Dagmar Vaněčková

Dagmar Vaněčková (28. února 1933, České Budějovice – 4. května 2015, Třeboň) byla česká novinářka, redaktorka, autorka politologických článků, signatářka Charty 77 a dlouholetá spolupracovnice rádia Svobodná Evropa a časopisu Listy.

Výroky

• Měla jsem na starost studentské svazy a začala tam vydávat časopis. To byla nesmírně zajímavá práce, v redakční radě seděli zahraniční studenti, kteří k nám tehdy přicházeli z Afriky nebo Latinské Ameriky. Měli úroveň a jejich prostřednictvím jsem zase trochu poznala svět.
• Doba se uvolňovala a byla velmi živá. Mohli jsme číst Hrabala, kterého miluji, a seznámila jsem se s mistrem Jaroslavem Seifertem a dalšími osobnostmi.
• V jednom z prvních příspěvků pro Svědectví jsem se vyznala, že osobně pokládám svůj odchod z vlasti za selhání, protože jsem opustila společenství lidí, nejen chartistů, s nimiž jsem sdílela po určitý čas společný osud. Proto jsme s mým mužem považovali za samozřejmé, že exilem účast na tomto společenství nekončí.
• Dostala jsem na starost studentské svazy z arabského světa včetně Maghrebu, aniž bych občas nefušovala do teritorií dvou kolegyň v černé Africe a Latinské Americe. Do mé sféry patřili i Kurdové, jimž byl úřady povolen vlastní svaz. Tak se stalo, že jsem v obraznosti poznávala notný kus světa; to vyhovovalo mé dobrodružné povaze a touze po cestách, i když jsem nikdy a nikam služebně vyslána nebyla.
• Bohatá korespondence (tajná i poštou), zveřejněné texty, založení československého výboru v Mezinárodní společnosti pro lidská práva, dvouletá akreditace na následné helsinské konferenci, intenzivní spolupráce s RFE (Radio Free Europe) – to vše mělo za cíl nejen udržovat spojení a informovat domov, ale hlavně na mezinárodním poli poutat pozornost k porušování lidských práv v tehdejším Československu.
• Exil je zvláštní, nezastupitelná životní zkušenost. Přes všechny obtíže, neúspěchy a hořkosti se stal neocenitelnou součástí mé životní pouti.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Dagmar Vaněčková ve Wikipedii