Clive Staples Lewis: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
vycleneni dila "k jadru krestanstvi" |
→Dílo: preskladani, +nadpisy |
||
Řádek 7:
== Dílo ==
=== K jádru křesťanství ===▼
* Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je [[člověk]]. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. ... Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. ... Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. ... Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…<ref>C. S. Lewis: ''[[Dílo:K jádru křesťanství|K jádru křesťanství]]'', Návrat domů 1993, ISBN 80-85495-19-8, str. 24</ref><br />— ''[[Dílo:K jádru křesťanství|K jádru křesťanství]], strana 24''▼
=== Čtyři lásky ===
* Často slýcháme o hrubosti nastupující [[generace]]. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?
** z knihy ''Čtyři lásky'', str. 34
=== Problém bolesti ===
* Bůh k nám potichu mluví uprostřed našich potěšení, hovoří v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět.
** z knihy ''Problém bolesti'', str. 74
=== Sloni a kapradí ===
* Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: „Kdo se mě dotkl?“ (Lk 8,45), opravdu to chtěl vědět.
** esej ''Poslední noc světa'', kniha ''Sloni a kapradí'', str. 54
Řádek 24 ⟶ 30:
* Věřím v politickou [[rovnost]]. Jsou však dva navzájem opačné [[důvod]]y, proč být [[demokrat]]em. Můžete si myslet, že všichni lidé jsou tak dobří, že se mohou podílet na vládě republiky, a tak moudří, že republika potřebuje jejich radu. To je podle mého názoru falešná, romantická nauka o demokracii. Na druhé straně můžete věřit, že padlí lidé jsou tak zkažení, že žádnému z nich není možno svěřit nekontrolovanou moc nad jeho spoluobčany. Věřím, že toto je pravým důvodem demokracie - jak říká [[John Dalberg-Acton|lord Acton]] - že „všechna [[moc]] korumpuje a absolutní [[moc]] korumpuje absolutně“. Jedinou nápravou bylo odnětí [[pravomoc]]í a jejich náhrada zákonnou fikcí rovnosti.
** esej ''Jednotlivec a kolektiv'', kniha ''Sloni a kapradí'', str.12
▲=== K jádru křesťanství ===
▲* Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je [[člověk]]. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. ... Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. ... Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. ... Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…<ref>C. S. Lewis: ''[[Dílo:K jádru křesťanství|K jádru křesťanství]]'', Návrat domů 1993, ISBN 80-85495-19-8, str. 24</ref><br />— ''[[Dílo:K jádru křesťanství|K jádru křesťanství]], strana 24''
== Reference ==
| |||