Alois Jirásek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vložení citátů, vložení oddílu „Reference" |
Vložení oddílu „O něm" |
||
Řádek 10:
* Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění. Nečinil jsem tak jako snílek, který má oči jen do minulosti obráceny a nedbá těžkého zápasu svého národa v době nynější. Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že také třeba pohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejšku.<ref>Z řeči, kterou Jirásek pronesl 22. 8. 1911 v Hronově. Citováno dle → FRIČ, Jan. ''Život a dílo Aloisa Jiráska: k sedmdesátému výročí narozenin.'' V Praze: Gustav Voleský, 1921. 335 stran. [Citovaný text je na str. 59.]</ref>
* To budiž nás všech přirozeností, abychom v protivenstvích strachem neschli, alebrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli, když nepřátelé myslí, že nás přemohli a námi o zem udeřili, abychom byli jako skály.<ref>Těmito slovy uzavírá Jirásek román ''Skály'' → JIRÁSEK, Alois. ''Skály: několik výjevů z dějin samoty.'' 2. vyd. V Praze: Nakladatel J. Otto, 1900. 296 s. [Citovaný text je na str. 296.]</ref>
* Konal jsem, čeho láska k národu žádala. To není zásluha, to je povinnost. A měl jsem radostnou, nejvzácnější odměnu, že dočkal jsem se naší samostatnosti.<ref>Z dopisu [[Josef Thomayer|Josefu Thomayerovi]] ze dne z 25. 6. 1926. Citováno dle → MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. III.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Citovaný text je na str. 129.]</ref>
== O něm ==
* Jirásek měl smysl pro story.<ref>Jan Werich v anketě Muzea A. Jiráska, 1965. ''In: Sborník Společnosti Aloise Jiráska. [Sv.] 4.: vydaný u příležitosti 150. výročí narození A. Jiráska.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 2001. 159 s.
ISBN 80-86117-70-7. [Citovaný text je na str. 151.]</ref>
::—[[Jan Werich]]
* Jirásek, tak milovaný generacemi nacionálně sentimentálních předků, je dnes směšný a na jeho směšnosti nic neubírá, spíše přidává jeho povyšování na praotce české literatury.<ref>MŇAČKO, Ladislav v článku „Má konfese". In: ''Literární noviny'', 1964, č. 16.</ref>
::—[[Ladislav Mňačko]], spisovatel
* Jiráskovo dílo patří ke kulturnímu dědictví českého národa. Ve své době se Jirásek velmi zasloužil o dovršení národního probuzení a svým životem může ještě dnes sloužit za vzor mnohým českým i slovenským spisovatelům.<ref>Václav Kaplický v článku „Jirásek směšný?", ''Literární noviny'', 1964, č. 19.</ref>
::—[[Václav Kaplický]], spisovatel
* Našim dospělým byl Jirásek tak národním spisovatelem, že číst ho, mít v knihovně několik svazků nebo celou řadu jeho knih, vázaných do popelavého plátna s Alšovou iniciálou a úvodní kresbou, bylo totéž jako ... přiznání k českému vlastenectví.<ref>LANGER, František. ''Byli a bylo: vzpomínky.'' Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Akropolis, 2003. 348 s. [Citovaný text je na str. 252.]</ref>
::—[[František Langer]], spisovatel
* Mne zvláště těší, že v četných projevech lásky k Vaší osobě zároveň jest vyjádřena láska našeho lidu k dobré české knize. Učil jste lid čísti, přemýšleti a uvažovati, to znamená připravovati cestu k svobodě...<ref>T. G. Masaryk v dopise k Jiráskovým 70. narozeninám. Citováno dle → MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. III.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Citovaný text je na str. 156.]</ref>
::—[[Tomáš Garrigue Masaryk]] v dopise Jiráskovi
* V těžkých dobách našeho boje za práva našeho národa ve starém Rakousku, kdy všechno záviselo od pevnosti a neústupnosti našeho lidu, jediné naší spolehlivé opory, byl Jirásek se svými historickými spisy neocenitelným pomocníkem české politiky. V duších našeho lidu dovedl vyvolati jasný obraz naší velikosti a slávy...<ref>Z projevu Karla Kramáře na panychidě za Aloise Jiráska u pomníku sv. Václava v Praze dne 15. 3. 1930. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 10.]</ref>
::—[[Karel Kramář]]
* A to dnes jisto: Jirásek stojí uprostřed svého lidu, jím milován a vášnivě čten a uznáván pro nádherné kresby jeho včerejška a danou nadějí k lepšímu zítřku. Uprostřed něho stojí, ruku na jeho tepně, aby vypověděl vše, co vypovědět lze.<ref>PRAŽÁK, Albert. Alois Jirásek. ''Lumír'', ročník 31/1902–1903, č. 28, str. 338.</ref>
::—[[Albert Pražák]]
* To bylo za mého pobytu v legiích. /.../ Jiráskovy knihy byly nejhledanější četbou. /.../ ...jeho psohlavci se svým ovčákem a praporem se stali skoro emblémem této zahraniční armády. /.../ Jeho jméno, citáty z jeho knih, připomínky jeho dějinných motivů se ozývaly při každé příležitosti, v projevech, v novinových článcích, ba i ve vojenských rozkazech, takže Jirásek jako by svým dílem a významem byl jedním z duchovních patronů této naší zahraniční armády.<ref>LANGER, František. ''Byli a bylo: vzpomínky.'' Vyd. v tomto souboru 1. Praha: Akropolis, 2003. 348 s. [Citovaný text je na str. 253.]</ref>
::—[[František Langer]], spisovatel, vzpomíná na legie v Rusku
* Jeho historický román se stal novou biblí národa. Historik kongeniálního ducha s Františkem Palackým a Arnoštem Denisem mistrovským štětcem beletristy dal nám nesmrtelné obrazy ze života staletí našeho národa. /.../ Nikdy národ náš mu nezapomene, co svými knihami vykonal pro duchovní uvědomění a mravní organizaci celých generací národa.<ref>Z projevu Františka Soukupa, předsedy Senátu, na panychidě za Aloise Jiráska u pomníku sv. Václava v Praze dne 15. 3. 1930. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 8.]</ref>
::—[[František Soukup]]
* Hledejte v naukové literatuře české vylíčení toho, jak vypadal za které doby český voják, z čeho žil, jaké bylo jeho postavení společenské a p. Nemáme ho. Ze spisů Jiráskových dalo by se dobře sestrojiti. Jirásek dává nad to více: nahlédnouti v jeho duši. Jirásek je bedlivý kulturní historik; on nepřevádí ve svá díla jen to, co jiní našli cestou vědeckou, on dovede i samostatně bádati.<ref>JAKUBEC, Jan. Jiráskova belletrie historická. In: ''Lumír'', ročník 34/1905–1906, číslo 2, str. 85.</ref>
::—[[Jan Jakubec]], literární historik
* I my, kdož jsme za těžkých dob světové války zůstali doma, i ti, kdož v cizině a po celém světě hledali pomoc národu znova mučenému a na konec nesli slávu českého jména svými činy a na svých praporech celým světem – my všichni jsme byli silni a důvěřiví dílem Jiráskovým a četli v něm jako by v národní bibli, v národním evangeliu. Dovídali jsme se tam o velikých dějích husitských i o těžkém temnu, jež zalehlo českou zemi před dvěma stoletími, o novém probuzení a probuzení národního ducha českého, a toho všeho dovídali jsme se proto, abychom nedokončené dílo předků svých mohli dokončit a dovršit.<ref>Z projevu Jaroslava Kvapila na pohřbu Aloise Jiráska. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 21.]</ref>
::—[[Jaroslav Kvapil]], básník, dramatik, režisér
* „Proti všem" značí dílo, v němž historie ovládnuta uměním slovesným, že bychom mu asi sotva v které literatuře našli příklad podobný. Nedostižné umění Jiráskovo líčiti masy a živý ruch jejich, bohatý život velkého celku proudí neustále románem v přerozličných podobách; psychologie jejich podává se tu přesvědčivě a umělecky.<ref>JAKUBEC, Jan. Jiráskova belletrie historická. In: ''Lumír'', ročník 34/1905–1906, číslo 2, str. 81.</ref>
::—[[Jan Jakubec]], literární historik
* Nejsou to pouze a nejsou to především velikáni, mocní tohoto světa, o jejichž činech se rozepisuje. Alois Jirásek volal především neznámé a opomíjené, zapomínané stráže boje za svobodu a jeho ztracence. Hrdinou jeho epopejí nebyl jednotlivec, nýbrž národ. Národ, který bojuje, bloudí, chybuje, trpí, padá, ale který vstane z mrtvých. Nikdo, tak znělo jeho povzbuzení čtenářům, není dost malý, miluje-li. A nikdy není slabý, chce-li pracovat.<ref>Z projevu Viktora Dyka na pohřbu Aloise Jiráska. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 66–67.]</ref>
::—[[Viktor Dyk]]
* Jedno jest nepochybno: udeřila hodina, v níž také ten, kdo Jiráska jako umělce a básníka přijímal vždy pouze s výhradami, přimyká se k němu vděčně jako k učiteli národní energie a národní víry. A jím jest také v »Temnu«; zvláštním paradoxem kniha, jejíž rekové jsou většinou trpní, volá k činu a učí stránkami, na nichž se šeří zánik češství, věřiti v mravní sílu a lepší budoucnost národa...<ref>NOVÁK, Arne. ''Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé: [dvě knihy studií a podobizen].'' Praha: Novina, 1940. 371 s. [Článek „Jiráskovo »Temno«", který byl původně otištěn v časopise „Květy" v roce 1915, je přetištěn na str. 109–132; citovaný text je na str. 132.]</ref>
::—[[Arne Novák]]
* Celý národ veřejně by se měl Vám poděkovat za dílo tak krásné, jak jest Vaše Temno. Jest to snad nejkrásnější dílo, které jste napsal.<ref>Max Švabinský Aloisu Jiráskovi 14. 6. 1915. Citováno dle → MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Citovaný text je na str. 118.]</ref>
::—[[Max Švabinský]] v dopise Jiráskovi
* Jak je to s tím tvůrcem „temna"? /.../ Jirásek toho věděl o době 17. a 18. století neskonale víc a rozuměl tomu neskonale hlouběji než zástupy oněch dnešních velebitelů tohoto období.<ref>STICH Alexandr. Kopací míč Jirásek. In: ''Literární noviny'', ročník VI, č. 13 ze dne 30. 3. 1995.</ref>
::—[[Alexandr Stich]], literární historik
* Ze srovnání historických dokumentů s Jiráskovým románem Temno je patrné, že autor velmi pečlivě studoval archiválie, aby vytvořil realistický obraz doby, prostředí, lidí i událostí.<ref>KOBLÍŽEK, Vladimír. K některým stránkám Jiráskova románu Temno ve světle historických dokumentů. In: FETTERS, Aleš, ed. ''Alois Jirásek dnes: sborník přednášek z literárně vědního semináře konaného 24.-26. května 1996 v Hronově.'' Hronov: Občanské sdružení Kruh, 2000. 63 s.ISBN 80-238-6629-X. [Studie otištěna na str. 43–47; citovaný text je na str. 46.]</ref>
::—[[Vladimír Koblížek]], bohemista
* Tvůrce „Temna" nemohl být katolíkem, ani formálně ne, a Jirásek opravdu vystoupil z katolické církve. Ale nevstoupil do československé neb protestantské církve. Zůstal bez vyznání, jistě s vědomím, že tak je husitství a z něho zejména starým Táborům daleko blíže, než v kterékoli novodobé protestantské církvi, neboť ne o víru a náboženství jde, ale o nový, lepší sociální řád, o nový život.<ref>NEJEDLÝ, Zdeněk. ''Doslovy k souboru spisů Aloise Jiráska "Odkaz národu".'' 1. vyd. Praha: SNPL, 1960. 247 s. [Citovaný text je na straně 79.]</ref>
::—[[Zdeněk Nejedlý]]
* Alois Jirásek byl básníkem české síly a statečnosti, jíž tolik nacházel v naší minulosti a k níž pro přítomnost a budoucnost vychovával statisíce svých čtenářů; ale byl básníkem také české kultury. V jeho románech a hrách je zachycen celý český život ve všech formách a proměnách, v celé šíři a hloubce, ale vždy se stálým zřetelem k duchovní práci a duchovním výbojům; Jirásek, malíř válečných akci a vojenské slávy, je zároveň pěvcem umělecké krásy a kulturních snů, jeho dílo je apotheosou zušlechťující síly osvětové činnosti.<ref>Z projevu prof. PhDr. Miloslava Hýska na pohřbu Aloise Jiráska. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 68.]</ref>
::—[[Miloslav Hýsek]], literární historik
* ...sama osobnost Jiráska se asi stane součástí národního mýtu jako postava Dalimilova, Balbínova, Palackého, ale sotva umenší zálibu v jeho knihách a lásku k nim. Neboť ty náleží již dnes k základům tradičního češství jako prsť z Řípa, jako oblouky Karlova mostu, jako kameny v bráně Blaníka...<ref>Arne Novák v nekrologu, ''Lidové noviny'', 13. 3. 1930</ref>
::—[[Arne Novák]]
* Jirásek žil v širokých kruzích čtenáře lidového jako beletristický popularizátor Palackého... /.../ Žil intenzivně, pokud národ byl zahleděn do minulosti /.../, pokud v ní hledal povzbuzení a příklady pro boj s Vídní, – přestává být čten dnes, kdy si národ klade zcela nové úkoly /.../, začíná žít myšlenkami a úkoly evropskými... /.../ Dlouholetým a velmi intenzivním kontaktem s širokou obcí čtenářskou vyžilo se dílo Jiráskovo úplně. /.../ Aby žilo ještě dále v budoucnosti, muselo by mít kvality ryze básnické a tvárné, kterých nemá.<ref>ŠALDA, F. X. ''Z období zápisníku. 2, Studie, medailóny a glosy z literatury české.'' 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 755 s. [Citovaný text je na str. 202–203.] </ref>
::—[[František Xaver Šalda]]
* V tercii jsem přečetl kdeco od Jiráska, byly to krásné knížky. Nedal jsem na ně nikdy dopustit, ani dnes ne, kdy patří k modernosti a intelektuální kvalifikaci pohrdat Jiráskem. /.../ Myslím si dodnes, že v Jiráskovi je mnoho umění.<ref>MACHONIN, Sergej. ''Příběh se závorkami: (alternativy).'' 1. vyd., dotisk. Brno: Atlantis, 1995. 305 s., [40] s. obr. příl. ISBN 80-7108-106-X. [Citovaný text je na str. 73.]</ref>
::—[[Sergej Machonin]]
* Jirásek je mistrem historické nálady. Ji zachycuje nejen dějem a celým duchem doby; tato nálada se mu bezděky rozlévá do postav a celého výrazu.<ref>JAKUBEC, Jan. Jiráskova belletrie historická. In: ''Lumír'', ročník 34/1905–1906, číslo 2, str. 88.</ref>
::—[[Jan Jakubec]], literární historik
* Neznám čarovnější a češtější hru, než je "Lucerna". Každá věta v ní je jako lípa, keř nebo kvítek vyrostlý z české země, až po tu mateřídoušku. Je v ní tolik poezie, lidové moudrosti i humoru, tolik národní hrdosti, že se stala milovanou hrou našeho lidu.<ref>ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. ''Herec: Vzpomínky nár. umělce Zdeňka Štěpánka.'' 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1964. 312, [4] s. [Citovaný text je na str. 102.]</ref>
::—[[Zdeněk Štěpánek]], herec
== Reference ==
<references/>
| |||