Dílo:Jára Cimrman ležící, spící

Jára Cimrman ležící, spící je český film režiséra Ladislava Smoljaka z roku 1983.

Obsazení

Cimrman

Zdeněk Svěrák

Průvodkyně

Valerie Kaplanová

Výroky

Úvod

Průvodkyně: Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman.

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Jára Cimrman inspirující

Marconi: Strhal jste mi telegrafní dráty!
Cimrman: Zkuste to bez drátů, milý Marconi.

Cimrman: Na čem pracujete, doktore Čechove?
Čechov: Píši „Dvě sestry“.
Cimrman: A není to málo, Antone Pavloviči?

Jára Cimrman pozdě přicházející

Cimrman si chce nechat patentovat pojistku, žárovku, akumulátor, dynamo a elektroměr. Vše vyndá úředníkovi na stůl, ten ale ze skříně vyndá tytéž předměty a povídá:
Úředník patentního úřadu: Edison. Teď tu byl. Nic jiného nemáte?
Cimrman: No tak... měl bych, ale... nevím.
Úředník: No, ukažte to! ... Co to je?
Cimrman: Dvoudílné plavky.
Úředník: Vidíte, aspoň něco. (Píše: jedny plavky dvojdílné)

Jára Cimrman tvořící

Malíř Luděk Marold s Cimrmanem procházejí Prahou:
Marold (vidí F. Křižíka na lampě): Ty spadneš, Křižíku! (Potkají Světlou a zastaví se.)
Světlá: Promiňte, není to náhodou Cimrman?
Cimrman: A není to náhodou Karolína Světlá?
Světlá: Kdepak jste se toulal, vy šibale? Vzpomínáte si, jak jste mě zavedl k tomu kříži u potoka? Tak to jsem už zpracovala. Má to 230 stran. (Prochází J. V. Myslbek s modelem sochy sv. Václava) Myslbeku, podívejte, kdo k nám přijel!
Myslbek: Vítám vás, Cimrmane. Promiňte, já strašně spěchám. (Myslbek vrazí do přicházejícího A. Dvořáka.) Promiňte!
Dvořák: Dívejte se na cestu, člověče!
Cimrman: Dvořáku! Tak už jste z Nového Yorku doma?
Dvořák: Doma je doma. Taky by ses už mohl usadit, Cimrmane.
(Marold s Cimrmanem pokračují v cestě a potkají cestovatele Holuba s manželkou, Cimrman se ho ptá:)
Cimrman: Dobrý den, doktore Holube, jedete letos zase do Afriky?
Paní Holubová: Doma bude, už se narajzoval dost!
Holub: Asi ne.

Jára Cimrman bořící

Cimrman se stal domácím učitelem dětí následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Následník zajde za Cimrmanem, když vyučuje děti, se ho na něco optat:
Následník: Cimrmane, toho Nývlta ještě vemte do parády. A propos, co probíráte?
Cimrman: Habsburská monarchie, kolébka národů.
Následník: Dobře. Tak až to dokončíte, přijďte za mnou do šíscimry. (Odejde.)
Cimrman: Tak si to děti shrneme. Monarchie je zřízení jaké? No... pro...
Děti: Prohnilé...
Cimrman: Nejlepší státní zřízení je co? Repu...
Děti: ...blika...
Cimrman: Ale tatínkovi to nebudeme co?
Děti: Řikat.

Cimrman jde za následníkem do šíscimry a klepe na dveře, ozve se: „Herein!“. Cimrman ale nejde dovnitř a zaklepe znovu, ozve se více nahlas „Herein!“. Cimrman ale opět nejde dovnitř a zaklepe potřetí, až se ozve: „Na ja, tak tedy VSTUPTE, Donner Wetter!"

Cimrman s dvojníkem následníka Nývltem:
Cimrman: Čili Nývlte, až skončí lov, arcivévoda nenápadně zmizí a kočáry se seřadí na prohlídku vesnic. Ty pojedeš v tom prvnim. Pojď, zkusíme si to s těma rukama, jak jsme se to včera učili. Ať žije František Ferdinand! (Nývlt mává.) Sláva následníkovi! A nešťourej se pořád v tom nose, kolikrát ti to mám řikat! Jsi Habsburk. Když tam něco máš, tak se vysmrkej!
Nývlt: Mě to nebaví.
Cimrman: Tak to ne, Nývlte, to ne. Podívej se na svoje ruce. No podivej se... Bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah. Uškrtil jsi prakticky všechny svoje příbuzný. Kdybys mu nebyl podobnej, strávíš zbytek života na Borech. Tak si to rozmysli.

Jára Cimrman, Pacov

Před divadelním představením Cimrmanovy kočovné společnosti:
Anežka: Heleďte, bude doufám na závěr Vichr z hor. Ta scénka se osvědčila.
Cimrman: Ale to je zbytečný, Anežko. Uvidíte, že tentokrát se bez něj obejdeme.
Herečka: Ne, ne. Bez Vichru z hor do toho nejdu.
Herec: Ta scénka se osvědčila. Nevidim důvod, proč by se neměla dělat.
Herci: Ano... správně.
Herec: Vichr je sichr.
Herečka: A je to mimochodem to nejlepší, co jste kdy napsal.
Cimrman: Tak dobře no, tak Vichr si necháme v záloze.

Jára Cimrman, Liptákov

Cimrman vyučuje v místní škole:
Cimrman: Tak děti, jestlipak znáte naše české velikány?
Žák: Hus.
Cimrman: Dobře. (zapíše jméno na tabuli) Kdo další?
Žákyně: Komenský.
Cimrman: Správně. (zapíše na tabuli) A ty?
Německý žák Konrad (Henlein): Schiller.
Cimrman: To je Němec. No, kdo další? (...) Nikdo jiný? No?
Žákyně: Smetana.
Cimrman: Správně, Smetana. (zapíše na tabuli) Ještě někdo? Promiňte, děti, ještě jsem se vám nepředstavil. Já se jmenuji Cimrman. (zapíše své jméno na tabuli pod ta ostatní)

Při hodině tělocviku:
Cimrman: V životě narazíte na nějakou překážku. Tyrš, ten říká: přeskoč, přelez, ale nepodlézej. Já říkám: můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej!

Související

• Jára Cimrman

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Jára Cimrman ležící, spící ve Wikipedii