Dílo:Saturnin: Porovnání verzí

 

* Vyrostl jsem sice dávno z chlapeckých snů o dobrodružstvích a mám rád klidný a střízlivý [[život]], ale myslím, že sprcha neobvyklých událostí nemůže nikomu škodit. V [[Déšť|dešti]] se ještě nikdo neutopil a na věci nepříjemné [[člověk]] zapomíná. Strastiplná cesta sněhovou vánicí zdá se vám z časového odstupu dobrodružstvím docela zajímavým.

 

* Doktor Vlach vždycky říká, že [[Trest|nejtrestuhodnější]] formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno [[Zdraví|zdráv]] a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života. Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a [[osud]] by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála.

 

* Jirotka psal Saturnina už za protektorátu, ale s nostalgickou vzpomínkou na první republiku. A nabízel tím vlastně čtenářům naději, že se ten krásný svět může vrátit. [[Ondřej Havelka]]<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Ondřej Havelka: Divadelní Saturnin ctí nostalgii po předválečných časech

| datum_přístupu = 2018-02-17}}</ref>

 

<references/>

 

* {{Wikipedie|článek=Saturnin (román)}}

* {{Citace monografie | příjmení1 = Jirotka | jméno1 = Zdeněk | titul = Saturnin | vydavatel = Šulc - Švarc | místo = Praha | rok = 2012 | počet_stran = 206 | isbn = 978-80-7244-316-1}}