Karel Čapek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m Robot: kosmetické úpravy |
||
Řádek 18:
* I na spáleništi si někdo ohřívá svou polévku.
* Já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.
* Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.
* Jen dolů, dolů spět,<br />toť meta vytoužená:<br />svět chce být polosvět,<br />žena — být položena —
* Jen malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.
Řádek 24:
* Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!
* Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.
* Když nemám co dělat, pracuji.
* Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.
* [[Mládí|Mladá]] generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
* Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk dát něco světu, musí sedět na svém poli a dřít jako nádeník.
* Na tom okraji už nezbývá mnoho z tvé znamenitosti, člověče, nic z toho, čím se naparuješ v životě; ještě tam zbývá pohlaví, [[strach]], samolibost a několik jiných věcí, za které se většinou stydíš; snad to jsou poslední věci člověka.
* Nemůže se o nás sice říkat, že náruživě uctíváme [[stát]]; ale přesto jsme fanatičtí etatisti; všechno čekáme jen od [[stát]]u, všechno mu ukládáme a div se nedomáháme toho, aby nás přišel podrbat soudní sluha, kousne-li nás blecha. Jeden z našich [[národ]]ních rysů je silná nechuť k [[úřad]]ům, ale stejně výrazným rysem naší [[národ]]ní povahy je mystická důvěra, že [[úřad]]y se mají o všechno postarat a mají k tomu plno prostředků. ''(1925)''
* Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho
* (O snech)... Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.<ref>Fragment novinového článku z Lidových novin 18.11.1921</ref>
* [[Pesimismus]] je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.<ref>{{Citace monografie|jméno=Karel|příjmení=Čapek|titul=O věcech obecných čili Zóon politikon|místo=Praha|vydavatel=Československý spisovatel|rok=1991|kapitola=O pesimismu|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/O_v%C4%9Bcech_obecn%C3%BDch_%C4%8Dili_Z%C3%B3on_politikon/O_pesimismu}}</ref>
Řádek 37:
* Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
* Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.
* Úspěch a neúspěch. Neúspěch znamená neužít přiležitosti. Úspěch znamená zneužít příležitosti.
* Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.
* [[Válka]] je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je [[otroctví]].
Řádek 43:
* Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V [[politika|politice]] se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat: tomu se ovšem říká fušerská práce. ''(1925)''
* Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu ''naši'' lavičku? Víš tam v ''našem'' lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to ''jejich!''<ref>Lidové noviny, roč. 1923, cit. dle K. Čapek: Na břehu dnů. Čs. spisovatel Praha 1978, s. 90</ref>
* Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.
* [[Vzdělanost|Vzdělání]] je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve [[škola|škole]].<ref>Vladimíra Spilková a kolektiv: ''Proměny primárního vzdělávání v ČR'', Portál, Praha 2005, str. 49, ISBN 80-7178-942-9</ref>
* Zrcadlo: člověk je jen má představa.
| |||