Diskuse:Smrt
Poslední komentář: před 8 lety od uživatele 78.136.183.1 v tématu „„Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika."“
Tohle řazení podle abecedy... editovat
...je vlastně podle čeho? Podle začátku citátu, podle toho, kdo citát vyslovil, nebo podle ještě něčeho jiného? Mám pocit, že v tom je nepořádek. Chtěl jsem dnes přidat jeden citát, ale nevím kam. --Okino (diskuse) 24. 4. 2014, 15:34 (UTC)
- Zvykem je abecedně podle začátku českého znění citátu. Zrovna na této stránce to byla ojedinělá akce, která nenašla podporu, ale ani ji nikdo nerevertoval. --Milda (diskuse) 24. 4. 2014, 16:19 (UTC)
„Smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika." editovat
Původcem tohoto bonmotu není J. V. Stalin.
- Známý německý spisovatel Kurt Tucholsky publikoval nejprve v tisku (Vossische Zeitung, 1925) a později knižně následující anekdotu: "Darauf sagt ein Diplomat vom Quai d´Orsay: «Der Krieg? Ich kann das nicht so schrecklich finden! Der Tod eines Menschen: das ist eine Katastrophe. Hunderttausend Tote: das ist eine Statistik!»" [Povídá diplomat z Quai d'Orsay (fr. ministerstva zahraničí): Válka? Tu neshledávám tak hroznou! Smrt jednoho člověka: to je katastrofa. Sto tisíc mrtvých: to je statistika.] (TUCHOLSKY, Kurt. Lerne lachen ohne zu Weinen. 1.-10. Taus. Berlin: Ernst Rowohlt, 1931. 426 s. Uvedená anekdota je na str. 148, v kapitole Französischer Witz.)
- Německý spisovatel Erich Maria Remarque končí 8. kapitolu románu Černý obelisk, jehož 1. vydání vyšlo v roce 1956, touto větou: „Aber das ist wohl so, weil ein einzelner immer der Tod ist — und zwei Millionen immer nur eine Statistik." [„To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika."] (REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Přeložil Jan Scheinost. Odeon : Praha 1975.)
- Snahy připsat zmíněný bonmot Stalinovi se objevují od konce 50. let 20. století. V roce 1958 byl v New York Times uveřejněn článek, který přisuzuje tento výrok Stalinovi. Britský spisovatel John le Carré mu obdobný výrok připisuje v románu The Spy Who Came in from the Cold, který vyšel v roce 1965 (česky vydáno s názvem Špion, který se vrátil z chladu). Anton Vladimirovič Antonov-Ovsejenko tvrdí v knize The Time of Stalin: Portrait of a Tyranny (Stalinova doba : Portrét tyrana), kterou vydal roku 1981 v New Yorku, že Stalin tento bonmot vyslovil na Teheránské konferenci (28.11. – 1.12.1943). Nikde však nejsou uvedny přesvědčivé doklady, že Stalin nějakou podobnou větu opravdu pronesl. Anglická Wikipedie uvedený citát řadí do kategorie „misattributed", tedy výroků Stalinovi mylně připisovaných.