Verze z 30. 12. 2017, 13:21 editovat JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 46 447 editací m Robot: kosmetické úpravy ← Porovnání se starší verzí		Verze z 14. 4. 2020, 05:42 editovat zrušit editaci Vlakovod (diskuse \| příspěvky) 13 914 editací +wikilinks; +nbsp; +lit(kniha) +ext(wiki) Porovnání s novější verzí →
Řádek 1: '''''Sto roků samoty''''' (špaň. ''Cien años de soledad'', 1.  vydání  1967) je nejznámější román [[Gabriel García Márquez\|Gabriela Garcíi Márqueze]]. Vypráví o  několika generacích rozvětvené rodiny Buendíů a  osudech jihoamerické vesničky Macondo v  průběhu století. V  rodině Buendíů se neustále vyskytují podobné povahové rysy, především sklon k  osamělosti a  nedostatku citu. ---- * Macondo v oněch dobách sestávalo z dvaceti domků z hlíny a divokého rákosu, postavených na břehu řeky, jejíž průzračné vody se hnaly řečištěm plným ohlazených kamenů, bílých a obrovských jako předvěká vejce. Svět byl tak mladý, že řada věcí ještě neměla jméno, a kdo o nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat prstem.▼ * ''José Aracadio Buendía'': Když nikdo nechce jít, půjdeme sami.<br>''Úrsula Buendíová'': Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil syn.<br>''José Aracadio Buendía'': Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není člověk doma, dokud tam někoho nepochoval.▼ ▲* Macondo v  oněch dobách sestávalo z  dvaceti domků z  [[hlína\|hlíny]] a  divokého rákosu, postavených na ~~břehu~~[[břeh]]u [[řeka\|řeky]], jejíž průzračné [[voda\|vody]] se hnaly ~~řečištěm~~[[řečiště]]m plným ohlazených [[kámen\|kamenů]], bílých a  obrovských jako předvěká [[vejce]]. [[Svět]] byl tak mladý, že řada ~~věcí~~[[věc]]í ještě neměla [[jméno]], a  kdo o  nich chtěl hovořit, musel na ně ukázat ~~prstem~~[[prst]]em. * Nejlepší přítel je ten, co včera umřel.▼ ▲* ''José Aracadio Buendía'': Když nikdo nechce jít, půjdeme sami.<br>''Úrsula Buendíová'': Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tady, poněvadž tady se nám narodil [[syn]].<br>''José Aracadio Buendía'': Ještě nám tu nikdo neumřel. Nikde není [[člověk]] [[domov\|doma]], dokud tam někoho nepochoval. * Fernanda si přivezla krásný kalendáříček se zlatými klíčky, ve kterém jí její duchovní pastýřka fialovým inkoustem označila dny pohlavní zdrženlivosti. Po odečtení velikonočního týdne, nedělí, církevních svátků, prvních pátků v měsíci, dnů v ústraní, půstů a každoměsíčních zábran scvrkl se její rok na dvaačtyřicet dní, roztroušených ve změti fialových křížků.▼ ▲* Nejlepší [[přítel]] je ten, co včera umřel. * Při hledání ztracených věcí jsou ustálené návyky jen na obtíž, a proto bývá tak těžké je najít.▼ ▲* Fernanda si přivezla krásný kalendáříček se zlatými klíčky, ve kterém jí její duchovní [[pastýřka]] fialovým ~~inkoustem~~[[inkoust]]em označila dny pohlavní ~~zdrženlivosti~~[[zdrženlivost]]i. Po odečtení velikonočního týdne, nedělí, církevních svátků, prvních pátků v  měsíci, dnů v  ústraní, ~~půstů~~[[půst]]ů a  každoměsíčních zábran scvrkl se její [[rok]] na [[42\|dvaačtyřicet]] dní, roztroušených ve změti fialových [[křížek\|křížků]]. * Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům už se vrátit nelze a nejvytrvalejší láska je koneckonců něco pomíjivého.▼ ▲* Při hledání ztracených ~~věcí~~[[věc]]í jsou ustálené ~~návyky~~[[návyk]]y jen na [[obtíž]], a  proto bývá tak těžké je najít. ▲* [[Minulost]] je [[lež]], [[paměť]] nezná [[cesta\|cesty]] zpátky, k  někdejším jarům už se vrátit nelze a  nejvytrvalejší [[láska]] je koneckonců něco pomíjivého. == Literatura == * MÁRQUEZ, Gabriel García. ''Sto roků samoty''. Ze španělštiny přel. Vladimír Medek. 1. vyd. Praha: Odeon, 2012. 320 S. ISBN 978-80-207-1438-1 == Externí odkazy == {{Wikipedie\|článek=Sto roků samoty}} [[Kategorie:Díla:Romány]]

Dílo:Sto roků samoty: Porovnání verzí