Thomas More: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot: kosmetické úpravy |
oprava kódu |
||
Řádek 8:
* Umírám jako věrný [[služebník]] [[král]]e, ale především jako [[služebník]] Boží.<br />''{{Cizojazyčně|en|I die the king's faithful servant, but God's first.}}''<ref>HOFFMAN, Paul Gray. ''The Essentials of Freedom : The Idea and Practice of Ordered Liberty in the Twentieth Century as explored at Kenyon College.'' Kenyon College : 1960, str. 43. [http://books.google.cz/books?hl=cs&id=Q6-wAAAAIAAJ&q=king%27s+servant+Thomas+More#search_anchor Dostupné online.]</ref>
* Dokud je tu [[vlastnictví]] a dokud [[peníze]] budou mírou všeho, nemyslím si, že národ možná vést ať [[Spravedlnost|spravedlivě]], nebo šťastně: ne [[Spravedlnost|spravedlivě]], protože nejlepší věci dostávají nejhorší lidé; ani šťastně, protože vše se přerozděluje jen hrstce (a dokonce ani ta neni v každém ohledu šťastná), zatímco zbytek žije v absolutní bídě. ... cesta k veřejnému blahu je totiž prohlášení majetkové [[rovnost]]i. ... ať už jde o jakýkoliv velký národ, bohatství se vždy dělí jen mezi pár vyvolených, zatímco ostatním zůstává bída. Takže zde budou dvě vrstvy lidí, ti, kteří si zaslouží, aby se jejich osud změnil -to jsou ti zbyteční, zlomyslní a zlí ... a pak jsou tu ti, kteří slouží více veřejnosti než sobě, upřímní a dobří lidi. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 76</ref>
* V Utopii má každý člověk právo na všechno, všichni vědí, že pokud veřejné sklady jsou plné, nikomu nebude chybět nic. Protože mezi nimi [[Rovnost|neexistuje nerovné rozdělování]], tak nikdo není chudý, nikomu nic nechybí, a přestože nikdo nemá nic, jsou všichni bohatí. Vždyť co může člověka udělat bohatším, než vést klidný a radostný život bez úzkosti. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 81</ref> <br />''{{Cizojazyčně|en|...but in Utopia, where every man has a right to everything, they all know that if care is taken to keep the public stores full no private man can want anything; for among them there is no unequal distribution, so that no man is poor, none in necessity, and though no man has anything, yet they are all rich; for what can make a man so rich as to lead a serene and cheerful life, free from anxieties...}}''
* Konáním dobrých skutků si člověk pojistí [[štěstí]], které přijde po [[smrt]]i. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 87</ref> <br />''{{Cizojazyčně|en|...believing that by the good things that a man does he secures to himself that happiness that comes after death...}}''
* Lidská [[duše]] je nesmrtelná adobrotivý [[Bůh]] ji stvořil tak, aby byla [[Štěstí|šťastná]]. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 87</ref> <br />''{{Cizojazyčně|en|That the soul of man is immortal, and that God of His goodness has designed that it should be happy.}}''
* Nikdo by se neměl vydat za [[štěstí]]m tak dychtivě, aby omezoval ostatních. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 88</ref>
* A tak když v duchu přehlížím a převracím všechny ty [[stát]]y, které dnes všude po světě vzkvétají, nepřipadá mi to – Bůh mi buď milostiv – jako nic jiného než jako spiknutí [[boháč]]ů; jednajících o vlastních výhodách pod záminkou a jménem státu. Vynalézají a vymýšlejí si všechny způsoby a úskoky, aby jimi to, co sami nepoctivě nahrabali, především udrželi beze strachu před ztrátou, za druhé (v případě ztráty), aby to mohli přičiněním a prací všech chudáků co nejladněji získat zpět a mohli toho zneužívat. Jakmile se jednou [[boháč]]i – jménem státu, to jest i jménem chudých – rozhodnou, že se takovéto úskoky mají zachovávat, ihned se z toho stávají [[zákon]]y. A tak nejhorší lidé se svou nenasytnou žádostivostí rozdělili jenom mezi sebe vše to, co by bylo dobře postačilo pro všechny. (závěr z díla Utopie) <br />''{{Cizojazyčně|en|Therefore I must say that, as I hope for mercy, I can have no other notion of all the other governments that I see or know, than that they are a conspiracy of the rich, who, on pretence of managing the public, only pursue their private ends, and devise all the ways and arts they can find out; first, that they may, without danger, preserve all that they have so ill-acquired, and then, that they may engage the poor to toil and labour for them at as low rates as possible, and oppress them as much as they please; and if they can but prevail to get these contrivances established by the show of public authority, which is considered as the representative of the whole people, then they are accounted laws, yet these wicked men, after they have, by a most insatiable covetousness, divided that among themselves with which all the rest might have been well supplied.}}
* [[Luxus]] se rozmáhá zarovno s [[Chudoba|chudobou]] a utrpením. <ref>Thomas More: Utopia. In: PERNÝ, Lukáš. Utopisti, vizionári sveta budúcnosti. Dejiny utópií a utopizmu. Martin : Matica slovenská, 2020, s. 91</ref> <br />''
* Vůbec jejich úřady netrápí občany zbytečnou prací proti jejich vůli, protože jejich státní zřízení především sleduje ten jediný cíl, aby se stlačením fyzické služebnosti, pokud to připouští veřejný zájem, všem občanům dostávalo co nejvíce času pro svobodné vzdělávání ducha. Neboť v něm spočívá podle jejich přesvědčení životní štěstí. <ref>MORE, Thomas: ''Utopie''; [http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Utopie-Thomas_More.pdf PDF], str. 26</ref>
* Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je [[Spravedlnost|spravedlivo]], nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část. Ba - a to budí ještě větší podiv - i od náboženství, které je vážné, přísné, takřka chmurné a stroze chladné, požadují, aby přispívalo k podpoře tohoto tak choulostivého názoru. Nikdy totiž nerokují o štěstí, aby s racionální filozofií nespojovali některé principy vzaté z náboženství, a soudí, že bez nich je rozum sám o soběkusý a nedostačující k vypátrání pravého štěstí. Ty principy jsou takovéto: duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí; našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty. Třebaže jsou tato tvrzení vzata z oboru náboženství, přece myslí Utopijští, že lze rozumovou cestou dospět k nutnosti uvěřit v ně a přiznat jejich platnost. <ref>MORE, Thomas: ''Utopie''; [http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Utopie-Thomas_More.pdf PDF], str. 30</ref>
| |||