Milouš Jakeš: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
české uvozovky |
formát (částečně) |
||
Řádek 1:
{{Vyčlenit dílo}}
[[Soubor:Milous Jakes.jpg|thumb|Milouš Jakeš na komunistickém prvním máji 2006]]
Milouš (později používal Miloš) Jakeš (* 12. srpna 1922 České Chalupy) byl československým politikem, v letech 1987–1989 generálním tajemníkem KSČ. V průběhu tzv. Sametové revoluce byl donucen z vysoké politiky odejít.
== Výroky ==
=== Projev na aktivu funkcionářů KSČ Západočeského kraje v Červeném Hrádku u Plzně, 17. 7. 1989 - Výběr ===
Řádek 17 ⟶ 18:
* „...a na [[w:Krajský_národní_výbor|kraji]] mu řekli, podívali se: Máme ještě málo [[w:Kulturní_dům|kulturních domů]]. Řekli: Hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy, poněvadž lidi se maj kde scházet, kde se bavit a tak dál. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli [[w:Odpadní_voda|špinavou vodu]], no pak řekneme: Jestliže postavíte [[w:Čistírna_odpadních_vod|čistírnu odpadní vody]], dostanete řekněme 70 % státní [[w:Subvence|subvenci]]. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto, na jiný zas ne. A to bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty [[w:Národní_výbor_(1945–1990)|národní výbory]], aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta [[w:Národní_fronta_Čechů_a_Slováků|Národní fronta]] se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ti organizace. Mnozí pracujou, [[w:Český_zahrádkářský_svaz|zahrádkáři]] a [[w:Český_svaz_chovatelů_drobného_zvířectva|chovatelé drobného zvířectva]], [[w:Československá_myslivecká_jednota|myslivci]] a další, ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, Národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechc''eme''..., nemůžeme..., nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v [[w:Praha|Praze]], nebo v [[w:Plzeň|Plzni]] či jinde, kolik je tam [[w:Znečištění_ovzduší_v_Česku|špíny]] - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam [[w:oxid siřičitý|kysličníku siřičitého]], to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!...“
* „Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu..., to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam [[w:Bojler|bojlery]], já nevím asi 10 tisíc měli těch broj...[[w:Brojler|brojlerů]] a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat...taky, my má''me''... my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty [[w:Chlév|chlívy]] se přeměnily v [[w:Garáž|garáže]] a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se..., hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás..., doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom [[w:Kapitalismus|kapitalismu]].“
=== Kniha Dva roky generálním tajemníkem, 1996 - Úryvky ===▼
* „[[w:Rozpad_Sovětského_svazu|Rozpad SSSR]], [[w:Komunistická_strana_Sovětského_svazu|KSSS]], porážka socialismu v řadě zemí Evropy a negace dohod [[w:Jaltská_konference|Jaltské]] a [[w:Postupimská_konference|Postupimské]] [[w:Mezinárodní_konference|konference]] šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie vedou nutně k otázce, zda šlo ze strany Gorbačova o omyl, neschopnost, či zradu. Soudě podle jeho postojů po tzv. [[w:Srpnový_puč|pokusu o převrat v SSSR]] v srpnu roku 1992 možno hovořit o zradě. Bohužel, navíc i o ztrátě morálky.“ ''(s. 99)''▼
* „Přemýšlím-li, kde hledat příčinu vývoje postojů M. Gorbačova, pak docházím k závěru, že to mimo jiné byla touha po slávě, která mu byla drogou a jíž často podřizoval svoje postoje. Toho dovedlo dokonale využít jeho okolí a zejména Západ tím, že mu nejen slávu poskytly, ale také z něho učinily [[w:Trojský_kůň#P.C5.99enesen.C3.BD_v.C3.BDznam_.C3.BAslov.C3.AD_Trojsk.C3.BD_k.C5.AF.C5.88_v_sou.C4.8Dasnosti|trojského koně]] v úsilí o porážku socialismu. V tom byl Gorbačov blíž [[w:Alexander_Dubček|A. Dubčekovi]], jehož postoje taktéž silně ovlivňoval lesk slávy a popularity, která se v dnešním světě nezískává zaslouženě, ale vyrábí se podle potřeb.“ ''(s. 99)''▼
* „Nedocenili jsme také, že Praha je nejen významným centrem průmyslu, [[w:Proletariát|dělnické třídy]], ale také centrum [[w:Maloměšťák|maloměšťáctví]] a různého [[w:Elitářství|elitářství]]. Existovalo a existuje zde nemalé soustředění těch, kteří se cítili socialistickými změnami poškozeni ekonomicky (svědčí o tom vysoký počet [[w:Restituce|restituentů]]) či politicky a společensky, včetně stranických pohovorů v roce 1970, i nemálo těch, jejichž osobní ambice nebyly naplněny, a i ti, kdož se v důsledku různých důvodů cítili ukřivděni.“ ''(s. 110)''▼
* „Základní masou demonstrantů byli školáci a studenti, kulturní pracovníci, k nimž se postupně připojila i část dělníků a úředníků. Používaly se všechny možné formy působení na veřejnost – [[w:Stávka|stávky]], stávková pohotovost, setkání v divadlech, návštěvy závodů studenty a herci, velká shromáždění s řadou krátkých projevů a doplněných vystoupením herců a zpěváků a hudebních skupin, což vytvářelo zvláštní atmosféru jednoty, uspokojovalo mentalitu mládeže a zvyšovalo emoce, přitažlivost a bojovnost i odvahu. Zvlášť aktivní úlohu hráli studenti a profesoři pražských uměleckých škol, v nichž byly pěstovány opoziční nálady, nepřátelský vztah ke [[w:Komunistická_strana_Československa|KSČ]] a [[w:Socialistický_svaz_mládeže|SSM]], elitářství a přezíravý postoj k pracujícímu člověku. To bylo i zdrojem jejich opoziční aktivity i vlivu na ostatní studenty. Přitom šlo většinou o děti umělců, které byly při velkém počtu uchazečů přednostně přijímány.“ ''(s. 114)''▼
* „Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy [[w:Komunistická_strana_Čech_a_Moravy|KSČM]] [[w:Jiří_Svoboda_(režisér)|J. Svobody]], podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „[[w:Totalitarismus|totalitní]]“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi [[w:Valtr_Komárek|Valtr Komárek]]. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel [[w:Prognostický_ústav|Prognostického ústavu]] [[w:Československá_akademie_věd|ČSAV]] měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka [[w:Václav_Klaus|Klaus]], [[w:Karel_Dyba|Dyba]], [[w:Vladimír_Dlouhý_(ekonom)|Dlouhý]] a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování [[w:Václav_Havel|V. Havlovi]] a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – [[w:Socialismus_s_lidskou_tváří|„s lidskou tváří“]], zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od [[w:Pražské_jaro_1968|roku 1968]] – nesnaží zastírat.“ ''(s. 118)''▼
=== Projev na 33. pražské teoreticko-politické konferenci, 3. 11. 2012 - Výběr ===
* „Základní příčinou porážky roku 1989 nebyla neschopnost socialismu řešit problémy, ani ekonomická zaostalost či potíže tehdejší situace, ale důsledky [[w:Michail_Sergejevič_Gorbačov|Gorbačovovy]] politiky přestavby, která narušila stávající systém, došlo k jakémusi »[[w:Černobylská_havárie|Černobylu]] v politické oblasti«, a jež otevřela cestu k restauraci kapitalismu [[w:Seznam_socialistických_států|nejen]] v [[w:Sovětský_svaz|Sovětském svazu]], ale i v [[w:Socialistický_stát|socialistických]] a [[w:Lidová_demokracie|lidových]] [[w:Východní_blok|zemích Evropy]]. Půl miliarda lidí se stala součástí kapitalistického světa.“
* „Je jasné, že je nezbytné reagovat na společenský vývoj ve světě, zvyšovat přitažlivost politiky [[w:Komunistická_strana|komunistických stran]], reagovat na změny, ale nesmí se zapomenout, že tím nejdůležitějším v [[w:Ideologie|ideologii]] [[w:Marxismus-leninismus|marxismu-leninismu]] je učení o [[w:Třídní_boj|třídním boji]], o třídním přístupu k řešení společenských problémů! Všechny pokusy neakceptovat tuto skutečnost škodí straně a jejím revolučním změnám, jejichž cílem je odstranění kapitalismu a vybudování socialismu. Je nepřijatelné toto ignorovat, jak to ukázala [[w:Reálný_socialismus|praxe socialismu]] i obnova kapitalismu.“
== V dílech ==
=== V písních Karla Kryla ===
Řádek 38 ⟶ 34:
* Prý vyjde nová kniha pohádek, bude se jmenovat Kocour Mikeš, kozel Kokeš a Miloš Jakeš. ''(předlistopadový vtip po projevu v Červeném Hrádku)''
* Miloši končíme. Myloš Jakeš - kůl v plotě. Miloše do koše. Nechceme kůl v plotě. Generálnímu tajemníkovi generální stávku! 1. pád: Jakeš, 2. pád: bez [[w:Miroslav_Štěpán|Štěpána]]. ''(hesla na transparentech a plakátech v [[w:Sametová_revoluce|Listopadu 1989]])''
== Dílo ==
▲* „[[w:Rozpad_Sovětského_svazu|Rozpad SSSR]], [[w:Komunistická_strana_Sovětského_svazu|KSSS]], porážka socialismu v řadě zemí Evropy a negace dohod [[w:Jaltská_konference|Jaltské]] a [[w:Postupimská_konference|Postupimské]] [[w:Mezinárodní_konference|konference]] šéfů vlád SSSR, USA a Velké Británie vedou nutně k otázce, zda šlo ze strany Gorbačova o omyl, neschopnost, či zradu. Soudě podle jeho postojů po tzv. [[w:Srpnový_puč|pokusu o převrat v SSSR]] v srpnu roku 1992 možno hovořit o zradě. Bohužel, navíc i o ztrátě morálky.“ ''(s. 99)''
▲* „Přemýšlím-li, kde hledat příčinu vývoje postojů M. Gorbačova, pak docházím k závěru, že to mimo jiné byla touha po slávě, která mu byla drogou a jíž často podřizoval svoje postoje. Toho dovedlo dokonale využít jeho okolí a zejména Západ tím, že mu nejen slávu poskytly, ale také z něho učinily [[w:Trojský_kůň#P.C5.99enesen.C3.BD_v.C3.BDznam_.C3.BAslov.C3.AD_Trojsk.C3.BD_k.C5.AF.C5.88_v_sou.C4.8Dasnosti|trojského koně]] v úsilí o porážku socialismu. V tom byl Gorbačov blíž [[w:Alexander_Dubček|A. Dubčekovi]], jehož postoje taktéž silně ovlivňoval lesk slávy a popularity, která se v dnešním světě nezískává zaslouženě, ale vyrábí se podle potřeb.“ ''(s. 99)''
▲* „Nedocenili jsme také, že Praha je nejen významným centrem průmyslu, [[w:Proletariát|dělnické třídy]], ale také centrum [[w:Maloměšťák|maloměšťáctví]] a různého [[w:Elitářství|elitářství]]. Existovalo a existuje zde nemalé soustředění těch, kteří se cítili socialistickými změnami poškozeni ekonomicky (svědčí o tom vysoký počet [[w:Restituce|restituentů]]) či politicky a společensky, včetně stranických pohovorů v roce 1970, i nemálo těch, jejichž osobní ambice nebyly naplněny, a i ti, kdož se v důsledku různých důvodů cítili ukřivděni.“ ''(s. 110)''
▲* „Základní masou demonstrantů byli školáci a studenti, kulturní pracovníci, k nimž se postupně připojila i část dělníků a úředníků. Používaly se všechny možné formy působení na veřejnost – [[w:Stávka|stávky]], stávková pohotovost, setkání v divadlech, návštěvy závodů studenty a herci, velká shromáždění s řadou krátkých projevů a doplněných vystoupením herců a zpěváků a hudebních skupin, což vytvářelo zvláštní atmosféru jednoty, uspokojovalo mentalitu mládeže a zvyšovalo emoce, přitažlivost a bojovnost i odvahu. Zvlášť aktivní úlohu hráli studenti a profesoři pražských uměleckých škol, v nichž byly pěstovány opoziční nálady, nepřátelský vztah ke [[w:Komunistická_strana_Československa|KSČ]] a [[w:Socialistický_svaz_mládeže|SSM]], elitářství a přezíravý postoj k pracujícímu člověku. To bylo i zdrojem jejich opoziční aktivity i vlivu na ostatní studenty. Přitom šlo většinou o děti umělců, které byly při velkém počtu uchazečů přednostně přijímány.“ ''(s. 114)''
▲* „Někteří členové strany a funkcionáři během listopadových událostí, včetně bývalého předsedy [[w:Komunistická_strana_Čech_a_Moravy|KSČM]] [[w:Jiří_Svoboda_(režisér)|J. Svobody]], podporovali opozici v době, kdy strana usilovala cestou přestavby o potřebné změny a překonání nedostatků a po 17. listopadu projevovali náramnou radost, že byl za jejich účasti svržen „[[w:Totalitarismus|totalitní]]“ režim. Tito lidé se, ať již v myslné představě, že pomohou socialismu, anebo se zlými úmysly, spojili s jeho nepřáteli. Nelze jim odpustit, s jakou aktivitou a servilností vůči strůjcům státního převratu se podíleli na hanobení revoluční minulosti a restauraci kapitalismu. Zazářil mezi nimi [[w:Valtr_Komárek|Valtr Komárek]]. Tento někdy až servilně se nám podbízející ředitel [[w:Prognostický_ústav|Prognostického ústavu]] [[w:Československá_akademie_věd|ČSAV]] měl otevřené dveře k většině vedoucích představitelů strany a vlády. Aktivně se podílel na vypracování cest dalšího sociálně ekonomického rozvoje. Analýzy a návrhy vycházející z Prognostického ústavu, jemuž jeho kritici říkali „Jakešova věštírna“, byly vedením strany využívány. Proto bylo pro mne a nejenom pro mne překvapující, jak se tento „prominentní“ ředitel stal v listopadu předním kritikem socialismu a hlavním licoměrným žalobcem vedení strany, které nazval „mafií“. Skutečnost ovšem byla taková, že pokud lze vůbec mluvit o nějaké mafii, pak fungovala především v Prognostickém ústavu v čele s V. Komárkem. Svědčí o tom, že z jeho nepočetných řad vzešli vedle Komárka [[w:Václav_Klaus|Klaus]], [[w:Karel_Dyba|Dyba]], [[w:Vladimír_Dlouhý_(ekonom)|Dlouhý]] a další, kteří stanuli ve vysokých vládních funkcích a dnes navlékli dresy různých politických stran. Patří mezi ně nemálo bývalých členů a funkcionářů KSČ, kteří byli po roce 1968 vyloučeni nebo vyškrnuti. Jejich přisluhování [[w:Václav_Havel|V. Havlovi]] a jiným představitelům dnešní moci, jejich neochota či zbabělost postavit se na stranu socialismu třeba – jak kdysi uváděli – [[w:Socialismus_s_lidskou_tváří|„s lidskou tváří“]], zcela jasně odhalily jejich „pravou tvář“ a jejich skutečné úmysly, které se už dnes – na rozdíl od [[w:Pražské_jaro_1968|roku 1968]] – nesnaží zastírat.“ ''(s. 118)''
== Externí odkazy ==
| |||