Před deseti lety jsme všichni doufali, že překoná nemoc, která ho přepadla, ale místo toho se on – a s ním my jako hudebníci i publikum – mohl těšit z neobyčejného babího léta, v němž se nezapomenutelným způsobem spojily aspekty jeho umění. Ten years ago we all wondered whether he would survive the illness which has now claimed him, but instead, he, and we as musicians and public, could enjoy an extraordinary Indian summer, in which all the facets of his art came together in an unforgettable way.[1] — Simon Rattle (o Claudiu Abbadovi)