Otevřít hlavní menu


  • Tolik si jí vážil a tak se jí bál, že ji bezmála miloval.
  • Krása ... spasí svět.
  • Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před jícen děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče.
  • Kdo nemá národ, ten nemá ani Boha! Bud'te si jistí, že všichni ti, kteří přestali chápat svůj národ a ztrácí s ním spojení zároveň ztrácí svou otcovskou víru a stávají se bud' lhostejnými nebo ateisty.
  • Dávno už mě trápí jistá myšlenka, ale bál jsem se z ní udělat román, protože je to námět velmi obtížný a nejsem na něj dost připraven, zároveň však je nesmírně lákavý a jsem do něj zamilován. Jde o zobrazení dokonalého, krásného člověka. Nemůže být snad nic obtížnějšího, zvláště v naší době... Jenom á zoufalá situace mě přinutila, abych sáhl po této nedozrálé myšlence... Všichni spisovatelé, nejen naši, ale i všichni evropští, pokud se snažili zobrazit kladnou krásnou postavu měli vesměs neúspěch. Protože je to úkol nadlidský. Krásné je ideál a ani u nás, ani v civilisované Evropě nebyl tento ideál dosud vypracován. Z krásných postav křest'anské literatury je nejucelenější Don Quijote. Je však krásný jedině proto, že je zároveň směšný. Dickensův Pickwik (mnohem slabší myšlenka, než Quijote, ale přece veliká) je také směšný a jen tím vyhrává. U čtenáře vzniká soucit k vysmívané kráse neznající svou cenu, a tudíž i sympatie. Takto vznícený soucit je právě tajemstvím humoru. Jean Valjean (Hugův) je také silný pokus, jenže budí sympatii svým hrozným neštěstím a tím, jak je k němu společnost nespravedlivá. Já nemám nic podobného, vůbec nic, a proto se bojím, že to bude naprostý nezdar. (Dostojevskij o Idiotovi)