Dílo:Lincoln 1933

Lincoln 1933 (1970) je soubor amerických vzpomínek, povídek i pohádek pro dospělé, z jejichž každičké řádky dýchá člověčenství autora, Jana Wericha.[1]

VýrokyEditovat

  • [...] Vždycky se na nás usmíval; jednou se nás náhle zeptal, odkud jsme. Prozradili jsme mu, že z Československa.
    Číňan se podivil a pak se zeptal: „Je to velká země?“
    „Ne. To je malá země.“
    „Jak malá? Jako Spojené státy?“
    „Menší. Daleko menší.“
    Když jsme si přišli pro čisté košile, nejenom že se usmíval. Jásal. Postavil před nás malý globus: „Pánové, pánové! Já hledal, já díval a díval a točil a já našel!“ Náhle se přestal usmívat a smutně pronesl: „To vůbec není země, to je plácek!“[2]
  • A na konci všeho byla tma.
    Abychom znovu nemusili volat: „Budiž světlo!“ Abychom nemusili znovu začínat znovu, proto básníci píšou básně, malíři malují obrazyklauni metají kozelce.[3]
  • V poslední chvíli před odjezdem na zájezd bylo zjištěno, že oba hudebníci jsou vlastně přespočetní, i bylo jim dovoleno zůstat doma a cvičit.[4]
  • Zmocnil se jich pocit, kterému se říká komplex méněcennosti. Jedinci, někdy i národové tímto komplexem potrefení věří, že svou malost odstraní, když prohlásí ostatní jedince či národy za ještě menší než jsou sami. V zajetí tohoto bludu stávají se zlí, krutí, násilní a hlavně jsou hloupí.[5]

ReferenceEditovat

  1. WERICH, Jan. Lincoln 1933. 2. vyd. Praha : Olympia, 1990. 139 s. ISBN 80-7033-088-0.  
  2. Lincoln 1933, str. 25.
  3. Velikonoční povídka, str. 100.
  4. Za šťastnou lásku bas, str. 109.
  5. Žluté mužátko, str. 130.