Neohrabaný rozhodně nebyl
Je zajímavé, že ačkoli Černý byl opravdu „těžká váha“ – vážil okolo 150 kg – byl mimořádně mrštný a pohyblivý. Právě hbitost a živelná gestikulace, které by u tak tělnatého člověka nikdo nečekal, byly jeho největší hereckou devízou.
Černý kladl veliký důraz na práci rukou, slovního projevu a civilního dobráckého a optimistického výrazu. Proto hrál nejčastěji svérázné a dobrosrdečné figurky nejrůznějších kuchtíků a hostinských, ale také všelijakých pantatíků, úředníků či flamendrů.
Ujedl se k smrti
František Černý byl podle pamětníků veselým společníkem a všichni kolegové ho měli rádi, a to určitě nejen proto, že nikdy nezkazil žádnou legraci. Herec si také dlouho užíval mládeneckého života, ale nakonec se rozhoupal a v roce 1951 se oženil.
Tento dobromyslný pohodář se ovšem nikdy nezříkal dobrého jídla a pití a neustále kynul. A obezita byla nakonec i jedním z důvodů, proč nás předčasně opustil. ■
| 