Egon Schiele

Egon Schiele (12. června 1890 – 31. října 1918) byl rakouský malíř a kreslíř.

Výroky

Nový umělec je a musí být za každou cenu sebou samým, musí být tvůrcem, musí stavět základ bezprostředně, bez použití všeho minulého a tradičního, zcela sám. Pak je novým umělcem.
Omezovat umělce je zločin. Je to jako vraždit život v zárodku.
Kreslit ženy, ty krásné ženy, jejich geniální linie… Myslím, že mám krásné „povolání“…
Do března 1908 jsem prošel Klimtem. Dnes myslím, že jsem zcela jiný…
Lidé jako je např. Eduard Kosmack nebo Erwin Dominik Osen si zaslouží úctu. Já jím úctu pokládám tím, že je kreslím.

Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…