Karel Čapek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
delink biografie |
→Výroky: U řady citátů chybějí zdroje. |
||
Řádek 4:
== Výroky ==
* Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Budiž poznamenáno, že každý děj je nevyhnutelně fantastický. Neboť každý děj vzniká nárazem fantazie na skutečnost, je jejím důsledkem. Jsou lidé, kteří nedovedou vyslovit slovo „fantazie“ než s přídechem politování. Nuže, tito lidé to mohou přivést do páté nebo i do čtvrté hodnostní třídy, ale nepřivedou to ani k jednomu jedinému dobrodružství.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Celý náš [[život]] se utváří mezi tím, co chceme a co musíme.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Člověk]] se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Člověk]] se víc [[Stud|stydí]] za svou [[pitomost]] než za své [[hřích]]y.<ref>{{Citace monografie|jméno=Karel|příjmení=Čapek|titul=Povídky z jedné kapsy|kapitola=Naprostý důkaz|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/Pov%C3%ADdky_z_jedn%C3%A9_kapsy/Naprost%C3%BD_d%C5%AFkaz}}</ref><ref>Rovnost 5. 10. 1990</ref>
* Děsím se davu, je nejkrutější a [[hloupost|nejhloupější]] ze všech přírodních živlů.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Fantazie]], to není představovat si, čím by věci mohly být, ale udělat to z nich.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Hřích]] je jistý špatný stav [[duše]], kdežto [[zločin]] je jistý špatný průběh věci. Jsou těžké hříchy, jež nejsou těžkými zločiny, a naopak.<ref>Sfinga křížovka 25/2007</ref>
* [[Humor]] je [[demokracie|nejdemokratičtější]] z lidských zvyků.<ref>{{Citace monografie|jméno=Karel|příjmení=Čapek|titul=Marsyas čili na okraj literatury|kapitola=Několik poznámek o lidovém humoru|místo=Praha|vydavatel=Aventinum|rok=1931|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/Marsyas_%C4%8Dili_na_okraj_literatury/N%C4%9Bkolik_pozn%C3%A1mek_o_lidov%C3%A9m_humoru}}</ref>
* [[Humor]] je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Chtěl bych jednou v životě napsat [[Kniha|knihu]], která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* I na spáleništi si někdo ohřívá svou polévku.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Jen dolů, dolů spět,<br />toť meta vytoužená:<br />svět chce být polosvět,<br />žena — být položena —{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Jen malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Když nemám co dělat, pracuji.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Mládí|Mladá]] generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk dát něco světu, musí sedět na svém poli a dřít jako nádeník.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Na tom okraji už nezbývá mnoho z tvé znamenitosti, člověče, nic z toho, čím se naparuješ v životě; ještě tam zbývá pohlaví, [[strach]], samolibost a několik jiných věcí, za které se většinou stydíš; snad to jsou poslední věci člověka.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Nemůže se o nás sice říkat, že náruživě uctíváme [[stát]]; ale přesto jsme fanatičtí etatisti; všechno čekáme jen od [[stát]]u, všechno mu ukládáme a div se nedomáháme toho, aby nás přišel podrbat soudní sluha, kousne-li nás blecha. Jeden z našich [[národ]]ních rysů je silná nechuť k [[úřad]]ům, ale stejně výrazným rysem naší [[národ]]ní povahy je mystická důvěra, že [[úřad]]y se mají o všechno postarat a mají k tomu plno prostředků. ''(1925)''{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho [[lev]].{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* (O snech)... Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.<ref>Fragment novinového článku z Lidových novin 18.11.1921</ref>
* [[Pesimismus]] je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.<ref>{{Citace monografie|jméno=Karel|příjmení=Čapek|titul=O věcech obecných čili Zóon politikon|místo=Praha|vydavatel=Československý spisovatel|rok=1991|kapitola=O pesimismu|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/O_v%C4%9Bcech_obecn%C3%BDch_%C4%8Dili_Z%C3%B3on_politikon/O_pesimismu}}</ref>
* Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Pravá [[láska]] je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Úspěch a neúspěch. Neúspěch znamená neužít přiležitosti. Úspěch znamená zneužít příležitosti.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Válka]] je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je [[otroctví]].{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi.<ref>{{Citace monografie| příjmení = Čapek| jméno = Karel | odkaz na autora = | titul = Továrna na Absolutno | vydavatel = Millennium Publishing s.r.o.| místo = Praha| rok = 2009 | isbn = 978-80-86201-56-6 | kapitola = Konec všemu | strany = 162 | jazyk = }}</ref>
* Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory, je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V [[politika|politice]] se však nepracuje inženýrsky: udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat: tomu se ovšem říká fušerská práce. ''(1925)''{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu ''naši'' lavičku? Víš tam v ''našem'' lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to ''jejich!''<ref>Lidové noviny, roč. 1923, cit. dle K. Čapek: Na břehu dnů. Čs. spisovatel Praha 1978, s. 90</ref>
* Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* [[Vzdělanost|Vzdělání]] je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve [[škola|škole]].<ref>Vladimíra Spilková a kolektiv: ''Proměny primárního vzdělávání v ČR'', Portál, Praha 2005, str. 49, ISBN 80-7178-942-9</ref>
* Zrcadlo: člověk je jen má představa.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samým.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
* Žijeme v nadprodukci poznatků, které už nemůžeme zkonzumovat.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
=== O literatuře ===
Řádek 55:
* Člověk, který píše do [[noviny|novin]], pro novinový papír, upíraje oči na lidi, pro něž píše, nemá pocit, že plní nějaký velejemný úkol, hodný ručního papíru a omezené tiráže, připadá si spíš jako dělník, ale ujišťuji vás, že to naprosto není pocit ponižující.<ref name=NT>Nedělní telegraf, 26. dubna 1992, s. XIV-XV</ref>
* Pravím, že je špatným novinářem a špatným spisovatelem novin, kdo uzavírá sebe sama v jakousi uzoučkou duchovní specializaci. Být v novinách a psát pro noviny, to znamená mít především vztah ke všemu, co jest, nalézt živý, přímý, demokratický zájem o celou skutečnost bez [[intelektuál]]ního fouňovství.<ref name=NT/>
* Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.{{Doplňte zdroj|20200128155657}}
== Reference ==
| |||