Hra: Porovnání verzí
strukturovaná činnost prováděná zpravidla pro zábavu
Smazaný obsah Přidaný obsah
zakládám (časem něco přidám, ale pro začátek by to snad mohlo stačit, ne;-) |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 26. 1. 2009, 23:32
Hra je činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní smysl, ale přitom má za cíl radost či relaxaci. Hry se hrají především pro zábavu, ale můžou také sloužit například ke vzdělávání.
Doložené citáty
- Člověk hrající zapomíná nucené někdy vážnosti svého chování a dává neopatrně spoluhráči pohlédati do svého nitra. Snímá bezděky škrabošku ze svých vášní a podivnůstek, kterouž jindy ve společenském obcování stále nosí - ve hře ukáže se tak, jak ve svém nitru jest.[1] -- Čeněk Zíbrt
- Člověk je dokonale lidský, jen když si hraje.[2] -- Friedrich Schiller
- Člověk neprokázal v ničem tolik fantazie jako v množství různých her, které vymyslel.[3] -- Gottfried Wilhelm Leibniz
- Hra je jedním ze svorníků, která spojují jednotlivá vývojová období lidského života v jeden celek.[2] -- Zdeněk Matějček
- Hra je radost. Učení při hře jest radostné učení.[3] -- Jan Ámos Komenský
- Hra je starší než kultura; ať je totiž pojem kultury vymezen sebenepřesněji, přece jen v každém případě předpokládá lidskou společnost, a zvířata nečekala, až je lidé naučí, jak si mají hrát. Můžeme dokonce klidně říct, že lidská civilizace nepřipojila k obecnému pojmu hry žádný podstatný znak.[4] -- Johan Huizinga
- Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí a radosti a vědomím „jiného bytí“, než je „všední život“.[4] -- Johan Huizinga
- I dospělí si mohou hrát a nemusejí se zato stydět. A nejen to. Dospělí by si měli hrát a ke svým hrám přizvat i jiné dospělé, kteří si již hrát zapomněli a znovu se tomu nenaučili.[5] -- Eduard Bakalář
- Když si chce člověk skutečně hrát, musí si hrát jako dítě.[2] -- Johan Huizinga
- Lidská hra má v sobě něco univerzálního. Nezná hranice geografické ani národní. Nezná ani hranice věkové. Je jakýmsi trvalým přívlastkem člověka.[1] -- Zdeněk Matějček
- Naše hry se stávají symbolem našich snů, životů a naší osobnosti. Kousky papíru a umělé hmoty se nám pod rukama zázračně mění v nástroje našich úspěchů a neúspěchů.[3] J. A. Thompson
- Přes veškerou úctu k Huizingově autoritě nesouhlasíme s tou částí jeho definice, která praví, že hra má svůj cíl v sobě samé. Jak dokládáme…, lidská hra může mít cíle další, může rozšířit rozsah zvířecí i dětské hry o nová území — o „oblasti“, kde sebereflexí dospíváme k prohloubení sebepoznání a rozvoji tvořivosti.[5] -- Eduard Bakalář
- Rozumět lépe hře znamená rozumět lépe sám sobě.[1] -- Zdeněk Matějček
- V zábavách a hrách národních jeví se charakter národa.[3] -- Čeněk Zíbrt
- Ve hře povaha každého jednotlivce nejupřímněji a nejspolehlivěji se zračí.[2] -- Čeněk Zíbrt
- Všechny děti mají právo být dětmi. Hry jsou pro ně zdrojem štěstí a radosti a mají proto zásadní význam. Když si děti hrají, vyvíjí se tím jejich smysl pro kolektiv a solidaritu.[6] -- Lilian, švédská princezna
- Ze všech věcí není nic tak blízko pojmu ryzí hry jako ona odvěká podstata poezie, jak ji pochopil a vyjádřil Vico již před dvěma sty lety.[4] -- Johan Huizinga
Autor výroku neznámý
Přísloví o hrách
- Každý si umí hrát, ale pravé umění spočívá v tom, abychom věděli, kdy máme přestat.[2] --polské přísloví
- Kdo si hraje, nezlobí.
- Raději hrát špatně, než stát stranou.[2] --anglické přísloví
Související stránky
Zdroje citátů
- ↑ 1,0 1,1 1,2 ZAPLETAL, Miloš. Velká kniha deskových her. Praha : Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0188-1.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 ZAPLETAL, Miloš. Špalíček her. Praha : Albatros, 1988.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her 2: Hry v klubovně. [s.l.] : Leprez, 1996. ISBN 80-901826-9-0.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 HUIZINGA, Johan. homo ludens. Praha : Mladá Fronta, 1971.
- ↑ 5,0 5,1 BAKALÁŘ, Eduard. i dospělí si mohou hrát. Praha : ČTK, 1976.
- ↑ Dětské hry z celého světa. Praha : Svojtka&Co, 2001. ISBN 80-7237-270-X.
- ↑ ZOUNKOVÁ, Daniela. Zlatý fond her III. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-198-3.