Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 17:
* Pokud suverén tvoří jednotlivci, skládá se z nich, nemá ani nemůže mít opačný zájem než oni. Svrchovaná [[moc]] nepotřebuje vůči poddaným žádné záruky, protože je nemožné, aby těleso chtělo škodit všem svým členům ... aby společenská smlouva nebyla prázdnou formulí, obsahuje mlčky závazek, který státnímu tělesu dává takovou [[Síla|sílu]], která každého, kdo by odepřel poslechnout obecnou vůli, k tomu může donutit, což znamená, každý je nucen být [[svoboda|svobodný]]. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 227 - 231, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 48</ref>
* Společenská smlouva je základem takové [[Rovnost|rovnosti]] mezi občany, kdy se všichni zavazují za stejných podmínek a mají také všichni stejná práva. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 242</ref>
* Obecná vůle je první zásadou veřejné ekonomie a
* Pramenem všech zákonů je obecná vůle. Spravedlivé [[Zákon|zákony]] jednají v souladu s obecnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 182, 183</ref>
* [[Život]] jednoho nebo druhého je společnou věcí všech, všichni společně cítí; je zde vzájemná vnitřní spojitost mezi všemi částmi. Pokud dojde k porušení vzájemných vztahů, zanikne jejich dokonalá jednota. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 175</ref>
Řádek 25:
* [[Ctnost]] je souladem soukromé vůle s veřejnou vůlí. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. Rozpravy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 167, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 52</ref>
* Zvláštní a neblahé je zřízení, kde nashromážděné [[bohatství]] poskytuje prostředky na ještě větší akumulaci a kde nemajetní nemohou nic nabýt, kde dobrák nemá šanci zbavit se [[chudoba|chudoby]], kde nejvyšší vážnost požívají darebáci a kde se nevyhnutelně třeba zříci počestnosti, aby se člověk stal ctihodný. <ref>ROUSSEAU, J. J. Rozprava o vedách a umeniach. Bratislava : Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, s. 105 </ref>
* Jedním z nejdůležitějších úkolů [[Vláda|vlády]] je předcházet krajnosti v majetkové nerovnosti, nikoliv však odnětím [[bohatství]] jeho majitelů, ale tím, že všem odebere prostředky na jejich hromadění, ne stavěním
* Čím větší je [[stát]], tím menší je [[svoboda]]. <ref>ROUSSEAU, J. J. O spoločenskej zmluve. Bratislava : Kaligram, 2010, s. 83.</ref>
* Rodina je prvním vzorem státní společnosti, hlava státu je obrazem otce, lid je obrazem dětí; a všichni jsou zrození rovni a slobodní, zcizují svou svobodu jen pro svůj užitek. <ref>ROUSSEAU, Jean-Jacques. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva.1. vyd.Praha: Právnické knihkupectví anakladatelství V. Linhart. 1949, s . 11</ref>
* Ať se tedy vlast ukáže společnou matkou všech občanů, ať výhody, kterým se těší ve své zemi, jim ji učiní drahou. Ať vláda ponechá aby cítili, že zde jsou doma, a ať jsou v jejích očích zákony vždy zárukou společné svobody. Tato práva patří v celé své kráse všem lidem. ... Vlast nemůže existovat bez svobody, svoboda bez ctnosti a ctnost bez občanů. Všechno to budete mít, až když vytvoříte
* Lidé tvoří [[stát]] a půda živí lidí: průměrný poměr je, aby území postačilo na obživu svých obyvatel! Vsprávnom poměru spočívá síla ideálního státu. <ref>ROUSSEAU, J. J. O společenské smlouvě. Praha : V. Linhart, 1949, s. 58, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Jean-Jacques Rousseau: O spoločenskej zmluve. In: Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 143</ref>
* [[Otrok|Otroci]] ve svých okovech ztrácejí všechno, dokonce i přání, aby se z nich vyprostili. Milují své poddanství tak, jak Oddyseoví druhové milovali svou zvířecí podobu. Prvních otroků stvořila moc a [[zbabělost]] otroků jejich otroctví prodloužila. <ref>Jean-Jacques Rousseau, Du contrat social, 1762</ref>
| |||