Alois Jirásek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vložení citátu + zdroj |
m Robot: kosmetické úpravy |
||
Řádek 7:
* Kdo honí [[štěstí]], sám je štván.
* Kdo chytá [[štěstí]], je sám chycen.
* O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /.../ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /.../ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje. —
* Snažil jsem se
* To budiž nás všech přirozeností, abychom v protivenstvích strachem neschli, alebrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli, když nepřátelé myslí, že nás přemohli a námi o zem udeřili, abychom byli jako skály.<ref>Těmito slovy uzavírá Jirásek román ''Skály'' → JIRÁSEK, Alois. ''Skály: několik výjevů z dějin samoty.'' 2. vyd. V Praze: Nakladatel J. Otto, 1900. 296 s. [Citovaný text je na str. 296.]</ref>
* Konal jsem, čeho láska k národu žádala. To není zásluha, to je povinnost. A měl jsem radostnou, nejvzácnější odměnu, že dočkal jsem se naší samostatnosti.<ref>Z dopisu [[Josef Thomayer|Josefu Thomayerovi]] ze dne z 25. 6. 1926. Citováno dle →
* ...je povinností každého, kdo může, povznášet bližního z horšího k lepšímu, z nízkého k vyššímu...<ref>Tato slova vložil autor do úst
== O něm ==
* Jirásek měl smysl pro story.<ref>Jan Werich v anketě Muzea A. Jiráska, 1965. ''In: Sborník Společnosti Aloise Jiráska. [Sv.] 4.: vydaný u příležitosti 150. výročí narození A. Jiráska.'' Praha: Společnost Aloise Jiráska, 2001. 159 s.
Řádek 32:
* Jeho historický román se stal novou biblí národa. Historik kongeniálního ducha s Františkem Palackým a Arnoštem Denisem mistrovským štětcem beletristy dal nám nesmrtelné obrazy ze života staletí našeho národa. /.../ Nikdy národ náš mu nezapomene, co svými knihami vykonal pro duchovní uvědomění a mravní organizaci celých generací národa.<ref>Z projevu Františka Soukupa, předsedy Senátu, na panychidě za Aloise Jiráska u pomníku sv. Václava v Praze dne 15. 3. 1930. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 8.]</ref>
::—[[František Soukup]]
*
::—[[Jan Jakubec]], literární historik
* I my, kdož jsme za těžkých dob světové války zůstali doma, i ti, kdož v cizině a po celém světě hledali pomoc národu znova mučenému a na konec nesli slávu českého jména svými činy a na svých praporech celým světem – my všichni jsme byli silni a důvěřiví dílem Jiráskovým a četli v něm jako by v národní bibli, v národním evangeliu. Dovídali jsme se tam o velikých dějích husitských i o těžkém temnu, jež zalehlo českou zemi před dvěma stoletími, o novém probuzení a probuzení národního ducha českého, a toho všeho dovídali jsme se proto, abychom nedokončené dílo předků svých mohli dokončit a dovršit.<ref>Z projevu Jaroslava Kvapila na pohřbu Aloise Jiráska. Citováno dle → ''Jiráskův pohřeb a návrat do rodného Padolí.'' Hronov: Družstvo pro postavení Jiráskova divadla, 1930. 78 s. [Citovaný text je na str. 21.]</ref>
Řádek 42:
* Jedno jest nepochybno: udeřila hodina, v níž také ten, kdo Jiráska jako umělce a básníka přijímal vždy pouze s výhradami, přimyká se k němu vděčně jako k učiteli národní energie a národní víry. A jím jest také v »Temnu«; zvláštním paradoxem kniha, jejíž rekové jsou většinou trpní, volá k činu a učí stránkami, na nichž se šeří zánik češství, věřiti v mravní sílu a lepší budoucnost národa...<ref>NOVÁK, Arne. ''Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé: [dvě knihy studií a podobizen].'' Praha: Novina, 1940. 371 s. [Článek „Jiráskovo »Temno«", který byl původně otištěn v časopise „Květy" v roce 1915, je přetištěn na str. 109–132; citovaný text je na str. 132.]</ref>
::—[[Arne Novák]]
* Celý národ veřejně by se měl Vám poděkovat za dílo tak krásné, jak jest Vaše Temno. Jest to snad nejkrásnější dílo, které jste napsal.<ref>Max Švabinský Aloisu Jiráskovi 14. 6. 1915. Citováno dle →
::—[[Max Švabinský]] v dopise Jiráskovi
* Jak je to s tím tvůrcem „temna"? /.../ Jirásek toho věděl o době 17. a 18. století neskonale víc a rozuměl tomu neskonale hlouběji než zástupy oněch dnešních velebitelů tohoto období.<ref>STICH Alexandr. Kopací míč Jirásek. In: ''Literární noviny'', ročník VI, č. 13 ze dne 30. 3. 1995.</ref>
Řádek 54:
* ...sama osobnost Jiráska se asi stane součástí národního mýtu jako postava Dalimilova, Balbínova, Palackého, ale sotva umenší zálibu v jeho knihách a lásku k nim. Neboť ty náleží již dnes k základům tradičního češství jako prsť z Řípa, jako oblouky Karlova mostu, jako kameny v bráně Blaníka...<ref>Arne Novák v nekrologu, ''Lidové noviny'', 13. 3. 1930</ref>
::—[[Arne Novák]]
* Jirásek žil v širokých kruzích čtenáře lidového jako beletristický popularizátor Palackého... /.../ Žil intenzivně, pokud národ byl zahleděn do minulosti /.../, pokud v ní hledal povzbuzení a příklady pro boj s Vídní, – přestává být čten dnes, kdy si národ klade zcela nové úkoly /.../, začíná žít myšlenkami a úkoly evropskými... /.../
::—[[František Xaver Šalda]]
* Včera četl jsem Raise a Jiráska. [...] Jirásek je nekonečně lepší, má to alespoň pohyb a duje v tom alespoň vítr, veliký vítr bouří a dějin; je v tom i pravda i jistá velikost...<ref>Z dopisu F. X. Šaldy Růženě Svobodové. In: [[František Xaver Šalda|ŠALDA, František Xaver]] et al. ''Tíživá samota: korespondence F.X. Šaldy a Růženy Svobodové.'' Vyd. 1. Praha: Odeon, 1969. 354 s. [Citovaný text je uveden na str. 203.]</ref>
| |||