Alois Jirásek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: +Wikizdroje |
Vložení citátů, vložení oddílu „Reference" |
||
Řádek 7:
* Kdo honí [[štěstí]], sám je štván.
* Kdo chytá [[štěstí]], je sám chycen.
* O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /.../ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /.../ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje. — /.../ Je pravda, najdeme mnoho tendence – /.../ Ale nejen u nás, jinde také. A také pravda, že jí začasté umění trpí. Ale jsme v zápase, a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění.<ref>Tato slova vložil Jirásek do úst hrdinovi románu Janu Hodovalovi → JIRÁSEK, Alois. ''Na ostrově.'' V Praze: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1888. 183 s. [Citovaný text je na str. 17.]</ref>
* Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění. Nečinil jsem tak jako snílek, který má oči jen do minulosti obráceny a nedbá těžkého zápasu svého národa v době nynější. Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že také třeba pohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejšku.<ref>Z řeči, kterou Jirásek pronesl 22. 8. 1911 v Hronově. Citováno dle → FRIČ, Jan. ''Život a dílo Aloisa Jiráska: k sedmdesátému výročí narozenin.'' V Praze: Gustav Voleský, 1921. 335 stran. [Citovaný text je na str. 59.]</ref>
* To budiž nás všech přirozeností, abychom v protivenstvích strachem neschli, alebrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli, když nepřátelé myslí, že nás přemohli a námi o zem udeřili, abychom byli jako skály.<ref>Těmito slovy uzavírá Jirásek román ''Skály'' → JIRÁSEK, Alois. ''Skály: několik výjevů z dějin samoty.'' 2. vyd. V Praze: Nakladatel J. Otto, 1900. 296 s. [Citovaný text je na str. 296.]</ref>
* Konal jsem, čeho láska k národu žádala. To není zásluha, to je povinnost. A měl jsem radostnou, nejvzácnější odměnu, že dočkal jsem se naší samostatnosti.<ref>Z dopisu [[Josef Thomayer|Josefu Thomayerovi]] ze dne z 25. 6. 1926. Citováno dle → MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. ''Sborník Společnosti Aloise Jiráska. III.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Citovaný text je na str. 129.]</ref>
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* {{Wikipedie|článek=Alois Jirásek}}
| |||