Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 134:
* Život a dílo Rousseaua jsou v literární historii případem, snad jediným svého druhu, kdy genialita ovládne génia, když ji nejenže nehledal, ale je i proti jeho vůli ... Všechny ty síly ho prorůstají a on se je snaží zbavit. Je to vskutku jako nějaký dočasný a hrozný dar, který mu byl udělen jako vyšší rozkaz, který mu přikazuje nějaké poslání a povznáší jej nad něj samého ... – [[Romain Rolland]] <ref>ROLLAND, Romain, 1948. Nesmrtelné stránky J. J. Rousseaua. Praha: Fr. Borový. s. 11; cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 10, 86</ref>
* Vystoupit ze stavu divochů a vstoupit do svazu národů; kde by každý, i ten nejmenší, stát mohl očekávat svou bezpečnost a právo, a to ne od své vlastní moci nebo od vlastního právního posouzení, ale jen od tohoto velkého svazu národů, od sjednocené moci a od rozhodnutí podle zákonů... Rousseau ne tak neprávem upřednostňoval stav divochů, pokud totiž vynecháme tento poslední stupeň, na který musí náš druh ještě vystoupit... – [[Immanuel Kant]] <ref>KANT, Immanuel. K večnému mieru. Bratislava: Archa, 1996, s. 67, cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 35</ref>
* Dějiny přírody začínají dobrém, protože je dílem Božím. Dějiny svobody zlom, protože svoboda je dílem lidským. ... Tak se dá uvést ve vzájemný soulad, i v soulad s rozumem, ona tak často nepochopená, zdánlivě si navzájem odporující myšlenka slavného J. J. Rousseaua. <ref>KANT, Immanuel. Studie kdějinám apolitice. Praha: OIKOYMENH. 2013, s. 152 cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 152</ref>
* Když se však společnost, která je držena v područí despotické moci násilím, vymaní z této moci pomocí násilí, nedochází k žádné nespravedlnosti. Tato myšlenka udělala ze společenské smlouvy "evangelium" Velké francouzské revoluce. – [[Dalimír Hajko]]
*
* Pokud převážná část osvícenů velebila rozum a hodně si od něj slibovala (svou přítomnost oslavovali jako věk rozumu, jehož světlo konečně zaplaší stíny pověr, předsudků a odežene temnotu nevědomosti a lidské hlouposti), u Rousseaua se již projevuje jakási únava z rozumu, kterému se v Evropě holdovali několik století ... " <ref>BELÁS, Ľubomír. Dejiny filozofie –vybrané postavy aproblémy I. Machiavelli, Rousseau, Kant. Prešov: Prešovská univerzita, 2011, s. 28</ref>
* ... rozdíl mezi tím, co je společné a co je skutečně obecné, je výstižně vyjádřeno v znamé Rousseaovej Společenské smlouvě, kde se říká, že zákony států mají vycházet z obecné vůle (Volonte générale), že ale proto ještě nemusí být vůlí všech (Volonte de tous). Kdyby měl Rousseau tento rozdíl na zřeteli, byl by dospěl v teorii států k významnějším výsledkům. Všeobecná vůle, to je pojem vůle, a zákony jsou zvláštní určení vůle založené v tomto pojmu. <ref>HEGEL, Georg Wilhelm, Malá logika. Praha: Svoboda, 1992, s. 288/ref>
* ... ohlasy inspirace Rousseaovými myšlenkami lze identifikovat i v současných úvahách i praktických pokusech o participativní a ekonomickou demokracii, v teorii nepodmíněného základního příjmu nebo v úvahách o potřebě decentralizace nejen politické, ale i majetkové, jako předpokladech svobody a její dlouhodobé udržitelnosti. – Vladimír Manda <ref>MANDA, Vladimír, Richard SŤAHEL; Tomáš PRUŽINEC. Človek, sloboda a vlastníctvo vo filozofi raného novoveku. Bratislava: Iris. 2015, ISBN: 978-80-8153-050-0, s. 167</ref>
* Fixní idea utopického komunismu, idea k nekomplikované šťastné minulosti, k primitivnímu divošstvu a přirozenému životu v přírodě, se tváří tvář k skutečnosti stávala stále absurdnější. Lesní útočiště, které doporučoval J. J. Rousseau, ztrácelo v konfrontaci s rozmanitostí výrobků, které zpříjemňovali život, svou atraktivnost. Únava z civilizace se dostavila až později. – Milan Šimečka <ref>ŠIMEČKA, Milan, 1967.Kríza utopizmu. Bratislava: Obzor, n.p, s. 85</ref>
* Rousseauov způsob, tak jak si představuje dějiny: původní rovnost - skaza v důsledku nerovnosti - nastolení rovnosti na vyšším stupni -je negace negace. – [[Friedrich Engels]] <ref>MARX, Karl a ENGELS, Friedrich: Spisy. Zv. 20. Praha: Svoboda, 1966
</ref>
| |||