Plech

V dílech editovat

Spinkej, synáčku, spi, zavři očička svý –
– dva modré květy hořce,
jednou zšednou jak plech, zachutná tabákem dech
a políbení hořce.^[1]
— Karel Kryl, Tekuté písky (Ukolébavka)
Uvažoval jsem, proč musíme být všichni tak osamělí… Zavřel jsem oči, nastražil uši a myslel na pokolení Sputniků brázdících nebeský prostor a spojených se Zemí jen nepatrným poutem gravitace. Na osamělé shluky plechu, které se náhodně setkávají, míjejí a pak zas navěky opouštějí v temnotách volného kosmu. Beze slov, bez závazných slibů.^[2]
— Haruki Murakami, Sputnik, má láska

↑ KRYL, Karel. Tekuté písky. [s.l.] : Bonton, 1990. 2 s. 71 0012-1 911.
↑ MURAKAMI, Haruki. Sputnik, má láska. Překlad Tomáš Jurkovič. 1. vyd. Praha : Odeon, 2009. 218 s. ISBN 978-80-207-1303-2. S. 179.