Karel Čapek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobnost |
+ 1 a sort |
||
Řádek 21:
* Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
* Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.
* [[Mládí|Mladá]] generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.▼
* Když nemám co dělat, pracuji.
* Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.
▲* [[Mládí|Mladá]] generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
* Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk dát něco světu, musí sedět na svém poli a dřít jako nádeník.
* Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho [[lev]].
Řádek 31:
* Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
* Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.
* [[Válka]] je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je [[otroctví]].▼
* Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.
▲* [[Válka]] je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je [[otroctví]].
* Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.
* Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu ''naši'' lavičku? Víš tam v ''našem'' lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to ''jejich!''<ref>Lidové noviny, roč. 1923, cit. dle K. Čapek: Na břehu dnů. Čs. spisovatel Praha 1978, s. 90</ref>
* Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct. ▼
* [[Vzdělanost|Vzdělání]] je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve [[škola|škole]].<ref>Vladimíra Spilková a kolektiv: ''Proměny primárního vzdělávání v ČR'', Portál, Praha 2005, str. 49, ISBN 80-7178-942-9</ref>
* Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.
* Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.
* Žijeme v nadprodukci poznatků, které už nemůžeme zkonzumovat.
▲* Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu ''naši'' lavičku? Víš tam v ''našem'' lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to ''jejich!''<ref>Lidové noviny, roč. 1923, cit. dle K. Čapek: Na břehu dnů. Čs. spisovatel Praha 1978, s. 90</ref>
▲* Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.
▲* Zrcadlo: člověk je jen má představa.
== Fragmenty ==
|