Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 137:
* Když se však společnost, která je držena v područí despotické moci násilím, vymaní z této moci pomocí násilí, nedochází k žádné nespravedlnosti. Tato myšlenka udělala ze společenské smlouvy "evangelium" Velké francouzské revoluce. – [[Dalimír Hajko]]
* Mezi myšlením Rousseaua a [[Immanuel Kant|Kanta]] existují určité analogie prostřednictvím společných znaků (deismus a kritika společnosti) ... pokud Rousseau charakterizovalcelé lidské dějiny jako pád ze stavu nevinnosti a blaženosti, ve kterém člověk žil předtím, než vstoupil do společnosti a sdružil se do nepravých sociálních svazků; Kantovi se myšlenka takového přirozeného stavu traktovaná jako skutečnost jevila jako utopická a nazírání jako mravní ideál - stav nezkažené človečenskosti - se mu viděla dvojznačná a nejasná. Jeho etika odkazuje sice směrem k individuu a základnímu pojmu mravní osobnosti a její zákonodárství, avšak Kantův dějinný a zejména historicko-filozofický pohled (něm. Geschichtsphilosophische Einsicht) vedl k přesvědčení, že jedině přes médium společnosti může ideální úkol mravního sebeuvědomění najít své skutečné empirické naplnění. – Lubomír Belás <ref>BELÁS, Ľubomír. Dejiny filozofie – vybrané postavy aproblémy I. Machiavelli, Rousseau, Kant. Prešov: Prešovská univerzita, 2011, s. 44 cit. podle PERNÝ, Lukáš. Rousseau a filozofia dejín (rigorózní práce). Prešov: Prešovská univerzita, 2019, s. 24</ref>
* Pokud převážná část osvícenů velebila rozum a hodně si od něj slibovala (svou přítomnost oslavovali jako věk rozumu, jehož světlo konečně zaplaší stíny pověr, předsudků a odežene temnotu nevědomosti a lidské hlouposti), u Rousseaua se již projevuje jakási únava z rozumu, kterému se v Evropě holdovali několik století ... " – Lubomír Belás <ref>BELÁS, Ľubomír. Dejiny filozofie –vybrané postavy aproblémy I. Machiavelli, Rousseau, Kant. Prešov: Prešovská univerzita, 2011, s. 28</ref>
* ... rozdíl mezi tím, co je společné a co je skutečně obecné, je výstižně vyjádřeno v znamé Rousseaovej Společenské smlouvě, kde se říká, že zákony států mají vycházet z obecné vůle (Volonte générale), že ale proto ještě nemusí být vůlí všech (Volonte de tous). Kdyby měl Rousseau tento rozdíl na zřeteli, byl by dospěl v teorii států k významnějším výsledkům. Všeobecná vůle, to je pojem vůle, a zákony jsou zvláštní určení vůle založené v tomto pojmu. – Georg Wilhelm Hegel <ref>HEGEL, Georg Wilhelm, Malá logika. Praha: Svoboda, 1992, s. 288</ref>
* ... ohlasy inspirace Rousseaovými myšlenkami lze identifikovat i v současných úvahách i praktických pokusech o participativní a ekonomickou demokracii, v teorii nepodmíněného základního příjmu nebo v úvahách o potřebě decentralizace nejen politické, ale i majetkové, jako předpokladech svobody a její dlouhodobé udržitelnosti. – Vladimír Manda <ref>MANDA, Vladimír, Richard SŤAHEL; Tomáš PRUŽINEC. Človek, sloboda a vlastníctvo vo filozofi raného novoveku. Bratislava: Iris. 2015, ISBN: 978-80-8153-050-0, s. 167</ref>
* Fixní idea utopického komunismu, idea k nekomplikované šťastné minulosti, k primitivnímu divošstvu a přirozenému životu v přírodě, se tváří tvář k skutečnosti stávala stále absurdnější. Lesní útočiště, které doporučoval J. J. Rousseau, ztrácelo v konfrontaci s rozmanitostí výrobků, které zpříjemňovali život, svou atraktivnost. Únava z civilizace se dostavila až později. – Milan Šimečka <ref>ŠIMEČKA, Milan, 1967.Kríza utopizmu. Bratislava: Obzor, n.p, s. 85</ref>
| |||