Třicetiletá válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+z Otty, změn a form. |
+1 |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Defenestration-prague-1618.jpg|thumb|''...nohami o zemi zapírali a za milost žádali.'']]
'''Třicetiletá válka''' (1618–1648) byla ozbrojeným konfliktem v Evropě. Válka je známá především jako vrchol sporu mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou součástí války byl také tradiční boj o nadvládu v Evropě.
==Události==
*„A tu teprve jeden každý soudil, že dolů z oken metáni budou. Ano i oni, když tomu porozuměli, že se s nimi nežertuje, ač prve nic pro svou vysokomyslnost a zpouru svou žádnému neříkali ani se nekořili, teď však teprve počali prositi, aby hrdlům jich uškozeno nebylo, ruce spínajíce a Boha prosíce, nohami o zemi zapírali a za milost žádali.“
Řádek 16 ⟶ 18:
*„Stáli na prostřední výšině bělohorské. Přesilou nepřátelskou ohroženi a na třech stranách obklíčeni opustili dosavadní své místo, a aby alespoň záda měli kryta, ustoupili do nížiny, kteráž podél zdi obory královské k Ruzyni se táhne. Verdugo, jehož jízda pronásledovala utíkající vojsko královské, udeřil první s jízdou plukovníka Löbela na poslední zbytek české armády. Moravané uvítali jej prudkou palbou. Verdugo seznav, že s jízdou samotnou na tak nepříležité poloze nedojde rychlého vítězství, poslal pro pěchotu. Maxmilián z Lichtenšteina vypravil na pomoc Neapolitány, kteříž s hroznou zuřivostí útok učinili. Strašné nastalo vraždění. Muž proti muži zápasil s největší krutostí. Moravané pohrdajíce životem nechtěli jako zakoupení cizí žoldáci s bojiště utíkati, a proto zoufalý činili odpor. Avšak ani hrdinský, nadšený duch nemohl zvrátiti přesily nepřátelské. Padli se zbraní v ruce, zachránili posledním bojem česť jména českého a těly svými pokryli zemi, pro kterouž jako věrní její synové do posledního dechu byli bojovali. Mrtvá těla zbitých přátel i nepřátel ležela u zdi obory královské po 10 až 12 na sobě jako hromady pokáceného dříví. Skrovná jenom čásť dostala se i s vůdcem Jindřichem Šlikem. jenž zajat s mečem vytaseným, za živa do rukou nepřátel. Hrdinským odporem Moravanův skončena bitva na Bílé hoře.“
*:Působivé vylíčení posledních minut bitvy z ''Ottova slovníku naučného'', dnes už ale víme, že se tam bili němečtí žoldáci, stejně jako v celé české armádě.
* „Vaše Milost žila stále více a více uprostřed velké falší, nevěry, zrad velkých i malých. Vaše milost byla vystavena nebezpečí zajetí a vydání nepříteli. Ostatně bylo těžké se dostat skrze bránu, který byla jen nedbale střežena. Kdyby Vaše milost zůstala snad jen o hodinu déle, nebylo by jí měšťanstvo pustilo ven z města.“
*:Kristián Anhaltský, konstatující situaci ráno po bitvě<ref>Čechura, str. 322</ref>
* „...trefil v 22. neděli po sv. Trojici, četlo se ve vší katolické církvi to evangelium u sv. Matouše v 22. kap.: „dejte, což je císařovo, císaři a co božího, Bohu“. (Ale zmýlili se se hrubě ti dobří a prozřetelní muži, poněvadž toho roku a ten den, když se to potkání sběhlo, nenalézá se v žádném novém českém kalendáři 22., ale 21. neděle po sv. Trojici a evangelium se nečetlo o dávání platu, ale o uzdravení syna králíkova, jakž to z kalendářů k tomu vydaných očitě se spatřuje a nachází).“
*:Slovy Skály ze Zhoře popsán problém s úryvkem [[Bible|evangelia]], který se té neděle 8. listopadu četlo. Římští katolíci mluvili symbolicky o uplatnění právoplatných nároků císaře, oproti tomu protestanti o uzdravení králíkova syna (dle tehdejšího překladu, J 4,46–53) což bylo také symbolické, protože Fridrich Falcký byl pejorativně označován „králík“.
| |||