Moje místo bylo na rozhraní a kdykoliv jsem se chtěl zařadit, kráčet s jinými, nebyl sem sám sebou, zradil jsem sebe, ale to sem tehdy ještě nevěděl, tehdy bych dal nevím co za to, abych nemusel být ustavičně jen na tom svém stanovišti, na rozhraní. Moje miesto bolo na rozhraní a kedykoľvek som sa chcel zaradiť, kráčať s inými, nebol som sám sebou, zradil som seba, ale to som vtedy ešte nevedel, vtedy by som dal neviem čo za to, aby som nemusel byť ustavične len na tom svojom stanovišti, na rozhraní.[2] — Ján Rozner
