Gabriel García Márquez: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
AnankeBot (diskuse | příspěvky)
m r2.6.6) (Robot: Přidávám ca:Gabriel García Márquez
vzhled a styl; vyčlenění děl do vlastních stránek; kategorizace; typografické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor:Gabogabo.jpg|thumb|250px{{Cizojazyčně|es|'''Gabriel José García Márquez''' podepisuje Sto roků samoty}}]]
 
'''{{Cizojazyčně|es|Gabriel José García Márquez}}''' (* 6. března 1928) je kolumbijský spisovatel, novinář a  scenárista, držitel Nobelovy ceny za literaturu.
 
----
 
== Sto roků samotyDílo ==
==* [[Dílo:Láska za časů cholery|Láska ==za časů cholery]]
'''''Sto roků samoty''''' (špaň. ''Cien años de soledad'', 1. vydání 1967) je nejznámější román Gabriela Garcíi Márqueze. Vypráví o několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a osudech jihoamerické vesničky Macondo v průběhu století. V rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k osamělosti a nedostatku citu.
* [[Dílo:Sto roků samoty|Sto roků samoty]]
 
*Macondo v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejíž průzračné vody se hnaly řečištěm plným ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě neměla jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.
*''José Aracadio Buendía'': Když nikdo nechce jít, půjdeme sami.<br>''Úrsula Buendíová'': Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil syn.<br>''José Aracadio Buendía'': Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není člověk doma, dokud tam někoho nepochoval.
*Nejlepší přítel je ten, co včera umřel.
*Fernanda si přivezla krásný kalendáříček se zlatými klíčky, ve kterém jí její duchovní pastýřka fialovým inkoustem označila dny pohlavní zdrženlivosti. Po odečtení velikonočního týdne, nedělí, církevních svátků, prvních pátků v měsíci, dnů v ústraní, půstů a každoměsíčních zábran scvrkl se její rok na dvaačtyřicet dní, roztroušených ve změti fialových křížků.
*Při hledání ztracených věcí jsou ustálené návyky jen na obtíž, a proto bývá tak těžké je najít.
*Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům už se vrátit nelze a nejvytrvalejší láska je koneckonců něco pomíjivého.
 
== Láska za časů cholery ==
'''''Láska za časů cholery''''' (špaň. ''El amor en los tiempos del coléra'', 1. vydání r. 1985) je román Gabriela Garcíi Márqueze, pojednávající o životních osudech manželů dr. Juvenala Urbina a Ferminy Dazové a jejího oddaného milence Florentina Arizy. Román je psán bohatým, svěžím jazykem s láskou k detailnímu popisu všedních situací. Hlavními tématy jsou láska a stárnutí. Patří k vrcholům Márquezovy tvorby.
 
* [[Člověk]] nemiluje děti, protože jsou to děti, ale zamiluje si je skrze náklonnost, která vzniká při jejich výchově.
* Hlavní věcí v životě je zvládat [[strach]], hlavní věc v [[manželství]] je učit se zvládat nudu.
* Celý problém manželství spočívá v tom, že končí každou noc po milování a každé ráno před snídaní se musí začít budovat znovu.
* Smrt nemá smysl pro legraci.
* Duše se milují od pasu nahoru, těla od pasu dolů.
*Obědval skoro vždycky doma, na deset minut si vsedě zdříml na terase patia, a v polospánku slyšel prozpěvování služek pod hustou korunou mangovníku, vyvolávání prodavačů z ulice a od zálivů mrmlání motorů, jejichž výpary v odpoledním vedru plachtily po domě jako anděl, jemuž bylo souzeno shnít.
*Ještě donedávna spočívalo hašení požárů na bedrech dobrovolníků, vybavených porůznu sebranými žebři a vědry na vodu; zpravidla si počínali tak zmateně, že napáchali více škod než samotný požár.
*Tak poznal, že překonali mys dobré naděje, a znovu uchopil její velkou a hebkou ruku a pokryl ji drobnými osiřelými polibky, nejprve hrbolaté kůstky zápěstí, pak dlouhé jasnovidné prsty, průzračné nehty, a nakonec hieroglyfy jejího osudu na zpocené dlani.
*Houbou nezmáčenou slzami smazala obraz Florentina Arizy a tam, kde v její paměti do oné chvíle bytoval, dala vykvést louce vlčích máků.
*Napoprvé dopis přečetl jedním dechem vsedě na posteli, zvědavý spíš na jeho tón než na obsah, a než se dostal k druhému aršíku, věděl už, že je to přesně to psaní plné urážek, které očekával. Rozevřené je položil pod světlo lampičky na nočním stolku, stáhl si promočené střevíce a ponožky, u dveří zhasl velké světlo, nasadil si jelenicovou pásku na knír, a v kalhotách a košili se uvelebil v posteli, pod zády dva velké polštáře, aby se mu pohodlně četlo. V téhle pozici si dopis přečetl podruhé, tentokrát písmeno po písmeni, a každé písmenko bedlivě prozkoumával, aby mu neunikl žádný skrytý význam; potom si psaní přečetl ještě čtyřikrát, dokud se jím nenasytil tak, že napsaná slova začala pozbývat smysl.
 
== Externí odkazy ==
* * {{Wikipedie|článek=Gabriel García Márquez}}
 
{{DEFAULTSORT:García Márquez, Gabriel}}
[[Kategorie:Osoby od G|arcía Márquez, Gabriel]]
[[Kategorie:Kolumbijci]]
[[Kategorie:Novináři]]
[[Kategorie:Scenáristé]]
[[Kategorie:Spisovatelé]]
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny]]