Ladislav Hejdánek: Porovnání verzí

* Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické (a proto nelíbivé, neboť líbivá kritika je vždycky podezřelá tím, že svou jednostranností vyhovuje těm, kdo se jí z nějakých důvodů vyhnuli nebo kterým se vyhnula).<ref>[http://www.hejdanek.eu/digiarchiv.php?id_detail=107 GENetické myšlenky, 1994]</ref>

* [[Emanuel Rádl|Rádl]] byl zejména v první republice postavou zcela mimořádnou, většinou kontroverzní, jen nemnohými chápanou a dodnes zdaleka nedoceněnou.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|odkaz na autora=|titul=KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století|url=http://libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=r&start=1&count=20|datum vydání=|datum aktualizace=|datum přístupu=2016-07-26|vydavatel=Libri|místo=|jazyk=}}

* Právě o [[pravda|pravdě]] platí, že ji [[filozofie|filosof]] nikdy nemá, že nad ní nevládne, nýbrž že se jí jen dává k dispozici a nechá [[pravda|pravdu]] vládnout nad sebou a pak se zasazuje za její vládu též ve světě. V tom smyslu také český myslitel [[Emanuel Rádl]] řekl, že nemáme my [[pravda|pravdu]], ale [[pravda]] má nás. Ono dvojí úskalí, na němž [[filosofie]] troskotá a stává se nefilosofií, spočívá tedy v tom, že jsme buď přesvědčeni, že už [[pravda|pravdu]] máme, že jsme se jí zmocnili, anebo že o [[pravda|pravdu]] nedbáme a dokonce ji popíráme a považujeme za předsudek a iluzi.<ref>[http://www.hejdanek.eu/kartoteka.php?letter=F&title=Filosofie&title_single=Filosofie+-+%CE%B1+%28%CE%B2%29 Kartotéční lístek "Filosofie"]</ref>