Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu mít něco, z čeho budu mít radost. A možná se mi podaří trochu té své radosti a toho štěstí přenést i na Vás a na lidi, se kterými se dnes potkám.[1] — Vlastimil Fűrst, Pastorův blog
