Vítězslav Novák

Vítězslav Novák (5. prosince 1870, Kamenice nad Lipou – 18. července 1949, Skuteč) byl český hudební skladatel.

Vítězslav Novák, busta v Kamenici nad Lipou

Výroky

• Čemu nejvíce vděčím za svou osobní notu? Lidové písni! Nejhlouběji na mou melodickou invenci zapůsobila píseň východomoravská a slovácká.
• Jsem z nejhlubšího přesvědčení celým svým dílem nadšeným vyznavačem tematické práce! Nemohu sice upírat existenční práva práci atematické, ale sám bych tak nikdy neskládal. Zakládám si na monotematismu Tater, Druhého smyčcového kvartetu, kde i figurace i pasáže jsou odvozeny ze základní myšlenky.
• V té šťastné době našich začátků okouzloval mě Suk svým kamarádstvím, imponoval mi svým nadáním. Měl neobyčejně vyvinutý smysl pro formu, v níž nebylo nic nahodilého, ovládal již kompoziční techniku s překvapující jistotou, byl nadán neomylným instinktem pro zvukovou působivost díla. (o Josefu Sukovi)

Ve výrocích

• Že se stal Vítězslav Novák učitelem mnoha českých i cizích skladatelů, nebylo náhodou. Novák byl k tomuto úkolu předurčen osudem. Uvědomíte si to, povšimnete-li si tektonické stránky Novákovy tvorby. Novákův smysl pro hudební stavbu má povahu takřka pudovou. — Karel Janeček
• Novák byl pevný, hrdý, nesmlouvavý. Byl tvrdý až někdy paličatý. Byl dobrý až dobrácký a současně ironický, sžíravě posměšný. Byl bohatýrský a jonácky nezkrotný. Humor byl jeho největším kouzlem, ale zároveň i nejstrašnější zbraní. Jeho způsob myšlení a vyjadřování nenechával lidi kolem něho lhostejnými – buď přitahoval, okouzloval, přesvědčoval, anebo dráždil. — Miloslav Kabeláč
• Novák se podobal žhnoucímu krbu, jenž zval k zabydlení kolem sebe. Na Novákově škole bylo báječné, že se obešla bez učebnic. Žádné memorování harmonických či kontrapunktických pravidel, žádný apriorní zákaz a příkaz. V hudbě je možné všechno, něco však je lepší a něco horší. Co je lepší, rozpoznej sám, já ti jen trochu pomohu. — Ilja Hurník

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Vítězslav Novák ve Wikipedii