Ladislav Muška (* 17. září 1928, Semily - 30. listopadu 2023, Ústí nad Labem) byl český spisovatel a operní zpěvák. Publikoval v časopisech, napsal několik knih, her a rozhlasových pásem. U divadla vydržel 40 let a koncertně zpíval.I když se vyučil jako sladovník, stejně jako jeho otec, dokázal při práci ještě úspěšně vystudovat operní zpěv a hudební nauku v Praze. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru a skoro čtyřicet let (v letech 1951 – 1988) byl součástí ústecké opery (jako sborista, sólista, dirigent scénické hudby, asistent režie i režisér). Spolupracoval se všemi médii: televizí, rozhlasem (povídky, pásma a 2 hry) i tiskem (krajské a regionální noviny a časopisy; Literární noviny, Plamen, Host do domu). V současnosti žil v Ústí nad Labem. Jako většina autorů, i on musel za doby normalizace přerušit vydávání svých děl na dvacet let. Pod svým pseudonymem pracoval v té době pouze pro divadlo (např. pohádka Pihovatá princezna). Po listopadu 1989 se podílel jako redaktor na obnově časopisu Severočeský dialog, spolupracoval s několika periodiky a časopisy, jeho povídky byly publikovány dokonce i v zahraničí. Dosáhl řady významných ocenění v literárních soutěžích. Zejména se jednalo o první cenu v soutěži Evropské město kultury, která se konala v Praze roku 2000, a to za pohádku s názvem Jak labuť tančila v Labutím jezeře, a dále v roce 2009 získal v kategorii „Kniha roku“ cenu České sekce mezinárodní asociace autorů detektivní literatury AIEP za titul Nenechám si tě vzít. V roce 2008 ocenil jeho práci i samotný primátor města Ústí nad Labem, když mu předal cenu za přínos ústecké literatuře. Další ocenění: cena Jiřího Marka a cena Havran za detektivní povídky, Zasloužilý člen divadla Ústí n. L., Certifikát Syndikátu novinářů, Čestný člen a zakladatel Severočeského klubu spisovatelů. čestné členství ve Spolku LIPEN, Pamětní medaile města Semily.

Povídky

  • Na silnějším konci prutu, 1962
  • Pohádky z hubaté pohody, 1965
  • U jako undatra a další krimi povídky, 1997
  • Jediný na světě, 1998
  • Můj táta Bivoj, 2000
  • Ve věku náhradních dílů (Severočeská vědecká knihovna a SKS Ústí n.L.2007)
  • Miláčkové ( Žár Ostrava 2002)
  • Příběh pravdivý o životě a hrdinské smrti draka Šarkaše ( Severočeská vědecká knihovna a SKS Ústí n. L. 2008)
  • Povídky ze šuplíku ( Severočeská vědecká knihovna spolu se SKS v Ústí n. L. 2019)

Aforismy

  • Amorek má mušku, (Horák Ústí.n.L.1991)
  • Dovolíte, signore Giacomo?,( Kapucín Duchcov 1998)
  • Postřehy. 333 aforismů pro dobrou náladu, (Gumruch DTP 2000)
  • Co dům dal (s J. Poláčkem a L. Przeczkem,Louč Ústí n.O.2001)
  • Proč koušeme, my psi ( Kapucín Duchcov 2004)
  • Bílé myšky (Severočeská vědecká knihovna a SKS Ústín.L.2004,Bílé myšky II,III 2005)
  • Rošťárny a Nevoněnky,(Knihovna Ústeckého kraje W. Churchilla 3 Ústí n. L. v koedici se Severočeským klubem spisovatelů)

Causerie [čti kózrí]

  • Kočky přes cestu, 1991

Dětské knihy

  • Příběhy stříbrných rybníků, 1993
  • Ostrov u čtyř olší,(Albatros Praha,cena v celostátní soutěži, 1999)
  • Malířův kocour a kocourův malíř / Kocourův malíř a malířův kocour, 1994) – pohádky

Bibliografie

  • Casanova píše Lorenzu da Ponte,(Kapucín Duchcov 1994)

Vzpomínky

  • Hrůzy ústecké opery, 2000
  • Jako chmýří pampelišek, 2003

Apokryf

  • Žena je tvé jméno, (Žár Ostrava 2002)

Novela

  • Zlato (Kapucín Duchcov 2003)
  • Nenechám si tě vzít (Severočeská vědecká knihovna s SKS Ústí n. L. 2009) Cena Jiřího Marka

Román

  • Veronika vražednice ( Dauphin Praha 2009)
  • Přestupní stanice štěstí (Dauphin Praha 2010)
  • Odstřel (Dauphin Praha 2011)
  • A bůh si zastřel tvář ( Balt-East Praha 2012)
  • Divotvorce (Balt-East 2018)
  • Ta ženská a vrah( malý román - Severočeská všdecká knihovna spolu se SKS v Ústí n. L. 2017 )

Další tituly

  • Nezabolí jazyk od dobrého slova, spoluautor, 2004
  • Má přítelkyně a já včetně psa Maxmiliána, 2006
  • To všechno člověk(spoluautor-SN Liberec 1964)
  • Zápisky z cest za tajemstvím ostrova Žena (Fabio Louny 1997)
  • Devla, Devla !(spoluautor - Dauphin Praha 2008)

Výroky

editovat
  • Nejúčinnější zbraní proti nenávisti je inteligence. Proto je tolik nenáviděna.[1]
  • Kdybych byl pověrčivý, nenapsal bych už ani čárku.[2]
  • Nejhorší na člověku nebývá to, jaký je, ale jaký není.
  • Dát se unášet citem a mořskou vlnou vyjde nastejno. Najednou s hrůzou zjistíte, jak daleko jste se ocitli.
  • Jakou kvalifikaci potřebuje pyrotechnik, aby mohl zneškodňovat sexbomby?
  • Jedinou absolutní jistotou v milostném vztahu je absolutní nejistota.
  • Jestliže je pravda, že láska činí lidi lepšími, pak je jí mezi lidmi zatraceně málo.
  • Jestliže v lásce vyhraje pouze jeden, pak prohráli oba.
  • Když si nemáte co říci, jsou možná dvě vysvětlení. Bud je to mlčení plné lásky, nebo prázdnoty po ní.
  • Láska dokáže předělat i zločince. Jen na hlupáka je krátká.
  • Našim největším nepřítelem bývá snaha, abychom si nenadělali nepřátele.
  • Nepřirovnávejte manželství k automobilu. Ten je v pořádku, jen když nic neklape.
  • Z vášnivých snů se mladí lidé probouzejí, aby je uskutečnili, staří se slzami v očích.
  • Neschopní lidé bývají většinou schopni všeho.

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. časopis Svět 10/07
  2. časopis Regiz 4/97