Dílo:Sto roků samoty: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přesměrování na Gabriel García Márquez#Sto roků samoty |
vyčleněno z Gabriel García Márquez |
||
Řádek 1:
'''''Sto roků samoty''''' (špaň. ''Cien años de soledad'', 1. vydání 1967) je nejznámější román Gabriela Garcíi Márqueze. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století. V rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k osamělosti a nedostatku citu.
*Macondo v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejíž průzračné vody se hnaly řečištěm plným ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě neměla jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.
*''José Aracadio Buendía'': Když nikdo nechce jít, půjdeme sami.<br>''Úrsula Buendíová'': Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil syn.<br>''José Aracadio Buendía'': Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není člověk doma, dokud tam někoho nepochoval.
*Nejlepší přítel je ten, co včera umřel.
*Fernanda si přivezla krásný kalendáříček se zlatými klíčky, ve kterém jí její duchovní pastýřka fialovým inkoustem označila dny pohlavní zdrženlivosti. Po odečtení velikonočního týdne, nedělí, církevních svátků, prvních pátků v měsíci, dnů v ústraní, půstů a každoměsíčních zábran scvrkl se její rok na dvaačtyřicet dní, roztroušených ve změti fialových křížků.
*Při hledání ztracených věcí jsou ustálené návyky jen na obtíž, a proto bývá tak těžké je najít.
*Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům už se vrátit nelze a nejvytrvalejší láska je koneckonců něco pomíjivého.
[[Kategorie:Próza]]
| |||