Dílo:Anarchistická etika

Anarchistická etika je kniha ruského anarchokomunistického teoretika Petra Alexejeviče Kropotkina v níž jsou obsaženy jeho čtyři eseje.[1]

VýrokyEditovat

Etické principy anarchismuEditovat

  • „Proč bych měl vyznávat tuto pokryteckou morálku?“ táže se člověk, který se zbavil strachu, kterou v lidech vypěstovalo náboženství, „ať už je to jaká chce mravnost, proč by měla být povinná?“
  • Mandeville se podobně jako Fourier, který psal téměř o sto let později, dožadoval volného projevování vášní, protože z těch se jinak stávají špatnosti.
  • „Neskláněj se před žádnou autoritou, ať je jak chce vážená. Neprohlašuj za víru žádný názor, který není obhájen rozumem.“
  • „Kdyby se někdo obětavé revolucionářky třeba ještě minutu před popravou zeptal, jestli by svůj život, v němž ji neustále pronásledovali carští psi, anebo třeba i svoji smrt, nevyměnila za existenci mizerného podvodníka, který je živ z okrádání svých dělníků, odpověděla by záporně, protože tato žena nacházela nejvyšší uspokojení ve svém životě a v boji proti vládnoucím zrůdám a všechno ostatní, co existuje mimo tento boj, všechny drobné radovánky a všechny malinké hořkosti měšťáckého štěstíčka jsou pro ni nejvyšší měrou nicotné, nudné a ubohé! „Vy nežijete,“ řekla by jim, „vy jenom přežíváte, ale já, já jsem žila!“
  • Všeobecným životním faktem (jiní řeknou „zákonem“) je vyhledávat uspokojení potřeb a vyhýbat se tomu, co přináší utrpení. V tom spočívá podstata života.
  • Všechny skutky, ať už ty, které nazýváme ctnostné, stejně jako ty, které nazýváme špatné, úctyhodné činy sebeoběti, stejně jako ubohé šejdířství, sympatické, stejně jako odporné činy, pramení z jednoho zdroje. Ke všemu dochází kvůli tomu, aby bylo učiněno za dost potřebě, která vychází z přirozenosti z daného člověka. Cílem všech je uspokojení potřeb, tj. radost anebo snaha vyhnout se nepříjemnostem.
  • Tito mudrcové tvrdí, že člověk jedná mravně kvůli vlastnímu prospěchu. Tím ignorují cit pro pospolitost, pocit sounáležitosti s celým lidstvem, který existuje v každém jedinci, tento cit však existuje, nehledě na to, jak vznikl. V jejich vysvětlení podle všeho je určitý kus pravdy, ale zdaleka to není celá pravda.
  • Čím je rozvinutější vaše představivost, tím jasněji si představíte, co cítí trpící bytost, a tím silnější a jemnější bude váš mravní cit.
  • Člověk by se snáze naučil chodit po čtyrech, než by se naučil žít bez mravního citu, protože ten se ve vývoji živočišného světa objevil dříve než chůze po dvou nohách. Náš mravní cit je přirozená schopnost, stejný jako smysly, třeba jako hmat nebo čich.
  • Je třeba uvést, že princip, podle něhož máme s jinými jednat tak, jak chceme, aby jednali s námi, není nic jiného než princip Rovnosti, tj. základní princip anarchismu. A copak se člověk může považovat za anarchistu, pokud podle něho v běžném životě nežije?
  • Ve starých dobách církev lidi strašila, aby je přinutila být mravnými. Víme, jak úspěšně. Je jasné, že svým vyhrožováním lidi jen kazila.
  • „My se nebojíme říci: „Dělej si co chceš, a dělej to, jak chceš,“ protože jsme přesvědčeni, že naprostá většina lidí bude díky tomu, že se budou vyvíjet a zbaví se starých pout, jednat způsobem, který bude pro společnost nejlepší.“
  • „Trváme na lásce a nenávisti, protože obojí živočišným společenstvím plně postačuje k tomu, aby mezi sebou zachovávala a rozvíjela mravní city, proto to bude tím spíše stačit lidskému rodu. Vyžadujeme jen jedno. Chceme odstranit vše, co v současné společnosti brání ve svobodném rozvoji těchto dvou citů. Chceme odstranit stát, církev, vykořisťování, soudce, kněží, vládu a vykořisťovatele.“
  • „A pokud náboženství dodnes existují, pak jenom proto, že vedle využívání nevědomosti vždycky lidi vyzývala právě k této odvaze a sebeoběti. Hlásíme se k ní také my, revolucionáři.“
  • Život může být silný, plodný a bohatý na silné pocity jedině tehdy, když odpovídá tomuto pociťování ideálu. Když budete jednat navzdory tomuto ideálu, ihned pocítíte, že váš život upadá do rozporu, že se z něj vytrácí celistvost a ztrácí na síle. Zkuste čím dál častěji zrazovat vlastní ideál a důsledek se brzy dostaví: zeslábnutí vůle a rozhodnosti. Pozvolna si budete uvědomovat, že ve vás už není tolik síly, tolik bezprostřednosti v rozhodování jako dřív. Stanete se zlomeným člověkem.
  • „Moralisté, kteří své systémy celkově budují na domnělém protikladu mezi egoistickými a altruistickými city, jdou bezpochyby po špatné cestě. Kdyby tento protiklad skutečně existoval, kdyby bylo štěstí individuality v rozporu se štěstím společnosti, lidský rod by ani nemohl existovat.“
  • „Vůbec však s danými podmínkami nehodláme uzavírat kompromis. Kompromis znamená uznat a souhlasit jen na polovinu. Povstaneme proti nim. Nenávidíme je. Právě ony z nás činí revolucionáře. Nesmíříme se s tím, proti čemu se bouříme. Odmítáme každý kompromis, dokonce i každý smír, a slibujeme si, že budeme proti těmto podmínkám bojovat až do konce.“
  • „Ihned, jak spatříš nespravedlnost, a hned, jak pochopíš životní nespravedlnost, lživost vědy nebo utrpení, které je pácháno na tvém příteli, povstaň proti této nespravedlnosti, lži a nerovnosti. Vstup do boje! Vždyť život je boj a život je tím plnější, čím zuřivější je boj. A teprve pak budeš žít a pochopíš, že několik hodin tohoto života bys nevyměnil za celá léta nudného přežívání v kalné hnilobě.“
  • „Bojuj, aby měli všichni možnost žít bohatým a přes okraj překypujícím životem. Věř tomu, že v tomto boji najdeš tak veliké radosti, že v žádné jiné činnosti nenajdeš nic, co by se jim mohlo vyrovnat.“

Spravedlnost a mravnostEditovat

  • „Pokud se lidstvo ve svém mravním vývoji chce pohnout vpřed, jeho prvním krokem musí být vyhlášení spravedlnosti, tj. rovnosti ve vztahu ke všem lidem.“
  • „Naopak, každý z nás v sobě zahrnuje více individualit a několik charakterů: pokud naše tíhnutí a sklony vzájemně neladí a na každém kroku jsou mezi sebou v rozporu, život se pro takového člověka stává nesnesitelný. V tu chvíli je vše, dokonce i smrt, lepší než tato neustálá rozdvojenost a věčné vnitřní střety, které člověka přivádějí k šílenství. Proto se člověk přiklání k té či oné straně, akceptuje jedno rozhodnutí.“

Morální volba L. N. TolstéhoEditovat

  • „Tolstoj vidí podstatu křesťanského učení v neodporování zlu. V průběhu prvních let po své duševní krizi hlásal absolutní neodporování zlu, tj. v naprostém souhlasu s doslovným a přesným smyslem slov evangleia, protože ta, jestliže jsou pojímána v souvislosti s textem o nastavení tváře ráně, zcela jasně hlásají plnou pokoru a smíření. Ale jak se zdá, Tolstoj si brzy uvědomil, že podobné učení nejenže není v souladu s jeho výše uvedenou definicí Boha, ale jednoduše vede k podněcování zla. Je v něm zahrnuto právě to dopouštění zla, které vždycky hlásala státní náboženství, aby hájila zájmy vládních tříd.“

O smyslu odplatyEditovat

  • „Jaký může mít morální vliv, pokud si vězeň stále říká, že pracuje pouze pro to, aby zbohatl jeho zaměstnavatel? Když dostane za celý týden práce 72 kopějek, může si společně s kamarády jen povzdechnout: „Vskutku, praví zloději nejsme my, ale ti, co nás tu drží.“
  • „A jestliže jsou lidé odsouzeni k tomu, aby po celý život zachovávali vůči ostatním lidem falešný vztah, sami se stávají falešnými.“
  • „Heslo našeho civilizovaného světa zní: „Bohatněte a ničte přitom vše, co vám přijde do cesty, používejte k tomu všechny prostředky, snad s vyjímkou těch, které by vás přivedly na lavici obžalovaných!“

ReferenceEditovat

  1. KROPOTKIN, Petr. Anarchistická etika. Olomouc : Votobia, 2000. 127 s. ISBN 80-7198-050-1.  

Externí odkazyEditovat